"V magazínech pro ženy se tu a tam dočtu o tom, zda mít či nemít „paní na pomoc v domácnosti“. Většinou je odpovědí na tuhle otázku slovo „ano“, protože to již přece dávno není nic buržoazního, a kromě toho, my ženy také máme právo na to se plně věnovat své práci a nestrhat ještě druhou směnou práce doma."

Článek vyšel před lety v riot grrrl zinu Bloody Mary.

Skulda v zatím posledním čísle svého zinu Napalmach sepsal takřka diplomovou práci na tuto pro mnohé "zásadní" kapelu. 

"GUYANA PUNCH LINE byli „obyčejní“ punkáči, kteří v hardcore vyrostli a v rámci kapely se snažili posunovat hranice hardcore o kousek dál, a to jak hudebně, tak ideově. Především si zachovali otevřenou mysl a k celému hardcorovému tyjátru přistupovali s ironickým sžíravým nadhledem, aniž by přitom zrazovali kořeny. Zahalili kapelu do mlhy absurdního filozoficky sofistikovaného nihilismu a dodali ji bizarní image, díky níž kapela daleko vyčnívala jako maják v moři hardcorové uniformity."

Rozhovor s ČEPICEM, bývalým členem LVMEN, RAT RACE a spolumajitelem společnosti Nomads of Prague, zabývající se tour servisem, vznikl původně pro knihu KMENY 90, ale pro nedostatek místa se tam nevešel. A proto gró rozhovoru - léta devadesátá.

V rubrice retro najdeme rozhovor s dnes již nefungující americkou kapelou ...WHO CALLS SO LOUD. Hrála živelný emo hardcore se  členy Portraits Of Past, Funeral Diner a iwrotehaikus. Před 9 lety zahrala dva skvělé koncerty v Brně a Chomutově. Rozhovor vyšel v roce 2011 v Revenge Of The Nerds #2. 

 Liberecký Azyl Bar volá o pomoc.

Další rozhovor v sekci RETRO  je tentokrát s anglickou kapelou The Afternoon Gentlemen, který vedl Skulda v letech 2010/11 pro svůj časák Napalmach.

(Chyba / Zaječí úmysly / Pure Heart records) 

Po měsících strávených ve zkušebně někdy na přelomu roku 2015/16 poprvé vylézá ze své domácí nory jihlavská kapela Láje. Smečka psů a psic, která svoje návyky na přežití pochytila v kapelách a projektech jako Gattaca, Rapsöd, Disbeatless, E.R.C.P., Kolona, Křikzticha,...

Feminismus není věcí bohatých bělošek ze Západu. Black feminism neboli černý feminismus, a někdy se mu také (politicky korektně a ne zcela výstižně) říká afro-americký feminismus, je prostým vyjádřením, že útlak na základě pohlaví nelze nikdy oddělovat od otázek rasy a třídy.

Článek vyšel před lety v riot grrrl zinu Bloody Mary.

Další rozhovor z rubriky Retro je s americkou kapelou ZEGOTA. Pořídili ho Marek s Kučinem v roce 2004 po jejich koncertu v Praze na Miladě. Vyšel v zinu Move Your Ass.

"Americká kultura je hrozně individualistická. Nikdy jsem si toho nebyl vědom. Teprve tím, že jsem se přestěhoval do Švédska, které má dlouhodobou tradici pospolitosti a solidarity a kde jsou děti vychovávány ke kolektivismu více než k individualismu, jsem si uvědomil, jak obrovské rozdíly mezi našimi kulturami jsou."

Po pěti měsících, konkrétně v pátek 12. května 2017, se festival Gore Boys, vrátil do Modřanského klubu Mayapur pokojíček.

"...Začali jsme se pokoušet zkoušet v roce 1994 a první pokus o hraní byl cover od Lack of Interest a od Agathocles. Měl jsem v hlavě dva názvy kapely: Dead By Natural Causes a Pangs of Remorse, bé bylo správně. Ano jsem magor, mám rád dlouhé anglické názvy a kluci s tím byli v pohodě. První texty jsem psal v angličtině, nějak jsme si nepřipadali příliš kompatibilní s nejbližším okolím a byli jsme opravdu spíš v kontaktu s Německem, Itálií, Belgií, USA a nějak nám to připadalo normální."

