Další z řady mini rozhovorů, které vznikly pro MUZIN, informační mini zin brněnského klubu Kabinet MÚZ. Tentokrát na Banánovi otázky odpovídala kapela BAHRATAL. Ta právě v Kabinetu vystoupí po boku Beton (Sk) & Kaosquad & Sněť už v pátek 6.9. Celý MUZIN v on-line verzi je pak k přečtení zde.
Bahratal je metal punková bestie, která pod svá křídla sdružila poměrně zajímavou sestavu individualit. Musím se přiznat, že stejně jako jsem nevěděl, co očekávat, když jsem se poprvé dozvěděl o jejich existenci, tak jsem si nebyl ani jist tímto rozhovorem. Ten ale myslím dopadl skvěle a nechává nás alespoň malinko nahlédnout za oponu i za masky a warpainty, které můžete vidět na koncertě. Teď už tedey asi jen prozradím, že Bahratal mají čerstvě venku skvělou desku “Lágry Všem” na Stoned to Death a právě tu přijedou představit do Kabinetu MÚZ 6.9. Buďte ve střehu.
Začneme asi trochu klasicky, aby se čtenář zorientoval. Jak dlouho funguje Bahratal, kdo v něm hraje a vzpomenete si na prvotní impuls, který inicioval jeho vznik? U některých z vás jsem měl pocit, že se sotva znáte a nejednou jste spolu začali hrát v kapele.
Plenitel: začali jsme zkoušet na začátku léta 2017, ale můj zdravotní kolaps nás skoro na rok zastavil. Ten impuls přišel z mých rozhovorů s Achnatonem Válkou, chtěli jsme spolu kapelu dělat už dlouho, ale nějak se nám nedařilo se zorganizovat. Válka přivlekl Buchara, později se přidal Kobra, a nakonec po rozpadu Smuteční Slavnosti se připojil i Krvák. Na začátku jsme se vážně moc neznali, ale chtěli jsme hrát umaštěnej black metal, to nás spojilo. Teď už se celkem známe.
Kobra: Mě napsal Achnaton akorát v momentě, kdy jsem opouštěl unavený Hrobokop s tím, jestli s nima nechci zkusit nějaký metal punky. Jedinýho koho jsem neznal byl Plenitel a i přestože brzo onemocněl, tak se z nás stali za poměrně krátkou dobu dobrý kamarádi.
Buchar: Achnaton mě naháněl do kapely už delší dobu a jsem rád, že to konečně klaplo v takovém složení magorů. Jinak se asi shodneme na tom, že Achnaton Válka je hlavní strůjce týhle mašinérie a možná i veškerýho zla na zemi.
Achnaton V.: Chtěl jsem mít vždycky kapelu s Plenitelem, představoval jsem si to jako srážku Hoax, Sonic Youth a Burzum. Primitivní, násilné a blekošem lízlé pankovky. Buchara znám z dob, kdy mu bylo sladkých jedenáct a na modřanském sídláku nosil hrdě mikinu Gorgoroth. Je to tvrdý a velmi rychlý bubeník. Kobrovka zase hrál v pro mě legendární pankové sebrance Láska a přátelství, kterou jsem velmi miloval a obdivoval, fascinovala me jeho transformace z nihilistického pankera do metalového fanatika. Kobra je asi jediný, opravdový metalista v kapele.. Pak je tady pan Inčučuna, který byl přizván ke stolici moudrosti jako poslední, a sice po rozpadu SS. Dodám, že v Čechách nenajdeš mnoho kytaristů s tak vytříbeným, zkurveným vkusem.
Minulý rok na podzim jste jeli turné po dosti netradičních místech. Kde přesně jste hráli a jaký nejsilnější zážitek si vybavíte, když se na ty koncerty podíváte s odstupem?
Plenitel: Hráli jsme tři koncerty, Soulkostel, pohřební kaple v Jezeří u Mostu a starý hřbitov v Bohnicích. Pro mě nejsilnější zážitek bylo Jezeří, to byla čistá magie. Oheň, corpse painty i u těch pár lidí, co přišli, rituál. Tento rok se celej kolotoč bude opakovat. Poslední víkend v září, hledej informace, při troše snahy se vše včas dozvíš. Kobra: Jen dodám, že se „Triumfu vůle“ zúčastnili ještě Lichens, Lezok a Ubel.
