GOVERNMENT FLU jsou jednou z nejlepších dnešních hardcore kapel v Polsku a pokud tě baví krutá hardcore střelba v duchu NEGATIVE APPROACH nebo novějších Washington DC kapel jako COKE BUST (na jejichž pozvání jako první polská kapela odjeli D.I.Y. turné po USA před dvěma lety), pak tě nemůžou zklamat.

Recenzenti o jejich deskách píšou:

„Poláci GOVERNMENT FLU nasadili příčku hodně vysoko, uf! Ono se není za co stydět. Měl-li jsem si oblíbit tuhle kapelu, zcela jistě jsem měl taky dostat tuhle desku na recenzi. Jak moc se pak může člověk za přehlížení (jejich diskografie je poměrně obsáhlá) mlátit do hlavy, se raději ani neptejte. Včetně intra GF nahráli čtyři vysoce energický a naštvaný skladby, znějící jako to nejlepší z 80's USHC. Mám-li být stručný, je to jako VOID s náladou NEGATIVE APPROACH.“ (Mára Gasmask, Hluboká Orba č. 30)

„Ha, elpíčko jedné z mých ultraoblíbených kapel současnosti - polští GF. Pro mě příklad, jak vzít do ruky vlastně velmi tradiční muziku, velmi obehranou a zdánlivě takovou, že už nemůže přinést nic nového (zde americký hardcore osmdesátých let), a dokázat tím, co hraju, úplný opak. Parádní riffy, divoce, dravě zahrané kratičké biče, vše s bezchybným citem pro věc. Nesedí mi ta angličtina, ale tohle je tak dobré hudebně, že mi nakonec vlastně ani nějak nepřekáží. Deska je shrnutím tvorby GF v letech 2008 -11 a obsahuje epka „Demo 2008“, „Fuck Poetics“ a „Like Letters“, což doplňují dva biče z kompilace „Warsaw Is Burning“. S výjimkou „Like Letters“ se na všechny nahrávky, co deska přináší, objevily v minulých Orbách recenze a zmíněná výjimka nepřináší ani žánrové, ani kvalitativní vybočení, takže myslím není třeba rozepisovat se více. Snad jen - chci je, kurwa, vidět živě!“ (Ctib, Hluboká Orba č. 30)

„Pustím si desku a z repráku se na mě valí přímočarý, výbušný hardcore připomínající americké kapely jako je DIRECT CONTROL, GOVERNMENT WARNING atd. Krátké, úderné vály, na každé straně jen tři, takže jsem desku ještě několikrát otočil. Pročítám texty a na konci zjistím, že kapela je z Polska. To snad není možné, zase další úplně neznámá kapela… Pokud máte rádi starej americkej hardcore, není třeba váhat, je to stejně dobré.“ (Beňo, Hluboká Orba č. 28)

GOVERNMENT FLU k nám v prosinci přijedou na turné (přijede s nima i jejich label boss Robert Refuse Records se svým megadistrem!), data najdete úplně dole, tady je rozhovor z Maximum RocknRollu č. 377 (říjen 2014), velkej dík Kubovi z Přerova za překlad! (Phil Hell)

https://governmentflu.bandcamp.com/

http://governmentflu.pl/

MRR: Můžete popsat, jak se Government Flu dali dohromady? Zmiňte se i o předchozích sestavách a kapelách, ve kterých jste působili či působíte, a o vydaných nahrávkách.

Lipek: V kapele jsem od července 2002. Marcin a Rafael mě požádali, jestli bych s Government Flu neodehrál skandinávské turné na basu. Dost se mi líbila jejich tvorba a kluky už jsem znal, tak jsem samozřejmě souhlasil. Turné bylo skvělý. I pak

jsem s nimi odehrál nějaká vystoupení, až jsem se stal plnohodnotným členem. Krom Government Flu hraju na kytaru a hlukové efekty v powerviolence kapele Slow Erase a taky se zabývám experimentální minimalistickou hudbou (drone) v zatím nepojmenované kapele. Dřív jsem hrával v hardcore kapele Violent Action.