Rozhovor vyšel v Napalmachu a pořízen byl v roce 2008

(Malarie / Cultburger Records / FFUD Records)

Kultra, kapela pocházející z Rožnova pod Radhoštěm, odkud vzešlo množství skvělých většinou punk-rockových kapel se zázemím v punkovém doupěti teď už posmrtného klubu Vrah! Ostré a výbojné slova, toť charakteristika rožnovských kapel. Sdělení na prvním místě - u Kultry nevyjímaje. Tato kapela vznikla někdy v devadesátých letech, nepletu-li se, v trochu jiné formaci a s trochu jinými nástroji.

A: Půjdeš zítra na tu antifašistickou demonstraci?

B: A bude tam nějakej soundsystém?

Ano, je to tak. Tenhle rozhovor se opravdu odehrál. V kostce popisuje fenomén zezábavňování politiky, který - zdá se - je den ode dne silnější. Dnes už není možné dělat čistě „politickou“ akci bez zábavných prvků. Časy klasických demonstracích, kde se lidé sešli, přečetl se projev a pak to snad ještě pokračovalo pochodem, jsou už nenávratně pryč.

[článek původně vyšel v riot grrrl zinu BLOODY MARY]

(Ultima ratio)

Kdyby někdo nevěděl co je to Risposta, tak jedná se o kapelu z Přísnotic u Brna, už léta hrající něco ve stylu, kterému se říká "crust". To je banálně řečeno o co jde, jestli už teď víš, že tohle nebude tvůj šálek čaje, tak klidně přestaň číst. Pokud ne, tak by to možná byla chyba, protože tohle je kvalitní materiál.

MORSA / BRÜNNER TODESMARSCH / AGE OF DEATH
(Ultima Ratio)

Pomalu všechen  prach od zbořených brněnských fabrik je už dávno rozmetán skleněnými nádherami, které tak moc se snaží dotknout nebe. Čas zdá se uzrál i pru tu druhou stranu, tam někde v podzemí, kde jste unášeni spodními proudy. Vydavatelství Ultima Ratio se postaralo o 7", který spojuje: místo - Brno a špinavej hlučnej HC punk. Historie vyryta do drážek, každá z kapel o třech kapitolách.

(Triple B Records) 

Píše mi sms Želvín: Hele, ty Fury, co budou hrát v květnu na Sedmičce, to jsou ty Fury, kde hrajou lidi ze Swiz? Ta stará kapela z devadesátek? Odpovídám, že nejsou, ale ať stejně přijede a kdyby náhodou váhal, ať si poslechne Paramount.

Na konci roku 2016 vyšla v nakladatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pozoruhodná vědecká publikace nazvaná Kultura svépomocí, která je nejen oficiálně věnovaná památce Filipa Fuchse, ale také se v různých rovinách živě hlásí k jeho odkazu. Její snahou je zmapovat právě fenomén DIY v prostředí českých subkultur v období těsně předcházejícím a následujícím po revolučním roce 1989.

(Neurot Recordings) 

Už jsem se skoro začínal bát, že jsem to opravdu prošvihl, ale nakonec ne. Déšť nádherně a prudce bubnuje do okna, je pár stupňů nad nulou a oblohou se v téměř pravidelných intervalech valí těžké černé mraky. Venku je zase ponuro. Já si nasazuju černé pletené bačkory, co už jsem uklidil do skříně, zapaluju vonou tyčinku a na gramofon pokládám poslední desku Alaric. Je mi totiž jasné, že lepší podmínky pro psaní téhle recenze už velmi pravděpodobně nenastanou.

(Damage Done Records)

Nejvíc organicky živý a nejimpulsivnější je psát recenzi na desku zhruba dvě hodiny po jejím vlastním křtu. Úskalí týhle avantýrky jsou jasný. Dojmy a energie koncertu ještě koluje v krevním oběhu. A pod jejich vlivem...

OTÁZKY: SAMUEL, ODPOVĚDI: JAKUB, KOREKCE: Štelca.

„... já jsem celkem háklivý na to, že bych někomu pomáhal. Já možná vidím nějaké možnosti, kterých může člověk využít, ale pomoci si musí každý sám. Podpora ve změně je možná přesnější. Pokud nemusím, tak si na nikoho názor nedělám ...”

Rozhovor vyšel v How Can Limo Kid Kill Your Dreams? č.7.