Těžko bych hledal kapelu, která hraje klasičtější hc/punk než HUL. Ve své úplné podstatě je to vlastně naprosto čítankový příklad tohoto stylu, alespoň podle mé vlastní definice. Hlavní inspirací jsou opět Dead Kennedys, byť ne tak výraznou jako např. v případě velké desky Young Wasteners. Nicméně spojení ostrého punku a
V neděli 27.9. vystoupí v brněnském klubu Fléda koncert spřízněných kapel Davová Psychóza (SK), Zeměžluč, Innoxia Corpora, Vandali (SK). Jako pozvánku berte tento krátký rozhovor s brněnskými punkovými veterány Zemězlučí.
Punkové šamanství, jež má hluboké kořeny ve vědění a věčném hledání. Rotující spirála neustále se opakujících lidských chyb a marná snaha se vymanit ze sevření vlastního ega. Touha se osvobodit silou vlastních myšlenek. Spiritualita bez vředu církevních dogmat. Padlý kazatel v roztrhaném svetru a kabátu, který si je s vámi u snídaně schopen 2 hodiny povídat o Praze za časů Rudolfa II. Dokonalé klamání tělem.
Co to je „power pop punk“? Mám z podobných popisek husí kůži. Rozjasnilo se mi až při výměně desek s německým vydavatelstvím P. Trash Records.Díky němu jsem vzal „power pop“ i „garage punk“ na milost a z velké části na tom má zásluhu také kapela STATUES (Toronto, Canada).
Čtvrtý zářez od španělských Tokyo Sex Destruction tlustou čarou podtrhuje dosavadní tvorbu této kapely, která rehabilituje styl jenž má ve znaku kalhoty s nohavicemi do zvonů, či batikovaná volná trika v kombinaci s kristuskami na nohách. Samozřejmě i tentokrát plnými douškami budeme nasávat neopakovatelnou atmosféru let 60tých se vším co k tomu patří.
Tohle je smutná deska. Strašně strašně smutná deska. Ale zatímco pod spojením „smutná deska“ si člověk většinou vybaví třeba něco od Constellation nebo dejme tomu Black Heart Procession, tady mu řve přímo do ksichtu soustředěná noise-mašina pod velením Chrise Spencera (kytara, pot, krev, naběhlý žíly na krku, ex-Unsane).
(La Familia) Wasted Time je hc/punk kapela z Richmondu, která ma na svém kontě několik singlů, jež jsou sice dobré, ale v podstatě nijak nevybočují z průměru soušasné 80´s hard core retro vlny. Proto jsem ani od jejich velké desky neočekával nějakou zásadní událost.
Během příštího týdne zavítají průkopníci rumunskýho rychlýho politickýho hardcoru PAVILIONUL 32 tuším už potřetí do našich končin. Tak se podívejme na pár nahrávek, co tahle banda za poslední dobu zplodila. Recenze z DRUNK NACH OSTEN #2 + překlady textů.
REMAINS OF THE DAY ani FALL OF EFRAFA nejsou mrtví. Jejich duch přichází z jihovýchodu. Za týden vybalí v pražském Jelení svůj temný epický hardcore/crust slovinští MELETE. Tady je recenze na jejich svépomocně vydané tour CD.
Od začátku do konce je to jen brutální bahno, spirála zoufalství a očista duše. Muzika samotná je hodně surová a tím nejdůležitejším stavebním prvkem je těžkost riffů a tvrdost úderů. První, co vás napadne jsou automaticky Neurosis, ale Ema Camelia je cíleně o poznání méně "symfonická" než současná podoba mistrů, ale zase ne až tak nesnesitelně čarodejnická jako bylo "Souls at Zero".
NASHGUL je grindocre nářez ze španělské A Coruñe, který v rámci evropského turné zavítá i k nám, konkrétně 22.9. do Brna(+Ex Lex, Experiment Homo Sapiens) a 23.9. do Žiaru nad Hronom(+Paskuda, Sheeva Yoga). V rozhovoru pro web grindgore.net kromě mnoha dalšího popisují, proč se, trochu neobvykle, rozhodli kromě zombie-horrorových námětů zpívat taky na sociálně-politická témata...