Wolfi: Naskočil jsem do Government Flu na začátku roku 2011 jako bubeník.  Ostatní jsem znal ještě dřív, než kapela vznikla, takže nebylo složitý rozhodnout se, že se k nim připojím. Krátce předtím jsem skončil ve Vitamin X. Ale  Government Flu nevnímám ja

ko náhražku! V té době jsem se už pár let pohyboval ve Varšavě kvůli bubnování v the Fight. Cestoval jsem z Drážďan do Varšavy na zkoušky i jen tak za zábavou, takže pro mě nebyla velká změna přidat se k další kapele. Jen ve Varšavě teď hraju ve čtyřech kapelách.

V Německu bubnuju v drážďanských Vowels - straight egde powerviolence -  a berlínských Mind Trap - raw vegan straigth edge hard core.

Rafal: Pokud si dobře vzpomínám, kapelu založili Marcin a bývalý basák a krátce po té, co napsali nějaký písničky, mi nabídli, abych se připojil. První koncet jsme odehráli v roce 2008, takže teď už fungujeme šest let, z čehož mám fakt radost! Sestava se v průběhu let trochu změnila, ale tak to většinou chodí a teď hrajeme v tomhle složení! Působím taky v kapele Knife in the Leg, která hraje jen občas, a jedné další pojmenované COLD.

Government Flu zatím vydali demo 7“, Fuck Poetics 7“, Like Letters 7“, Holes 7“, Are You Sorry Now? LP, Singles Collection 12“ a Tension LP. Další nahrávku chystáme. Taky jsme se několika písničkami podíleli na kompilaci Warsaw is Burning. 

Marcin: Všechno už bylo řečeno, tak jen doplním, že krom Government Flu působím v Cast in Iron, což je moje jediná další aktivní kapela. Dřív jsem hrál na kytaru v Daymares, Knife in the Leg a pár dalších varšavských kapelách. Taky jsem byl chvíli basákem ve Slip a Iron to Gold.

MRR: Starej polskej punk a hard core byl ovlivněnej víc anglickýma a skandinávskýma kapelama. Jen několik kapel v osmdesátých letech bylo ovlivněných USHC kapelama. V devadesátých letech se objevilo víc kapel ovlivněných USHC, ale spíš jeho novou školou. Jak to, že Government Flu čerpá inspiraci z raného USHC, a jaké starší (nebo i současné) kapely vás k tomu inspirovaly?

Lipek: Možná je to tím, že (USHC) je velmi intenzivní a agresivní a přesto chytlavej, aspoň já to tak cítím. Evropskej HC je ale taky skvělej, existují a existovaly kvanta skvělých kapel (např. Heresy), který máme rádi.

Rafal: Vždycky se nám líbila tahle odnož hardcore/punku. Každej vždycky chtěl hrát právě tuhle hudbu, a proto to taky děláme! Myslím si, aspoň co se týká hardcoru, že každý z nás, když si pořizuje nějaký nahrávky nebo zakládá kapely, se občas zatoulá mimo stezku vytýčenou osmdesátkovým hard corem, ale pořád jej máme rádi a zajímáme se o něj! Mě nejvíc ovlivnili Black Flag, Jerry's Kids, Urban Waste, SSD a všechny ty kapely, který každej z vás dobře zná. Z novějších pak Panic, Rival Mob, No Tolerance a Prisoner Abuse. Existuje tolik dobrých kapel, že je fakt těžký vyjmenovat ty, který mě nejvíc ovlivnily.

Marcin: Mě vždycky nejvíc inspirovalo období osmdesátkovýho hardcoru. Obecně se v té době na hudební scéně objevila nebo vyvinula spousta dobrých věcí - v punku, hardcoru či metalu.

Myslím, že v prvé řadě mě nejvíc inspirovaly staré polské kapely jako Dezerter, Abaddon, Moskwa a Siekiera. Posouchal jsem je ještě jako dítě a řekl bych, že tyhle kapely (hlavně Dezerter) mě popostrčily k tomu, abych se začal víc zajímat o všechen ten hard core.  Možná, že kdybych se neseznámil s tvorbou Dezerter, nedostal bych se vůbec k hard coru. 

