Začnu typicky oklikou: bylo nebylo, víc než deset let nazpět vznikla v texaským Austinu punková čtyřka jménem DESKONOCIDOS. Hispánské kořeny jasné už z názvu, rozhodli se tehdy navazovat na historii toho lepšího ze španělskýho punku. Říct, že začali vykrádáním Eskorbuto a skončili vykrádáním Paralisis Permanente by asi bylo trošku drzý, avšak dnešní doba si zjednodušení žádá, což? Na finálním LP En La Oscuridad už to byl hezky temný deathrock. Po rozpadu napřeli někteří pozůstalí energii do d-beatověji laděných uskupení, basák Matt se přestěhoval do Kalifornie, kde hrál na kytaru první v NEW FLESH a později i v SILENT ERA. Hlavně druzí jmenovaní mě nadchli na první poslech, cítil jsem se tedy velice šťastně, když bylo anoncováno následující:
SILENT ERA, I AM PENTAGON, ARALKUM // 26.3. Brno, Kabinet Múz Na místě je ten večer už od začátku příjemně komorní a přátelská atmosféra, ARALKUM se pomalu dozvučujou během sklízení pingpongovýho stolu. Prý docela dost účastníků. Během nemocně infekční vítačky se všemi kamarády stíhám i lehké faux pas s Banánem, kdy na můj dotaz, co že si prý udělal výlet, nesměle odpovídá, že tady hraje. A jo. Ten virus, co mě už včera poslal do kolen, si opravdu vybírá daň, ehm.
Přiznám trochu provinile, že během setu ARALKUM ještě trochu pendluju do sálu a ven, obnovuju motorické funkce, objednávám maté atakdále. Co skutečně vidím a slyším mě ale jme láskyplně vzpomenout na desky LEADERSHIT a SCHIFOSI, co se mi válí doma. Hezkej temnej HáCé s kytaristou, co je mý falešný dvojče. S Filipem se v tomhle zase dostáváme do formy, Slowcha si ho hned ze startu splet se mnou, hehe.
PENTAGONI do toho jdou s vervou a duší. Banán mě při uvádění prý zbrusu nového songu o mentálních poruchách naprosto odzbrojí fakt krásným projevem. Jsem naměkko a vedle stojící Barča poznamená, že ji to ohromně hřeje u srdce. Nedivím se. Hudebně pro mě těžko popsat, pánové se shlédli v trochu jinačím devadesátkovém stylu, než by mohl název napovídat a kromě STRUGGLE a *možná* trochu BORN AGAINST tam neslyším nic mně známýho. Ale koncert bombovní.
Před vystoupením SILENT ERA ještě k milém překvapením zjišťuju, že jim na tomhle turné řídí Marta z Barcelony, navrátivši se ze států. Chvilku si povídáme co a jak, než nás vyruší zvukovka. Tohle bude dobrý. A málokdy vidím tak milou provázanost všech členů jako když se všichni před bicíma obejmou. Vystoupení samotný? No hele, ta přirovnání k LEATHERFACE a POST REGIMENT tady lítala poměrně dost, já tam slyším i pozdnější UK @punk jako KARMA SUTRA a zvuk kytary mi zas připadá navlas stejnej, jako měli protinožci INFINITE VOID. Krásný.
ZKAŽENÁ MYSL, RISPOSTA, RED GAZE, COLD LEATHER // 29.3. Brno, Dukelská V prostorách bývalýho kina Sibiř jsem poprvé od léta a nestačím čumět, jak práce na prostoru pokročily. Všechno je dobře připraveno na nájezd hostů, tzn. zahrazeno, ocedulkováno, zabarikádováno tak, aby se nikdo třeba neztratil ve sklepě. Skvělá práce. Na sále jde pára od huby a rozhodně je tam větší kosa než venku.
MYSL to startuje, bez basy, ale to snad ani nevadí. Vzteklý, rychlý punk z možná až příliš dlouhým setem. Od půlky pobíhám všude okolo, snažím se zahřát a tak. Po nich RISPOSTA a nepřekvapivě je to kvalitní. Sorry, že nesrším větší pochvalou, ale vidět kapelu minimálně za rok, asi toho už moc vymyslet nejde. Oceňuju Tomův zvuk basy. A obecně zvuk. Zvučí druhej Tom, co se stará o koncerty ve Vegalité a občas ještě i na Yachtu. Klobouk dolů, nazvučit bývalej kinosál určitě neni prdel.