"... máme blízko k skateboardingu/bikerstvu, myšlienke d.i.y. (urob si TO sám), politickým koreňom punku, jednoduchej rýchlej a hlavne hlučnej hudbe. Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!" Co dodat?!
Vždycky mě sral název Thema Eleven. Snad z nepochopení, výsměchu mně samotnému nebo nedostatku vysvětlení, jsem se každýmu novýmu releasu kapely, která má dnes kultovní status, kterej válcuje i Lvmen, bránil jak čert kříži. V momentě, kdy vás opouští síly v šumavskejch bažinách, zní přeci jenom Matka víc jako soundtrack pro poslední chvíle. Číslo 11 je pak jenom dloubáním klacíkem do žeber, ve snaze vybouchat z tonoucího nadutou peněženku a to 20 minut po fade outu a závěrečnejch titulcích.
Po deseti letech, několika silnějších i slabších albech jsou tu Bane pořád a s nima zbrusu novej 7". Ten má vyjít na všech kontinentech, kde funguje hard core scéna s obrázkem konkrétního místa, v jiných městech, v 11:58 večer na obalu. Na Evropu připadl Dublin.
Španělská trojice se svým novým pětiskladbovým cd plynule navazuje na vzájemnou mnahaletou spolupráci mezi B Core records a Dischord kapelami. Střední rychlost, inteligentní muzikantské dovednosti, které stále stojí s velkým odstupem od propasti vyumělkované virtuozity.
Short Fuse z Műnsteru je kapela charismatického Seba a tří dalších chlápků, kteří sdílejí stejnou oblibu v hrubém hardcore punku 80tkového U.S. střihu. Mají za sebou debutní desku, tři singly, americké turné a mohli jsme je také vidět na několika koncertech u nás v Čechách. Několikrát se jim změnila sestava a také poslední deska "Burnout" je nahraná s novým bubeníkem.
Každého člověka ovlivňují vjemy z jeho okolí. Ovlivňují, směrují k novým cestám, inspirují. Hudebníci se ke svým „múzám“ mnohdy hrdě hlásí, předělávají svoje oblíbené písničky, dávají jim nový rozměr nebo opráší dávno zapomenutý hit. Mám rád všechny možné "tributy", covery, i "under influence" série. Je fajn, když skupiny hrají předělávky zcela odlišných stylů, než je jejich tvorba – jasně, song Yacopsae "Boys Don´t Cry" od The Cure nemá chybu. Ale to jsme trochu jinde…
Nejednomu z nás nedalo spát, jaká bude tvář Darkest Hour po odchodu Krise Norrise. Jeho rukopis nezaměnitelně ocejchoval poslední 3 studiový desky a spoludotvořil tvář Darkest Hour tak, že už se o nich definitivně přestalo mluvit jenom jako o
Čím jsem starší, tím více si vážím odvahy těch, kteří mají nutkavou touhu neustále nabourávat stereotypy. A jelikož si skoro troufám tvrdit, že nikde to není větší fuška než v hc/punk scéně, nemohl jsem si Andy Bothwella, jež vystupuje pod jménem Astronautalis nezamilovat. A přesně ze stejných důvodů, proč ho já mám rád, ho mnozí z vás budou nenávidět. Co se dá dělat, tak už to prostě chodí a myslím, že na tomhle věčném boji je částečně postavena celá koncepce tohoto zvláštního projektu. Astronautalis má ale naštěstí hodně daleko k nějakému lacinému šokování za každou cenu, na to je tenhle chlapík moc chytrej.
Rabbits i Arabrot jsou naživo totální zabijárna! A vidět Joshe z Pleasure Forever a The Vss jak rube takovej masakr je celkem dost zajímavý. Ted právě mimochodem jedu kompletní diskografii The Vss, co přišla do Rekomanda a říkám si, že tenhle chlapík hrál vždycky v super kapelách.