Později jsem objevil úžasné německé kapely jako Upright Citizens a Spermbirds. Tehdy jsem byl teenager, ale myslím si, že právě v tom období jsem se úplně zamiloval do osmdesátkovýho hard coru. Samozřejmě nemůžu vynechat všechny ty anglický kapely jako Blitz, Cock Sparrer, Heresy, Electro Hippies a Extreme Noise Terror a spustu dalších, který fakt miluju. A právě přes evropskej hard core jsem objevil US hard core. V těch dobách fungovala spousta skvělých amerických kapel, který mám fakt rád, jako třeba Void, Negative Approach, Youth Brigade, 7 Seconds, Government Issue, Agnostic Front... nedají se vyjmenovat všechny! Z těch mladších kapel, které mě inspirovaly, bych určitě zmínil Limp Wrist. Ti jsou kurva skvělí. Ted poslouchám hodně současných kapel ovlivněných osmdesátkovým USHC. Je jich fakt spousta. 

MRR: Government Flu je velmi aktivní kapela, která mnohokrát vyjela na turné mimo Polsko. Která vystoupení na těch turné a jaké zážitky se řadí k vaším oblíbeným? Vícekrát už jsem zaslechl, že pro kapelu z Polska nebo jiné země z východní či střední Evropy je těžší zařídit si turné. Je to fakt pravda? 

Lipek: Od té doby, co jsem se přidal ke kapele, jsme byli na čtyřech turné včetně současného amerického. Hrajeme taky jednotlivá vystoupení a víkendovky. Takže o sobě můžeme říkat, že jsme dost aktivní kapela. Koncerty ve Finsku a Švédsku byly fakt skvělý, lidi byli jako šílení. A samozřejmě koncerty ve Státech byly fakt mimořádný. Úplně každej byl bombastickej!

Rafal: Podle mě může být pro kapelu ze střední či východní Evropy trochu složitější vybavit US turné, protože je to spojený ze zařizováním spousty věcí. Podle mě je dobrý, když se najde někdo místní, kdo ti pomůže naplánovat a zajistit jednotlivé koncerty. Někdo, kdo tam vydá a šíří tvoje nahrávky, aby se lidi mohli v předstihu seznámit s kapelou, kdo nechá vytisknout trička, a vůbec zařídí věci kolem. Snažím se tím říct, že všechna ta pomoc, které se nám odstalo od Nicka Tapea, byla zkrátka neocenitelná. Museli jsme taky napřed sehnat vstupní víza a ani letenky nejsou zrovna levný.

Co se týče Evropy, není podle mě pro kapelu tak složitý vyrazit na turné. Kromě těch běžných potíží, které tě můžou někdy potkat, mě žádné jiné nenapadají. Zatím se mi líbila všechna turné, která jsme odehráli. Každý jedno z nich bylo mimořádný. Loni v létě jsme jeli turné s Between Earth and Sky a bylo fakt fajn trávit čas s těmi týpky. Taky jsme odehráli skandinávské turné, to bylo taky šílený, a poprvé jsme se dostali až tak daleko na sever. Zahráli jsme i na několika fajn fesťácích po celé Evropě, třeba na Trash Festu v Nizozemí, Fluffu v Rokycanech, ShitTownu v Kodani. Každý turné je skvělý! I víkendovky po Polsku jsou šílený, ale většinou příliš krátký. Rád poznávám nový kapely, získávám nový nahrávky, navštěvuju místa, kde se vaří vegetariánsky nebo vegansky, družím se s příjemnými lidmi. Z té spousty zážitků je těžké vybrat jen několik.

Marcin: Podle mě nezáleží na tom, odkud kapela pochází. Pokud je dobrá, tak ji prostě chci vidět naživo. Podle mýho názoru to tak chodí. Takže nesoulasím s tím, že je těžší koncertovat pro kapelu z té či tamté části světa. Pokud seš rozhodnutej dělat dobrou muziku a věnuješ se tomu, lidi to budou polouchat. Pokud vložíš dostatečný úsilí do zařizování jednotlivých vystoupení, můžeš úspěšně vyjet na turné kamkoliv. Nezáleží na tom, odkud pocházíš – tohle je celosvětová komunita. Jde jen o to, abys to, co děláš, myslel doopravdy.

MRR: Lipek pár let pořádal skvělej festival Napalm Over Warsaw. Přibliž nám trochu ten festival. Které kapely byly pro tebe zlatým hřebem a proč jsi s tím přestal?

