12“LP (Pirates Press Records)

Kicker jsou ostřílená parta složená z různých „punx-as-hell“ veteránů. Stručně řečeno, věčně mladých - přesto stárnoucích chlápků, kteří ve své tvorbě vycházejí z „uk punku vzor 82“. Rendered Obsolete je jejich poslední album z roku 2016 a vyšlo za spolupráce Pirates Press Records & Tank Crimes Records.

(Epitaph Records)

S mírnými rozpaky jsem zaznamenal skutečnost, že Quicksand po 22 letech od desky Manic Compression vydají novou nahrávku. Se stejnými rozpaky jsem přijal i informaci o reunion shows Jawbreaker.

(La Agonia De Vivir / Phobiact / Effervescence Records) 

Ne úplně aktuální deska oblíbené "feel good" kapely, spojená s ještě jakž takž aktuálními dozvuky letního turné. V současným pokročile-podzimním marastu je, myslím, dost žádoucí si obojí připomenout.

(Damage Done Records)

V minulým tejdnu se mi dostala do rukou nahrávka, která by mi za nehtem uvízla tak jako tak. Dříve nebo později. Podvědomě dávala od začátku tušit, že se každej den protočí několikrát za sebou. A stalo se.

(ZINE)

Utekl další rok? Ano. Po roční pauze (+/-) vychází páté pokračování fanzinu The Humbling Experience. Zine je lokalizovaný v Olomouci a odráží část DIY aktivit propojujících skejtování s hardcore punkem, a dalšími volně navazujícími činnostmi. Již od prvního pohledu je viditelné, že roční práce přinesla své ovoce, a číslo je od prvního pohledu „tučnější“, rozuměj – má více stran. Osobně bych zine označil za téměř malé DIY REVUE pro „nadšené lidi“. Nadšené do toho co dělají, a přenášejí to tím na své okolí.

10" (Phobia Records)

Brünner Todesmarsch jsou manifestem doby. Je to doba plná nechutných proklamací, nenávisti, mocenského soupeření, sbírání politických hlasů (a to i tam, kde ještě nedávno politika nehrála roli), frustrace, strachu a nenaplněných nadějí. Celá tahle změť křivých emocí a chtíče krvelačného publika je na „Legální lágry, ilegální lidé“ podrobena nekompromisní sociální kritice, na kterou jsme u Brünner Todesmarsch už zvyklí. Nejde ale jen o Miruusovy texty, které se pro mě staly už ikonické, a které každým slovem tisíckrát vystihují fázi rozvratu (české) společnosti roku 2017. Zdrcující slovní palbu žene dopředu ze řetězu utrženej stroj, kterej ani na vteřinu nepoleví.

(DIY)

Venku je další super deska dvou domácích kapel, což už je samo o sobě důvod zbystřit. No a když je navíc po všech stránkách tak povedená jako právě tato, máme tu hned několik důvodů navíc. Pojďme se na ně tedy podívat z trochu bližší perspektivy.

12“LP (Taken By Surprise Records)

PISS TEST (Portland/Oregon) jsou punkový trojlístek, ve kterém najdeš Samanthu (členku Macho Boys, Shadowhouse) a chlapíky z Red Dons (Zach Brooks a Rodrigo Diaz). Jejich druhá deska vyšla v květnu na US labelu Dirt Cult Records a o evropský press se postaral opět německý label Taken By Surprise Records.

12“LP (Pumpkin Records)

HOLIDAY jsou z Manchesteru a poprvé jsem se s nimi setkal díky jejich split singlu s Epic Problem. Když jsem je uslyšel, podvědomě jsem si oprášil vzpomínky na HDQ nebo Leatherface. Prostě silné nosné melodie, melancholie, ale i svěží čistá energie. Nejen to, pozitivní energie.

12“LP (Phobia Records)

Všechny náboje z opasků crustových bojovníků zatím nebyly vypáleny. V plné síle přichází společná nahrávka kapel Passiv Dödshjälp ze Švédska a našich Fear Of Extinction.

