(Maximumrocknroll/Nikt Nic Niewie/Pop Noise)

Zmínka o tom, že tahle totální klasika bude konečně znovu vydána na vinylu, mě přiměla sáhnout do regálu a po nějaké době se nechat opět rozsekat masakrální energií, která z téhle desky doslova prýští. Do teď jsem nepochopil, že to jsou vlastně nahrávky z let 1983 -1985, které vznikly v Polsku, kde ohledně punku vládly po celá 80. léta zvláštní poměry.

Trpělivě vyčkávám až se počet přečtení mého předchozího spisku vyšplhá na magickou číslici 666 a když se tak stane, usedám spolu se štosem fanzinů k počítači, naklapu do něj, to, co teď čteš (jako soundtrack mi k tomu skřípou zaprášené kazety z 90. let) a odesílám spolu s přátelským mailem šéfredaktorovi Jirzovi ke zveřejnění.

(Domino / Day After)

Ne, desky Lou Barlowa, potažmo Sebadoh a Folk Implosion, mi nikdy nezachránily život. To dokázaly desky jako třeba „Impurity“ od New Model Army nebo alba od Fugazi. Ale když začínám psát tuhle recenzi, vlastně si silně uvědomuju, že desky Lou Barlowa mě skoro vždycky vytáhly z nějakýho průseru. Pamatuju si, že když vyšlo „Bubble and Scrape“ od Sebadoh, postavilo mě to na nohy v těžký situaci. A nebo třeba na konci loňskýho roku, když mi moc nešla karta, a dostalo se ke mně „Goodnight Unknown“: taky vítaná záchrana...

(Attack Records)

NEW MODEL ARMY jsou pojem a představovat je by bylo nošením dříví do lesa (mimochodem, víte že stejně se jmenuje jeden „model“ perkusního revolveru Remington?). Svou kariéru začali už v roce 1980 v anglickém Bradfordu a za dobu své existence oslovili nejednu generaci. Prošli si, ostatně jako další skupiny nebo hudební styly, lepšími i horšími časy. Za tu dobu se - nejen pro mě - stali živoucím kultem.

(Drag City / Day After)

Tyhle chlápci dali světu výpověď. Zatáhli to tady. Teď se vznášejí na tónech a vibracích, nehmotný těla v hlubokým zvuku. Přiznávám bez mučení: mám rád strašnou spoustu muziky, která opisuje už několikrát řečený, o to víc ale dokážu ocenit kapelu, která si stvoří vlastní, specifickej jazyk. Om jsou přesně tenhle případ. V jejich zvuku je všechno stráááááááááášně pomalý a rozlezlý, ale není to žádnej bezcílnej, chytře se tvářící experiment. Om kontrolujou každou vteřinu svejch skladeb, má to neskutečný napětí. A když se pak rozhodnou nechat muziku ovládnout čas a prostor, aby to řídila po svým, stojí to za to.

Ep (Thrashbastard)

„Ztracení hoši“ jsou kapelou z francouzského Lyonu. Hrají hardcore/punk středního tempa ovlivněný ANGRY SAMOANS, CIRCLE JERKS, snad i BLACK FLAG. Osobně neznám žádnou jinou jim stylově podobnou francouzskou kapelu ...

(Lengua Armada)

Tak pozor! Jelikož jsou členové Limp Wrist rozeseti po celých Státech a Needles (skvělá parta, kde najdete ještě členy Talk is Poison nebo LBAL) Martinovi evidentně nestačí, rozjel novou kapelu s trochu netradičním názvem. Jinak je ale vše při starém a tenhle jejich singl, který vyšel, jak jinak, na Lengua Armada, je opět čistokrevná smaženice s vokálem ve španělštine a zabijáckým tahem na branku.

Rapster Rec.

Přesně si pamatuju na chvíli, kdy jsem „Cassette City“ slyšel poprvý. Do MP3 přehrávače jsem si naládoval poslední zásilku od Bonuse, listoval seznamem a zalíbil se mi název „Cassette City“ od úplně neznámý kapely s názvem Lushlife. Klik, jedeme – a PRÁSK. A byl jsem, jak říká M5, „lapen“. Okamžitě. Celý město se rozsvítilo, najednou mi šla karta, a taky jsem si automaticky vzpomněl na legendární debut A Tribe Called Quest a na první desku Digable Planets, který měly v první polovině 90. let na určitou část pražský nezávislý scény obrovskej vliv.