Lipek: Začal jsem s tím v roce 2006, aspoň myslím. Celkem proběhlo pět ročníků festivalu. V počátcích se festival zaměřoval víc na kapely z grindové odnože hard coru, postupně se přidávaly další žánry, obecně hardcore/punk, sludge/grind, powerviolence. K mým nejoblíbenějším vystoupením patří Hellnation, Mob 47, the Horror, Calm the Fire a samozřejmě Integrity.

Po skončení pátého ročníku jsem začal chystat následující, ale dvě kapely, se kterými jsem počítal jako s tzv. největšími lákadly, to zabalily. Nevycházelo jim to, aby v termínu festivalu přijely do Evropy. Tak jsem skončil s plánováním festivalu a začal jsem hrát muziku.

MRR: Jelikož jste velmi soudržná parta a užijete si kopec srandy během dlouhého cestování na koncerty, musíte se vzájemně velmi dobře znát. Jak známo, nikdo není dokonalý, takže co jsou největší mínusy každého z vás? Pokud to teda není naprostý tajemství.

Lipek: No, já v dodávce většinou spím.

Rafal: Já jsem asi trochu náladovej. Není to tajemství, ví to každej. Snažím se to ale udržet v sobě a nepřenášet to na kluky. Každopádně miluju každou z těch cest, protože v dodávce hrajeme přiblblý hry, probíráme některý dost zkurvený záležitosti a vždycky během cestování zakusíme k jídlu spoustu velice zvláštních věcí. Taky v autě velmi rád polouchám muziku, takže jsem spokojenej, když to řidičovi nevadí. Přese vše věřím, že naše skupinka spolu velmi dobře vychází. 

Marcin: Někdy fakt dost prdím a kecám hovadiny. Ale to nemusí být mínus. To, co se přihodí v dodávce, zůstane mezi námi.

MRR: Zdá se, že Wolfi pro své bicí nevnímá okolní svět a ani nemá v životě jiné ambice, což je fajn. Jak dokážeš hrát v tolika kapelách, někdy i ve dvou (a více!) zemích najednou? Jaké stravovací návyky a životní styl můžeš doporučit bubeníkům, kteří chtějí tolik síly a vitality a mládit do škopků tak mocně jako ty?

Wolfi: Samozřejmě odpovědí na tuhle otázku je veganství a straight edge a schopnost uvědomit si – a vytrvat v tom – co chceš fakt dělat. Ale vážně, hrát v tolika kapelách v různých zemích má i své stinné stránky. Většina mých kapel nefunguje pořád. Když jsem na turné s jinou kapelou nebo když musím kvůli práci zůstat doma v Drážďanech, mají pauzu.

MRR: Polsko, stejně jako zbytek Evropy, v současnosti čelí nárůstu populismu, radikálních pravicových názorů a sklonů k neonacismu. V listopadu 2013 napadlo 200-300 neonacistů squat Przychodnia ve Varšavě. Můžete to nějak přiblížit? Jak se na to díváte, když to jako obyvatelé Varšavy vnímáte přímo z centra dění?

Rafal: Na každý Den nezávislosti (pozn. 11. listopadu) se to ve Varšavě opakuje. Tisíce nácků, pravičáckých fotbalových hooligans a dalších čuráků promění město v bitevní pole. Spousta lidí dostane na budku, zničí spoustu věcí, někdo je zatčenej. Tento den to vždycky stojí za hovno. Je taky dost smutný pozorovat tolik lidí naplněných nenávistí, jak pochodují po hlavní třídě města, ve kterým žiješ. Na druhou stranu je skvělý vidět tolik lidí, kteří s nimi nesouḧlasí a rozhodli se dát to najevo. Spousta lidí každý rok vyrazí, aby vyjádřili své NE téhle nákaze.

Nejvíc mě však překvapuje, že orgány veřejné moci tohle pravičáckým extremistům dovolí, přestože vědí, co mají za lubem a jak to celé dopadne. Je to pak nebezpečný, protože oni nepřichází na přátelskej pokec, ale pobít se. A je taky dost na hovno, že je přijedou podpořit další radikální pravicový skupiny z různých zemí Evropy.

Taky je to čas na různý politický projevy. Různí lidé využívají těch událostí pro své politické hry, což vždycky vyústí v nikam nevedoucí diskuze, a každý rok probíhá všechno úplně stejně. Takže ve výsledku tohle období stojí každý rok fakt za hovno.