(Sabotage records)

Poprvé na mě tahle páska jukla na jaře na EKH, kdy jsem trávil víkend ve Vídni a spal u Paayi. Byl jsem zasvěcen do skutečnosti, že tam hraje kdosi z BOMBENALARM a je to prý fakt dobrej punkrock. 

(Stoned to Death Records)

No tak jo. Poslední tejden sice nic extra moc dobrýho nepřines. Ale na druhou stranu, přines první LP (díky Lucce) kapely Pacino. A tak si řikám, že to vlastně neni málo. Zvlášť, když to poslední tři tejdny poslouchám denně v práci na bandcampu. A to je sice dobrý, ale tak nějak to neni vono. Takže sem s tim!

(Stonehenge Records)

O Chaviré jsem se poprvé dozvěděl na zdejší vývěsní tabuli od Honzika. Nahrávek je moře a je pro mě pořád složitější se v nich orientovat nebo je jenom zachytávat a pokoušet se zpracovat. Ale na label Stonehenge a francouzský melodie slyšim vždycky.

(Chyba / Zaječí úmysly / Pure Heart records) 

Po měsících strávených ve zkušebně někdy na přelomu roku 2015/16 poprvé vylézá ze své domácí nory jihlavská kapela Láje. Smečka psů a psic, která svoje návyky na přežití pochytila v kapelách a projektech jako Gattaca, Rapsöd, Disbeatless, E.R.C.P., Kolona, Křikzticha,...

(Malarie / Cultburger Records / FFUD Records)

Kultra, kapela pocházející z Rožnova pod Radhoštěm, odkud vzešlo množství skvělých většinou punk-rockových kapel se zázemím v punkovém doupěti teď už posmrtného klubu Vrah! Ostré a výbojné slova, toť charakteristika rožnovských kapel. Sdělení na prvním místě - u Kultry nevyjímaje. Tato kapela vznikla někdy v devadesátých letech, nepletu-li se, v trochu jiné formaci a s trochu jinými nástroji.

(Ultima ratio)

Kdyby někdo nevěděl co je to Risposta, tak jedná se o kapelu z Přísnotic u Brna, už léta hrající něco ve stylu, kterému se říká "crust". To je banálně řečeno o co jde, jestli už teď víš, že tohle nebude tvůj šálek čaje, tak klidně přestaň číst. Pokud ne, tak by to možná byla chyba, protože tohle je kvalitní materiál.

MORSA / BRÜNNER TODESMARSCH / AGE OF DEATH
(Ultima Ratio)

Pomalu všechen  prach od zbořených brněnských fabrik je už dávno rozmetán skleněnými nádherami, které tak moc se snaží dotknout nebe. Čas zdá se uzrál i pru tu druhou stranu, tam někde v podzemí, kde jste unášeni spodními proudy. Vydavatelství Ultima Ratio se postaralo o 7", který spojuje: místo - Brno a špinavej hlučnej HC punk. Historie vyryta do drážek, každá z kapel o třech kapitolách.

(Triple B Records) 

Píše mi sms Želvín: Hele, ty Fury, co budou hrát v květnu na Sedmičce, to jsou ty Fury, kde hrajou lidi ze Swiz? Ta stará kapela z devadesátek? Odpovídám, že nejsou, ale ať stejně přijede a kdyby náhodou váhal, ať si poslechne Paramount.

(Neurot Recordings) 

Už jsem se skoro začínal bát, že jsem to opravdu prošvihl, ale nakonec ne. Déšť nádherně a prudce bubnuje do okna, je pár stupňů nad nulou a oblohou se v téměř pravidelných intervalech valí těžké černé mraky. Venku je zase ponuro. Já si nasazuju černé pletené bačkory, co už jsem uklidil do skříně, zapaluju vonou tyčinku a na gramofon pokládám poslední desku Alaric. Je mi totiž jasné, že lepší podmínky pro psaní téhle recenze už velmi pravděpodobně nenastanou.

(Damage Done Records)

Nejvíc organicky živý a nejimpulsivnější je psát recenzi na desku zhruba dvě hodiny po jejím vlastním křtu. Úskalí týhle avantýrky jsou jasný. Dojmy a energie koncertu ještě koluje v krevním oběhu. A pod jejich vlivem...