Podívejme se, co v této situaci dělá část německé mládeže. Státní moc je měla, stejně jako dnes, za extremisty. Je však odpor proti fašismu a nacismu opravdu extremismus? Přinášíme první článek o protinacistickém odporu v Hitlerově Německu.
  
Úvod a situace
Absolutní kontrola nacistů nad životem německé mládeže pochopitelně nevyhovovala všem mladým Němcům a mnozí se jí bránili. Ke konci třicátých let mnoho mladých lidí z

řad Hitlerovy mládeže vystoupilo. Hledali vlastní nekonvenční životní styl zakládáním nezávislých gangů a bránili své zájmy proti patrolám Hitlerjugend, které se pokoušely zakročit. Roku 1942 musel říšský velitel německé mládeže připustit: "Vytváření klik a uskupení mimo rámec oficiální organizace Hitlerjugend mělo vzestupnou tendenci již před začátkem války, pokračuje i nyní a dosahuje rozměrů, kdy je nutné hovořit o vážném nebezpečí politického, morálního a kriminálního rozvratu v řadách německé mládeže." V roce 1942 si gestapo už sotva mohlo vypomáhat teorií o mládeži nakažené zvráceností a dekadencí zkorumpované výmarské republiky, případně komunistickými živly. Generace, která vytvářela opozici vůči Hitlerjugend, vyrůstala ve š?astném nacionálně socialistickém Německu.
  
Rebelující skupiny
Mezi alternativními opozičními skupinami zastávali nejvýznamnější místo Piráti protěže (Edelweisspiraten)) a Swingová mládež (Swing-Jugend). Zmiňovaní Piráti se v západním Německu poprvé objevili na sklonku třicátých let. Jejich uniformu tvořila kostkovaná košile, krátké tmavé kalhoty, bílé ponožky a odznak se symbolem alpské protěže. Podobnou uniformu začaly později používat i jiné skupiny odpadlé mládeže, například Toulaví frajeři z Essenu, Kittelsbašští piráti z Oberhausenu a Navajové z Kolína nad Rýnem. V terminologii gestapa se jednalo o divoké extrémistické mládežnické gangy. Tyto skupiny při víkendových výletech na venkov s oblibou vyhledávaly konflikty s Hitlerjugend, která byla jejich aktivitami upřímně zneklidněna. Piráti protěže se snažili vytěžit ze svých životů mimo Hitlerjugend co nejvíc. Vzhledem k povinné pracovní službě, na kterou musel nastoupit každý německý muž ve věku 18 let, a k branné povinnosti byli členy Pirátů protěže zejména mladší chlapci. Po vypuknutí války a následné militarizaci Hitlerjugend představovalo členství v těchto odpadlých organizacích stále atraktivnější variantu seberealizace. Instruktoři vojenské přípravy v Hitlerjugend byli jen o něco málo starší než ti, kteří pod nimi museli cvičit, takže je docela možné, že se členství v Hitlerjugend stalo pro mnohého mladého Němce mimořádně otravnou záležitostí.

  
Poslušně hlásím
Roku 1941 si jeden instruktor Hitlerjugend povzdechl: "Každé dítě ví, kdo jsou Kittelsbašští piráti. Jsou všude, člověk by řekl, že jich musí být víc než samotných Hitlerjugend. Všichni se dobře znají a drží při sobě. Nebojí se ani patrol Hitlerjugend, které s klidným svědomím kdykoli zmlátí. S ničím nesouhlasí a nechodí do práce.". Většina gangů byla teritoriální povahy a právo vstupovat do nich měly i dívky. Tyto skupiny se tedy stávaly nejen alternativou k Hitlerjugend, ale i k přísně oddělenému dívčímu mládežnickému hnutí. Právě v těchto pirátských skupinách si mnozí mladí Němci odbývali první sexuální zkušenosti, nebo? v Hitlerových mládežnických organizacích podléhal sex přísným tabu.

  
Víkendové výlety představovaly pro mladé piráty možnost uniknout přísné kontrole totalitního státu. Mimo hustě osídlené městské oblasti se mladí lidé dostávali z dosahu všudypřítomného špehování, udávánía trestů ze strany národně sociálních úředních orgánů. Populární byly například pěší výpravy napříč Německem, jejichž absolvování představovalo zejména po vypuknutí války, kdy byl pohyb obyvatelstva přísně sledován, značné dobrodružství. Výlety poskytovaly příležitost ke zpěvu zakázaných písní, případně písní nacistických s texty upravenými ve značně protistátním duchu. Život ve válečném Německu podléhal stále přísnějším omezením a úřady vystupovaly proti aktivitám těchto skupin se stále větší razancí, přímo úměrnou intenzitě otevřeného boje s mládeží organizovanou v Hitlerjugend.
  