Na Varšavě je ale jinak dobrý, že po zbytek roku na ulicích skoro nespatříš nácka. Vím, že jsou v Polsku místa, kde je fakt těžký mít jinou barvu kůže, být Žid nebo pankáč, protože tam můžeš být běžně napadanej.

Marcin:  Je pravda, že poslední dobou je možný na ulicích vidět pořád víc těhdle idiotů. Rok od roku se jich v období polského Dne nezávislosti schází čím dál víc. Pro radikální pravicová uskupení je velmi snadné získat srdce místních fotbalových hooligans. Hooligans jsou docela hloupí a je snadné je zmanipulovat, ale tahle radikální pravicová uskupení stejně tak dokážou účinně zmanipulovat i běžné lidi. Polsko je pořád docela konzervativní a katolická země, ve které se klade velký důraz na tradiční hodnoty jako třeba rodinu, církev, víru atd. Pokud dokážeš šikovně manipulovat lidmi a představíš jim opačnou stranu jako nepřítele těchto hodnot, velká část starších ročníků (které spíše podlehnou této manipulaci) bude bojovat s nepřítelem svých postojů. Takhle tady radikální pravicoví patrioti utužují svou moc.

Dalším problémem jsou fotbaloví hooligans. Vyhledávají střety a nevynechají příležitost se pobít. Mezi nimi se pohybují homofobní, rasističtí a pravicoví šmejdi, takže je celkem snadný je vyprovokovat – stačí před nimi říct, že squateři jsou komunističtí teplouši a chtějí v obsazených domech šířit své nepatřičné názory. To jim úplně stačí k tomu, aby zaútočili na squat. Tak to v Polsku chodí. Běžně nácky na ulicích nepotkáš, ale když se blíží národní svátek, najednou se jich z čista jasna docela dost objeví. Jak už jsem naznačil – z těch několika tisíc lidí, kteří vyjdou do ulic na polský Den nezávislosti, nemusí být všichni nácci. Ve výsledku je to jen tlupa zmanipulovaných idiotů (většinou hooligans), kterým se nakecalo, že mají stejné nepřátele jako konzervativní radikální pravicová uskupení – to znamená homosexuály, levičáky, komunisty nebo kohokoliv, koho považují za nepřítele tradičních hodnot.  Je fakt smutný pozorovat takovou koncentraci hlouposti. Je však povzbudivý, že rok od roku se k protidemonstacím schází čím dál víc lidí.

MRR: Na obale vašeho dvanáctipalce Singles Collection se objevují některé velmi známé polské postavy. Můžete vysvětlit, komu v té spleti patří ta která hlava?

Rafal: Objevuje se tam hlava prezidenta Polska, předchozího prezidenta, jednoho z kněží, který je šéfem Katolického rádia, co lidem v Polsku vymývá mozky, a náhodně taky hlavy policisty, nácka… Všechny dohromady tvoří jakousi nestvůru, která se nám snaží vměšovat do každodenní existence. Obrázek nakreslil náš kamarád, Raf The Might! Mrkněte na další jeho díla na: www.facebook.com/raf.the.might. 

MRR: V roce 2009 jste se objevili na kompilaci Warsaw is Burning. Jak to teď vypadá s místní scénou? Který další polský kapely stojí za pozornost? Jaká místa ve Varšavě můžete doporučit návštěvníkům města?

Rafal: Myslím si, že místní scéně se daří dobře! Ve Varšavě je zrovna teď hodně kapel, který stojí za pozornost. Určitě zkuste Cast in Iron, Drip of Lies, III a Iron to Gold. Myslím si, že polská hardcore/punk scéna je fakt skvělá! Vznikají pořád další a další kapely a hrají různé odnože hard coru a punku. Ten je tady podle mě skutečně rozškatulkovaný, a když se vypravíš na vystoupení do jiných měst, můžeš tam objevit tři až čtyři kapely, který hrajou naprosto odlišný styl.

V Polsku je tolik dobrých kapel. Zkuste Calm the Fire, Alert! Alert!, the Fight a Thug Life. Fight Them All jsou kurevsky šílený! Fakt tolik dobrých kapel! Když zavítáte do Varšavy, stavte se na kávu do Tygrys Café, kde taky podávají vegan burgery a který provozují místní punkáči v DIY duchu, takže je to fajn místo, kde se dá trávit čas. Navštivte taky Krowarzywu, další místo s vegan burgery.

