Kuře je naše dlouholetá kamarádka. Dá se říct, že jsme se všude během našich punkových pitek a návštěv koncertů potkávali.

Zdědila po matce půl bytu, druhá půlka patřila jejímu otci. Když onemocněl, ona se o něj starala a pomáhala mu, přitom studovala VŠ. Po jeho smrti ji exekutor, nárokující si část bytu jejího otce, vystěhoval. O byt se soudí, s exekutorem ale není řeč ani snaha z jeho strany jí jakkoliv vyhovět. Její požadavek byl vyplacení její části bytu, aby si mohla koupit jiný – menší byt v Praze, kde celý život bydlela. Během začínajících tahanic otěhotněla, bohužel otec se k dítěti nepřiznal, ani ona ho nechtěla v rodném listě uvést. Po porodu – leden 2019 - bydlela v azylovém domě v Holešovicích s rodičovským příspěvkěm 7.600,-/měsíčně, který jí pokryl skromné náklady na život (azylový dům, jídlo, sunar, plenky a ostatní potřeby). Pro vysokoškolačku, která nedodělala doktorát to byl tvrdý náraz, ale snažila se kvůli svému synovi Samuelovi vše ustát. Občas si zakouřila marihuanu a ne vždy měla řádně uklizený pokoj. Jednoho dne se ukázali lidé od soudu s rozsudkem, že Samuel jde do pěstounské péče a Marie musí podstoupit terapii pro lidi závislí na narkotikách. Zjistila, že vše „zařídila“ paní ředitelka azylového domu. Soudní řízení nebylo správně vedeno. Bylo přeskočeno několik důležitých postupů (oznámení Marii o zahájení řízení o Samově pěstounské péči a následné kroky, např. kontrola Marie a jejího bydlení, návštěva pediatra apod.) Marie chodí na terapie a navštěvuje 2x týdně Samuela. Benefice je zaměřena na výběr financí, aby se pro ni mohl sehnat byt – zaplatit kauce a nájem. V březnu-dubnu by měla být schopna chodit do práce a být samostatnější. Nemůže žádat o byt, protože je stále vedena jako spolumajitelka bytu na Hradčanech, o který se soudí. Soud je na dlouhý lokte, táhne se to už nějaké roky.

Samuela dostane brzy zpátky. Nechcem jí povzbuzovat slovy: "hele vole, dyť v tom azyláku to ještě rok dáš, než se ti něco vyřeší."

Každý z nás má nárok na důstojný život, zvlášť pokud se stal rodičem.

I když je plesová sezóna a nejeden z nás zažívá romantiku na horách nebo kdekoliv jinde, jde říct i něco jiného než: to nejde, může si za to sama.

díky každýmu, kdo může, protože prostě může!

1.2. 2020 v orwellu hoj!