Tisíce mladých lidí se o minulém víkendu na loukách u Mlýnce na Tachovsku utkali s policií. Symbolicky v bezprostřední blízkosti dálnice – symbolu odcizení a expanze kapitalistických vztahů do každičkého zákoutí života par excellance.
Na počátku nebylo nic víc, než touha alespoň na chvíli uniknout z odcizené každodennosti a zároveň touha po sebe-realizaci prostřednictvím společné aktivity. Skutečná kreativita a přivlastňování si vlastního života se však jen obtížně slučuje s uzavřením do vymezených stěn k tomu určených klubů, jen těžko je lze namačkat do paragrafů a vyhlášek. Tam, kde pak ke kolektivnímu zpochybnění odcizených vztahů dochází, nastupuje státní moc v její nejryzejší podobě – v podobě obušků, vodních děl a slzného plynu.
Boje, které na mlýneckých loukách probíhaly, tak nebyly jen o „právu na párty“. Mladí lidé, kteří se jich zúčastnili, v nich vyjádřili svůj hněv na svět, který jim nenabízí jinou perspektivu, než celoživotní otročinu v práci a diktaturu peněz. A tento svět se za nimi v šatu těžkooděnce vehementně dere i tam, kde doufali, že mu alespoň na chvíli uniknou. Hozený kámen potom nepotřebuje dalšího ospravedlnění.
Na loukách u Mlýnce lidé bojovali sami za sebe, za sebe jako kolektivitu usilující o utváření vlastního života. V tu chvíli nechali daleko za sebou všechny ty, kdo se prohlašují být jejich reprezentanty – politiky počínaje a některými lidmi od systémů, kteří vyzývali k nenásilí a k neodporování policii, konče.
Na demonstracích v Praze se již tento samostatný postup mladých lidí zdaleka neopakoval. Megafonu a vedení protestních akcí, jichž se zúčastnily tisíce lidí, se chopili „pořadatelé“... Na pondělní demonstraci neustále nacpávali 5 000 lidí na chodníky a boční uličky plné schodů, jen aby nedali, podle jejich slov, jakoukoli záminku policii k zákroku. Policajti sice byli připravení, ocasy však měly hodně stažené, protože ze zbitých lidí přijíždějících z Mlýnce byl cítit nefalšovaný hněv. Obavy z nepokojů byly na místě. Namísto symbolického rozvinutí kolektivní síly přes celou šířku ulice, tak „pořadatelé“ ukázňováním demonstrujících, jejich postrkováním na chodníky a výzvami k „neházení předmětů“ v podstatě vykonávali policejní práci za schované policajty. Sem tam se z demonstrace směrem k „pořadatelům“ ozvaly hlasy nesouhlasu, zůstaly však bohužel ojedinělé.
Lze jen přivítat, že se „pořadatelé“ demonstrací otevřeně distancovali od snah jakýchkoli politických stran a občanských sdružení využít Czechtekku 2005 a dění kolem ve svůj prospěch. Zároveň si však nelze odpustit otázku, nakolik lze tato slova brát vážně, když ve stejnou chvíli, kdy „pořadatel“ pronáší do mikrofonu tento distanc, je obklopen lidmi jako jsou pánové Hučín a Šinágl, kteří svým paranoidním a jednoduchým antikomunismem sytí spolu s Petrem Cibulkou pidistraničky typu Pravého bloku. (V pondělí navíc před vnitrem vystoupil i Cibulkův písničkář, který však coby ideologický antipod „rudého“ Statise Prusalise, jenž namísto Pravého bloku brázdí se stejně jednoduchým repertoárem mítinky KSČM, sklidil mezi mnoha přítomnými jen rozpaky, přecházejícími ke konci až v pískot.) Mráz běhal po zádech, když Šinágl v neděli před sídlem vlády inicioval zpěv státní hymny, stejně jako v pondělí ze slov jednoho z řečníků, který prohlásil, že zatímco v Anglii policie brání Londýn před teroristy, u nás rozhání techno party...(A co CJA???!!!)