Lehce proseru začátek RED GAZE a ano, stejně jako ostatní nevěřícně čumím na bubeníka, co hraje jen v trenkách a tílku – kromě toho, že teda hraje skvěle, to bude asi hodně zábavnej člověk. Kapela valí sympaticky nedlouhý set velice tanečních vypalovaček se staromilským zvukem a občasnými záblesky WIPERS. Líbí se ti třeba RED DONS? Tak si tuhle smečku z Grazu najdi, vzal jsem si hned jejich demo a zní to víc než schopně!
Tak. A nakonec ti, kvůli kterým jsme já, Jirza a minimálně ještě pár lidí došli – COLD LEATHER z Berlína. Tu kapelu žeru už od doby, co jsem si od nich přes Robina z PISS nechal na loňskej K-Town poslat jejich demo. Od začátku je kapela v jednom ohni a lidé rovněž, frontwoman rozráží lidi, skáče, paří, baví se snad víc, než my všichni dohromady, tak je to správně! I přes nástup policejní hodiny musejí ještě snad dvakrát (třikrát?) přidávat, je to fakt naprosto, naprosto úžasný. Po koncertě ještě kupuju jejich singl a tradá domů. Na odchodu mě Prochy zaskočí hláškou, že vlastně neví, k čemu by si COLD LEATHER zařadil. Hmm. Něco žbleptnu, ale není to ono a na nic nepřijdeme. Teďka zpětně taky docela tápu… je tam dost melancholickýho punk revivalu ze Skandinávie (TERRIBLE FEELINGS, vole!) a pár starých LA kapel jako X a AVENGERS, ale jinak… pfů, zkuste na to přijít sami:
POCHWALONE, SIKSA, LAZARATH // 31.3. Brno, Bajkazyl Koncertu odpadla tuzemská předkapela, tak se začíná později a ujímají se toho POCHWALONE. Pravdou asi je a bude, že jistá část pozornosti, co se tomuhle uskupení dostává, pramení z prostého faktu: zpěvačka Nika působila dlouhá léta v POST REGIMENT, jež všichni milujeme (a ti, kdo ne, by měli). Ale sorry, vážně to neznamená, že by si tu pozornost tyhle ženy nezasloužily. Úvodem koncertu je objasněna slovní hříčka spočívající v názvu. Co se spustí potom mě přibije do země a prakticky nepustí po celou následující třičtvrtěhodinu. Jo, vydržel jsem tak dlouho stát na místě a čumět, bylo to tak dobrý. Sestava je tříčlenná, bez kytary, ale rytmická sekce to vykrývá více než zdatně. Basa skrze arzenál efektů vyluzuje fakt roztodivné zvuky, v jednu chvíli mám pocit, že mi někdo asi z deseti centimetrů hlasitě piští do pravého ucha, ale nikdo tam není, je to ta basa… Hudba, no, v zásadě se riffáž dělí na kapku komplikovanější, mým uším podobnou na SUBMISSION HOLD a lehce i NOMEANSNO; a kapku přímočařejší, kterou z nedostatku orientačních bodů hodím někde mezi SONIC YOUTH a MUDHONEY. Do toho neskutečně charismaticky a skvěle frázovaný zpěv, recitace, skandování hesel. Mám dost.
Bohužel, takhle jednoduchý to dnes nebude. Kdo nikdy neviděl dvojici SIKSA naživo, bude mít možná trošku problém pochopit, kde má kanec piču. V zásadě je to spíš performance než přímo koncert. Ústřední téma je pro dnešní večer fakt silně osobní a projev zpěvačky vytahuje všechny dost daleko z jejich komfortních zón ještě před samotným začátkem, kdy si nás obchází a každému se dlouho a soustředěně zblízka dívá do očí. Dál už je to jenom intenzivnější. Šílený. Naprosto.
Jdem to pak všichni ven rozdýchat, málokdo chápe, já jen srkám toxickej džus a koukám, jak venku chčije. LAZARATH ze severu Srbska jsou dnes večer rozhodně nejcivilnější kapela, staroškolní hardcore thrash, co mě naživo moc baví, ale z nahrávky bych asi odzíval. Neloučím se, jsem ztahanej jak kotě, jdu promoknout, promrznout, proležet neděli v peřinách s knížkou. Pa!
