Cathedraal – Screamo z Paříže. Mám pokračovat?
Myslím, že pokud by Daïtro měl děti s Amandou Woodward, nevyšlo by z toho nic jiného, než právě Cathedraal. Další generace francouzského emotivního řevu. Sice ještě nejsou tak slavní, aby se o ně prali všichni promotéři světa, ale to neznamená, že nehrají kvalitní hudbu, kterou si s radostí poslechnete, až se vám oposlouchají všechny desky jejich táty a mámy.
Demo a 3-way split na kontě stojí za přidání do playlistu.

Morrow – Metalcore z Vysokého Mýta. Ukvílených sraček, které se vydávají za metalcore naleznete na MTV tunu. Pokud vás právě tohle napadlo, tak si Morrow raději hned pusťte. Myslím, že budete příjemně překvapeni. Hutný a energický zvuk, který těchto pět borců hrne mě osobně nenechalo klidným. Ano, hned mi vyskočilo na mysl jakési spojení s Nidalem, ale vlastně proč ne? Politicky angažované texty jsou jim vlastní, stejně jako patřičná radikální intermezza mezi jednotlivými skladbami. Pokud někoho z nich poznáte, nebude to jistě náhodou, východočeská scéna drží dost pohromadě.
Loni vyšlo velice pěkně provedené digipackové EP.

Sakala – Emo hardcore z Havlíčkova Brodu. Nyní tříčlenná parta která potěší příznivce pomalejšího hardcoru. Vtip téhle bandy spočívá v tom, že se nezasekla v jednom rastru, který by pouze automaticky aplikovala na všechny songy. Kreativita je znatelná, stačí si projet celé album a je vám hned jasné, že co kus, to svým způsobem originál. Nevím jak vy, ale když si pustím desku a po dvaceti minutách zjistím, že skončila a já nepostřehl, že tam mělo být sedm válů, tak jsem trochu zklamaný. No, tak abych to shrnul. Pomalejší tempo, ale krom hardcorových prvků se zde mihne náznak nějaké zkázonosnější temnoty.