Poprask, který způsobili na nezávislé scéně prvním singlem v roce 2012 byl oprávněný, kapela s protikoloniálními, antirasitickými, pacifistickými postoji vypadala v době nástupu ultrakonzervativců jak zjevení. Po delší době se Algiers stali nositeli radikálních postojů na půdě již zavedeného indie vydavetelství Matador. Stejnojmenná deska vynikala syrovostí mixu kytarové a elektronické hudby, odkazy na hnutí za občanskou neposlušnost, levicovými postoji a kritickým hodnocením politické situace a nejenom v USA zaujala tak široké posluchačské spektrum, kolik jim jen mediální prostor dovolil. První koncert na Sedmičce 11. 11. 2017 se odehrával naprosto v pankáčské atmosféře, zvuk rachotil, provokoval, vazbil, bolel. O 2 roky později s The Underside of Power už supportovali Depeche Mode, jeli světové turné a oproti debutu uhlazenější deska se stala vysoce hodnocenou v mnoha anketách. O to větší překvapení přináší letošní There Is No Year oscilující nahoru dolů mezi post-punkem, dark popem, elektronikou, gospelem, blues, soulem. Ač Randallem Dunnem (Sunn O))), Earth, Kinski, Steve von Till, Wolves In the Throne Room) zvukově vyčištěná nahrávka nabízí kultivovanou energii (mysli na Blonde Redhead, Moby, Saul Williams, TV on the Radio), přelévá se ve vlnách, a ani minutu nenechává na pochybách, že čtveřice Franklin James Fisher, Ryan Mahan, Lee Tesche, Matt Tong prožívá intenzivně dusivou přítomnost klimatické změny, rozpad lidských vztahů a vyprázdněnost politických proklamací, o čemž mrazivým výkonem přesvědčí už v neděli 21. 2. v Lucerna Music Baru vzápětí po předskokance Esye (Savages).