Setkání „pořadatele“ Davida Čermáka s předsedou senátu Sobotkou, stejně jako odvolávání se na podporu senátora Štětiny a umožnění Václavu Havlovi navštívit pondělní pražskou demonstraci, už jen podtrhává dojem, že se tu mezi „pořadateli“ velice rychle utváří elita, která se snaží plnit roli chybějící zprostředkující instituce. Jako taková, stejně jako např. odbory, však stejně rychle přestává mít mnoho společného s lidmi v ulicích a stává se vůči nim nepřímým vykonavatelem policejních funkcí. Neběží o to, že by protesty a tekno měly být nepolitické – běží o to, aby byli antipolitické. Místo snahy o hledání cestiček přes různé stínové establishmenty typu Zelených a Pravého bloku zde musí nastoupit vědomí antagonismu mezi námi a státem. Pokud si uvědomíme svou sílu a plně ji rozvineme, potom žádné vyjednávání ani zástupce nebudeme potřebovat. Nebo jinak: A? si na „zástupce“ a „mluvčí“ hraje, kdo chce – bude tu však vždy jen od toho, aby vyjednával, ale na průběh a podob protestů a parties by rozhodně neměl mít vliv. Ten a? si určují lidé v ulicích sami!
Rozhoduje se zde o osudu free-tekna coby subkultury s velkým subverzivním potenciálem. Současné události ho mohou, nebo alespoň jeho část, dále radikalizovat a upevnit vědomí klíčové nesmiřitelnosti vůči státu, všem jeho strukturám a kapitalistické každodennosti. Důsledné sledování kultury DIY v sobě možnost tohoto vývoje určitě skrývá. Stejně tak ovšem se může free-tekno vydat na zhoubnou cestu legality – to, že se až do omrzení klade důraz na legálnost letošního Czechtekku, a že si mnoho lidí od systémů začalo hrát na „hodné kluky a holky“, kteří o ilegálních akcích nic nevědí. To, že se k ilegálním akcím doposud nikdo otevřeně nepřihlásil, lze považovat další vážnou slabinu dosavadních protestů a českého free-tekna. Odtud je už jen totiž velice krátká cesta k tomu, nechat se pod heslem legality natlačit do klubů a pečlivě vymezených prostorů. Potom už třeba nebude nutné přijímat ani nějakou českou variantu CJA, protože systémy napochodují do ohrádek poslušně samy...
Nejde zde přitom o to být „ilegál“ jen proto, že to je „pěkně přísnej“ postoj. Běží tu o odhození celé dichotomie legalita-ilegalita coby součásti vztahů, které nás každodenně utlačují (komanda peněz, diktatury ekonomiky, ideologií všeho druhu), jako něčeho, co se v našem světě založeném na permanentním lidském sebe-uskutečňování stává nepotřebným balastem.
Lidé demonstrují nejen v Praze, ale i v Brně, Ostravě, Opavě, Zlíně, Plzni, a kdo ví na jakých dalších místech, která do médií neproniknou. Czechtekk 2005 odkryl obrovský proud podpovrchové nespokojenosti s tím, jak je nám každý den ve škole a práci bráněno stávat se člověkem, a když už se o to někdo pokusí, že dostane rychle ?afku obuškem okořeněnou slzákem. Pokud se tito lidé dokáží zbavit všech „pořadatelů“ paktujících se s politiky i politiků všech barev samotných, a pokud zároveň dokáží tuto nespokojenost přenést nejen na tekno, ale i do škol a zaměstnání, potom budeme skutečně moci hovořit o tom, že se tu rodí cosi nadějného. Záblesky tu již jsou.
Rohan, 2. 8. 2005
Zdroj: Alarm - svět v jiných souvislostech
Napsal: Rohan z -1155;KPK
Více na old.czechcore.cz
|