Marcin: Místní scéna je teď docela silná. Žiju ve Varšavě už deset let, a upřímně, nepamatuju si, jestli tu kdy předtím bylo tolik dobrých kapel a dělo se tolik dobrých věcí: The Lowest, Heatseeker, Drip of Lies, Cold, Czern a spousta dalších. Squat Przychodnia leží v centru města a koncerty se pořádají hlavně tam. Na mapě se taky objevil nový alternativní dům, ADA, zrovna tam probíhá spousta věcí. Varšava je obecně dobrý místo pro život. Já to město miluju.

MRR: Makáte teď na novým materiálu. Vyšlo LP Tension (a první press /z dubna  2014/ je vlastně skoro vyprodanej). Můžete nám říct víc o téhle nahrávce? O čem pojednávají texty?

Rafal: Poslední deska se jmenuje Tension a chtěl jsem se zaměřit na různé druhy pnutí, které můžeme pociťovat. Pnutí třeba cítíš, když pozoruješ lidi, se kterýma jsi chodil do školy, a teď vidíš, jak se vaše životy odcizují, jak dopadli oni a jak ty. Můžeš se taky pokusit hlasitě sdělit svůj názor, ale musíš si uvědomit, že lidi to většinou pochopí po svým, tak jak chtějí oni. Pnutí cítím, když se mi nějaký děcka, který jsou tak o půlku mladší než já, snaží říkat, jak bych měl žít. Pnutí taky cítím, když vidím, kolik lidí se zříká zodpovědnosti za své životy, a nechají ostatní, aby je životem vedli. Je to vždycky spojený s nějakými společenskými tématy. Mrkněte na to!

Marcin: Krom toho LP Tension jsme nahráli taky sedmipalec nazvaný Still No Justice, který vyšel v srpnu (2014) na Anger Battery Records v Anglii.   

MRR: Government Flu byli v dubnu (2014) na turné po Spojených státech. Bylo to vůbec první DIY turné polské kapely po Státech. Dosud jen Dezerter, Abaddon a Armia měli možnost navštívit Státy, ale všechny na pozvání oficiálních polských spolků. Prosím povyprávějte nám něco dalšího o tom turné.

Lipek: Celkem šestnáct koncertů během patnácti dnů, ha! Po mě to bylo nejlepší turné, který jsem jel. Jak už jsem říkal, každý jedno vystoupení bylo naprosto divoký! Viděli jsme spoustu skvělých kapel, potkali spoustu fajn lidí, navštívili skvělá místa, obchody, jídelny atd. Chtěl bych tady moc poděkovat Nicku Tapeovi z Coke Bust, který nám zařídil všechna ta vystoupení. Velký dík patří taky našemu řidiči Jayovi, který byl i naším průvodcem po Státech a i díky němu to turné bylo skvělý. Zdravím Davea, od kterýho jsme si pronajali dodávku a vybavení, a Paula z Tangled Lines a Roberta Refusea - naše dva naprosto šílený roadies.  

Rafal: Byl to skvělej zážitek a nezapomenutelnej výlet a díky všem, co se na tom podíleli a pomohli nám to uskutečnit. Díky všem, kdo přišli na koncerty, koupili si naše věci a ubytovali nás.

Marcin: Turné bylo kurevsky skvělý! Jako kapela, která ve Státech ani nic nevydala, jsme neměli žádná očekávání. Všechna vystoupení byla naprosto skvělá (a musím říct, že některá z nich dokonce kurevsky úžasná). Neproběhlo by to tak nebýt všech těch lidí, co nám tolik pomohli a byli k nám tak vstřícní, jako Nick, James a Pat, kteří se o nás starali a nechali nás bydlet u nich v(e Washingtonu) DC, a Matt a Biff, kteří natiskli trička a obaly, všechny zdravím! Vrátíme se!

G. F. u nás:

čt 10. 12. Žilina – Bullwar

pá 11. 12. Rožnov pod Radhoštěm – bude upřesněno

so 12. 12. Brno – Yacht: Killed By Brno Vol. 13 (https://www.facebook.com/events/1698532893712815/)

ne 13. 12. Praha – Café Na půl cesty

FCB událost turné: https://www.facebook.com/events/526609704158904/

(Fotky použité ze stránek www.violence-online.pl)

Obrázky