Buchar: Do pohřební kaple v Jezeří nás přišel navštívit i sám pan starosta s měšťákama. Všichni odešli spokojený. Dalších zážitků je nespočet ale nelze je veřejně publikovat. Není to ale zase rozdílný od toho co se děje normálně na našich koncertech. Jen si přeju aby ten extrém gradoval dál. Někdo by se mohl třeba svléknout do naha, močit kolem sebe a střílet plynovkou do vzduchu.
Achnaton V.: nejsilnější zážitek byl pro mě na Jezeří, tam nám všem fest mrdalo, parta ožralá uléhá do spacích pytlů podél zdiva rozpadlé kaple, nebe hvězdné nad hlavou a amorální
zákon ve mně. Přeplost, euforie, dlouho jsem nemohl usnout, asi 3 hodiny v kuse kolovala flaška a říkali se vtipy. Nálada jak na dobrém letním táboře.
Když jsme domlouvali tenhle rozhovor, David mimojiné poslal odkaz na Bondyho. Má Bahratal řekněme nějaké filozofické ukotvení? Z čeho čerpáte a co vás fascinuje? Nechme teď klidně stranou hudbu a zahrňme do toho vše ostatní.
Plenitel: Bahratal nemá žádné filosofické ukotvení, nejsme kapela, kterou spojuje nějaká ideologie. Osobně mě fascinuje totalita, takže čtu, a i pro texty čerpám inspiraci z literatury o gulagu, koncentrácích a podobných věcech. Kromě toho mě baví existenciální literatura (Camusův Mor nejvíce), mám rád Klímu, Bondyho a milion dalších rozvrácených duší.
Kobra: Sice navážu opět na hudbu, protože je to jednoduše věc, která mě baví ze všeho nejvíc, ale je s ní spojená i vizuální stránka věci, která pro mě je a vždy byla dost fascinující a ze který čerpám i pro svojí práci a tvorbu. Vyžívám se ve starejch obalech, zinech, fotkách demech, kresbách a se vším co je s tím spojený.
Buchar: Činnost Bahratalu je spíš ukotvena ve frustraci z dnešní doby. Žijeme v době extrému kdy se nativismus a nacionalismus střetává s přehnaně korektní levicí. Uprostřed dění je potom další strana, která se snaží ekonomicky prosperovat i za cenu toho, že se žene do „moderního otroctví“. Přišli jsme o zdravej rozum a metal je tu teď potřeba mnohem víc než kdykoliv předtím.
Achnaton: Bahratal je pankový blekoš, pro mě osobně tedy trochu mystika, hodně chlastu, holinky, vesnice a hnůj. Já osobně čerpám celý život pouze z filosofů: Hérakleitos, Nietzsche, ti pro mne nikdy nezestárnou, stejně jako český, ožralý mysticismus – Ladislav Klíma, Egon Bondy.. Pak nemůžu nezmínit pro mne velmi zásadní proud moderny ve Francii: Rimbaudovo svědectví z pekel, Camusův Pád, to byly pro mne zcela vyjmečné, iniciační knihy.
Věříte v budoucnost? Dokážete vidět nějakou naději nebo převládá vize lágrů pro všechny?
Plenitel: Věřím. Ale nejsem si jistej, jestli dělám správně.
Kobra: Chceš tady snad strašit do padesáti?
Buchar: S budoucností se nikdy nesetkáme.
Achnaton: Jak říkával Louis Althussere: budoucnost je dlouhá. Lágry jsou pouhou metaforou pro božský políček udělený sebestřednému, užvaněnému hlupákovi, kterých všude kolem bloudí stále víc. Pro mne osobně (a já jsem s tímto názvem přišel) je lágr metaforou pro nápravu člověka, který je zkurvený do morku kostí – rozmazlený, konzumní, neukotvený, mělký, neschopný a přesto namyšlený. Nemusíme ovšem někoho někam ihned zavírat a politicky či lékařsky perzekuovat. Přehodnocení všech hodnot je možné i za jiných okolností a na jiném poli: kdo chodil hladový a promrzlý dlouhé dny v horách, zná cenu jídla a střechy nad hlavou. Kdo se potýkal se smrtelnou nemocí a už se loučil se životem, nebo ztratil přítele v záchvatu sebevražedného šílenství, ví, jakým darem je život a kultivované mezilidské vztahy.. Když se dívám na dnešek, napadá mne jediné: plýtvání a nicota.
První asociace při slovním spojení "brněnští punks"?
