Další z řady mini rozhovorů, které vznikly pro MUZIN, informační mini zin brněnského klubu Kabinet MÚZ. Lucifer Efekt ve společnosti Pitva, Oldskulls a madarských post-punkových Padkarosda vystoupí v tomto klubu v pátek 11.1.

Otázky kladl Banán.

Valašsko disponuje už od nepaměti silnou a inspirující (nejen) hudební scénou a rozhodně to nevypadá, že by se to mělo změnit. Na troskách starých a poprávu kultovních kapel vznikají nové a nové a roky, které přibývají na pažbách těch, jež je tvoří, jim neubírají na síle. Lucifer Efekt jsou přesně takovou kapelou. Sešli se zde členové a členky Co-Ca, Telefon nebo Uštkni a je to samozřejmě jízda. Tak jako tenhle rozhovor!

Jak trávíte zimu na Rožnovsku?

Kečup: Normál. Chodím do práce, rodinkařím, poslouchám hudbu, lenoším. Sport výjimečně, aby se neřeklo....

Ondřej: Lyže, hudba, rodina, tak se baví spodina.

Leňa: Když je sníh, tak na lyžích, nebo na běžkách, na bobech, na bruslích, koulovačka, sněhuláci, iglú,… s děckama.

Vzpomenete si, kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěli hrát v kapele? A jak jste s tímhle pocitem naložili?

Kečup: Pocházím z Ostravsko-karvinského revíru. Začátkem osmdesátých let mi projel tělem heavymetalový blesk a navždy mě ochromil. V těsném sledu začaly k mým slechům přicházet další a další hudební odnože. A já jsem jim hladově podléhával, neznaje žádných hranic. A asi někdy tehdy mě napadlo, jaké by to bylo hrát v nějaké kapele. Nic cílevědomého, spíše zvědavost. Po řádce různých, stylově rozličných hudebních part jsem momentálně zakotven v punku. Příjemná náhoda.

Ondřej: Myslím, že to bylo po shlédnutí Perného dne v kině, když mi bylo asi 11 let. A od té doby mě myšlenka na vlastní kapelu, už nepustila. V prváku na střední pak vznikla první skupina se vším všudy. A od té doby už není cesty zpět.

Leňa: To rozhodnutí si nepamatuju přesně, celý život jsem na něco hrála, nebo zpívala, ale asi to bylo tehdy, když jsem chodila v 15 letech do výtvarky, měli jsme tam partičku, fičeli jsme jak ve výtvarnu, tak i v muzice, různých happeninzích, v zajímavých debatách. Společně jsme pak založili první kapely, bylo to skvělé, inspirativní období.

Jedete na těch punkrockových sáňkách všichni už celkem dlouho. Dokážete zreflektovat kolik jste ztratili iluzí? Měli jste vůbec někdy nějaké? A co vás pořád drží na trati?

Kečup: Iluze se vytvářejí, přenechají nějakou informaci a pak zmizí, aby mohly nastoupit iluze další. Beru to tak, že je to tak. Poslední dobou začínám nad vším možným kroutit hlavou trochu víc než obvykle. Večer masíruji krk silnější mastí. Ovšem výsledek tohoto snažení může být zase jenom - iluze....

Ondřej: O iluzi, že punková komunita je v mnohém lepší, než okolní masa, jsem přišel poměrně záhy. Došel jsem k tomu, že se celá scéna nechá ovládat módními vlnami, davovou psychózou a pravidly,které definují ti správní lidé. Individuální přístup byl spíše jen heslo.Pokud chceš patřit do party,tak zpívej tu naši a všichni co si zpívají po svém jsou podezřelí a musí z kola ven. Nezbývá, než realizovat věci svoji vlastní cestou a být tím, kým jsi. Jinak by u toho člověk nemohl vydržet víc než 25 roků.

Leňa: Punkrockové sáňky mě pořád vezou dál, je to pro mě dlouhodobý motor, který mě unáší od zaprděnosti, zahnívání a zabředávání v mateřských a pracovních starostech. Dřív jsem možná dělala všechno s větší lehkostí, nezatíženou hlavou, s iluzemi. Bez nich sice nelze přežít, ale teď už vím, že nemusím nutně vypadat jako předpisový punk, nebo že song nemusí splňovat určité aspekty punk textů, nebo akordů, teď mám ten svůj punk upřímněji prožitý zakořeněný a mám tu možnost ho předávat dál….

Co má Lucifer Efekt už vše za sebou a naopak před sebou?

Kečup: Za sebou má začátky a před sebou konce . A mezi těmito milníky to bude, doufám, pořádný nášup!

Ondřej:  Jedno LP za námi a mnoho dalších před námi....snad.

Leňa: Za sebou má skvělé koncerty, taky nějaké kotrmelce, nadšení i nepochopení a před sebou? Nad hrobem se stát punk rockovou hvězdou. Nebo pak už jen posmrtná sláva.

Máte rádi Brno?

Kečup: Mám. A z velké části je to zapříčiněno hlavně tím, že jsem zde na přelomu 80-90 let studoval. Červený diplom sice nevlastním, ale rád vzpomínám na pojmy jako jsou např. : Topas, Purkyňky,  Leitnerka, Křenka, Musilka, Devadesátka, Čtverec, Teplačka…..

Ondřej: Jasně. Mám rád Brno, miluji svou vlast a uctívám naši vlajku. Strašidelnější otázku jsem v životě nedostal. Oi! a přijďte na koncert!

Leňa:  Brno znám jen trochu – jsou to spíš vzpomínky ze studentských let, kdy jsem tam jezdila za kámošema, teď tam ráda zajedu na koncert, nebo jen tak na výlet. Mám ráda Rožnov.

luciferefekt.bandcamp.com/