Už v době kdy jsem kouzlo hardcoru a punku teprve objevoval a v tomhle novým světě jsem se začínal teprve rozkoukávat jsem zaregistroval spoustu kapel z Francie, který měly svůj osobitej ksicht a byly něčím vyjímečný. Namátkou stačí zmínit Finger Print, Jasmine, Peu Etret nebo Undone. Tohle se pro mě spolu se jmény jako Still Life nebo Policy Of 3 stalo synonymem pro později tolik zprofanovaný slůvko emo. Tyhle kapely totiž byly opravdu o emocích a když si jejich desky pustíte dneska, pořád to tam musíte cítit. Autentičnost a srdce. Časy se změnily, starý kapely ukončily činnost a vznikaly nový, některý z nich zněly možná trošku moderněji, ale přesto u nich zůstala ta lidskost a opravdovost pro který jsem miloval jejich předchůdce. Třeba Amanda Woodward. A po jejich rozpadu jsem pojem "francouzský emo" několik let neslyšel... Až před několika lety jsem objevil BIRDS IN ROW, kteří tehdy sháněli koncert spolu s I Am A Curse. Z obou kapel jsem cítil něco silnýho a bylo mi jasný že o obou ještě hodně uslyšíme. Birds In Row mezitím jako kapela hodně dozráli, hodně toho najezdili, několikrát jsme je ostatně mohli vidět i v Čechách... A ačkoli by byla chyba o nich mluvit jako o nástupcích Amandy Woodward nebo dokonce starýho 90ties ema, pro mě osobně tam jistá paralela je. A je taky zajímavý sledovat, jak každý jejich tvorbu přirovnává k tomu co je mu blízké... Někdo mluví o podobnosti s Converge, jiný zmiňuje Refused nebo Envy, další dokonce Children Of Fall... BIRDS IN ROW jsou někde mezi tím vším a kdo viděl jejich koncert, může potrvdit že co předvádí tihle tři na pohled nenápadní Francouzský kluci naživo je skoro až neuvěřitelný. A mimochodem, nová deska vychází na Deathwish... http://birdsinrow.free.fr/

NO GUTS NO GLORY svým neotřelým, melodickým a přitom našláplým hc/punkem posadili nejednoho na zadek coby parta která otevírala loňský čtvrteční maraton před Fluff festem. Jejich zpěvák Julien je sympatickej usměvavej chlapík, celkem provařená persona místní diy scény. Pokud lačníš po přirovnáních, tak si představ něco jako míchanici melodickýho oldschool hardcore s trošku modernějšími postupy, to celý protkaný melodiema skoro jak vystřiženejma z pop-punkový učebnice. Možná to bude znít divně, ale nepůsobí to ale ani trošku křečovitě. Tihle kluci zkrátka vědí jak na to a výsledek je podobnej fůzi Lifetime, Gorilla Biscuits, Death Is Not Glamorous, Endstand a ranných Comeback Kid http://www.myspace.com/nogutsnogloryhc

MOMS ON METH jsou do třetice francouzská parta, která doplňuje tenhle trojlístek. Čekat od nich můžete rychlý a neučesaný, crustem načichlý hardcore s troškou power violence a uvřískaným ženským vokálem. Jsem zvědavej jak tohle bude vypadat naživo, z nahrávek se neubráním tomu že mi to celkovou atmosférou připomíná něco mezi Negative Approach a Punch... Ale u kapel tohohle typu se může naživo stát ledacos... http://mamansdecristal.tumblr.com

Koncert bude nekuřácký, vybírat se bude pouze dobrovolné vstupné, veškeré vybrané peníze jdou kapelám na tour. Nechci nikoho moralizovat, ale pokud v Praze, konkrétně v Café Na Půl Cesty, mají i nadále probíhat koncerty zahraničních kapely tak jako doposud, možná není úplně od věci mít na mysli že hrstí drobných mincí která dohromady nedá ani 15kč, kterou vhodíte do kasičky se slovy "mám tu pro ně pár drobnejch, ale hlavně aby mi zbylo na pivo" kapele na turné opravdu moc nepomůžete...