V červenci 1943 stranická pobočka Düsseldorf Grafenburg předává gestapu toto oznámení: "Věc: Piráti protěže. Aktivita skupin mládeže organizovaných v rámci výše jmenovaného společenství narůstá. Bylo nám sděleno, že shlukování mladých lidí [v městském parku] zejména od posledního náletu na Dusseldorf nabývá velmi nebezpečných rozměrů. Adolescenti ve věku 12-17 let se zde pozdě večer shromažďují ve společnosti mladých žen a hrají na hudební nástroje. Jelikož těmto podezřelým schůzkám dochází mimo rámec Hitlerovy mládeže a vládne při nich vůči této organizaci jednoznačně nepřátelský postoj, představují nebezpečí pro ostatní mladé lidi. Bylo dokonce zjištěno, že se v jejich
řadách vyskytují i příslušníci ozbrojených sil, kteří se vzhledem ke svému členství ve Wehrmachtu vyznačují mimořádnou arogancí. Existuje rovněž podezření, že nápisy typu:"Pryč s Hitlerem!", "OKW vám lže!", "Medaile vrahům", "Pryč s nacistickou brutalitou!" a podobné, které se poslední dobou objevují na zdech stanice metra Altenbergstrasse, jsou jejich dílem."
  
Nacistická odpověď
Jako odpověď na projevy rebelantství dává gestapo i Hitlerjugend protestující mládeži plně pocítit tíhu moci nacistického aparátu. Když nepomohla individuálně směřovaná napomenutí, dochází k domovním prohlídkám a zatýkání podezřelých. Mnohým ze zatčených je na znamení veřejného odsouzení oholena hlava.
  
Ti, kteří se i za této situace odmítají podřídit, končí víkendovým uvězněním či povinnou účastí v převýchovných programech. Někteří ze zatčených putují před soud, který je neváhá poslat do speciálních koncentračních táborů pro mládež. Zatčení postihlo tisíce mladých lidí. Například 7. prosince 1942 hlásí právě düsseldorfské gestapo rozbití 28 skupin, v nichž bylo

organizováno 739 mladistvých. Mezi zatčenými byli i kolínští Piráti protěže. Jejich vedoucí byli postaveni před soud a na výstrahu ostatní mládeži v listopadu roku 1944 veřejně oběšeni.

  
Konec říše
Blížící se neodvratný kolaps třetí říše s sebou nesl zesílení nacistické represe vůči všem náznakům vnitřní opozice. Nejvyšší velitel SS Heinrich Himmler vydává v říjnu 1944 rozkaz k boji s gangy mladistvých, který v dlouhé sérii opatření představuje poslední pokus zlomit odpor z řad příslušníků mladé generace. Obecně lze říci, že nacistické úřady byly v tomto boji nedůsledné a že neexistoval jednoznačný recept na to, jak s mladými příslušníky gangů zacházet. Německo ve svém válečném úsilí mladé lidi nezbytně potřebovalo, navíc volná struktura gangů značně ztěžovala jejich rozkrýyání a likvidaci. Reakce státu byly tudíž rozpačité a zahrnovaly různé formy - od blahosklonného přimhouření oka až po tu nejtvrdší represi. Pokud jde o piráty samotné, jednalo se s největší pravděpodobností o pestrobarevnou směsici mladých lidí odmítajících konformitu a slepou poslušnost, kterou od nich nacistický režim očekával.

Většina se spokojila s víceméně pasivním odmítáním nacismu, našli se však i zastánci aktivního odporu, kteří šli do samé krajnosti, rozšiřovali spojenecké propagandistické letáky, nebo se dokonce stávali členy organizovaných skupin odporu. V roce 1942 kontaktovali Piráti protěže, v ilegalitě žijícího, předsedu německé komunistické strany Wilhelma Knochjela v Düsseldorfu a nabídli mu pomoc při ukrývání německých válečných zběhů, uprchlých válečných zajatců, nuceně nasazených či uprchlých vězňů z koncentračních táborů. Shromažďovali zásoby a potraviny, které získávali přepadáním skladů, a v roce 1944 dokonce zaútočili na budovu kolínského gestapa.
  
Odpor i jinak
Existovaly však i jiné způsoby, kterými mládež dávala najevo svůj nesouhlas s oficiální nacistickou kulturou. Mladí příslušníci střední třídy například poslouchali jazz a oblékali se podle britské a americké módy. Tančili “jitterbug”, oblíbený americký tanec, což bylo nacisty vnímáno jako gesto odporu a nesouhlasu s režimem, nebo? jazz byl považován za dekadentní hudbu amerických "negrů", kterou by žádný spořádaný Němec neměl poslouchat. Piráti se však nehodlali účastnit folklorních festivalů, na kterých se zpívaly německé národní písně a v jejichž organizování byli nacisté velmi pilní. Dávali přednost jazzu a účasti na státem organizovaných festivalech se ze všech sil vyhýbali. Oficiální organizace Hitleljugend byla vzrůstajícíoblibou zahraniční hudby krajně znepokojena, o čemž svědčí interní zpráva z jednoho swingového festivalu z roku 1940: "Tančilo se prakticky pouze na anglickou nebo americkou hudbu. Nápis u vstupu do tanečního sálu Swing zakázán někdo přepsal na Swing povinný. Všichni účastníci doprovázeli hudbu i tanec zpěvem textů v originále. I při běžné konverzaci se pokoušeli mluvit výhradně anglicky, u některých stolů zněla dokonce i francouzština. Nikdo netancoval normálně, taneční parket ovládl swing toho nejhrubšího zrna. Někdy dokonce dva chlapci tančili s jednou dívkou, jindy vytvořilo několik tančících párů kruh a společně poskakovali a deskali, někteří tančili v hlubokém předklonu s vlasy padajícími do obličeje a téměř po kolenou se plazili po zemi. Když kapela spustila rumbu, zmocnilo se všech naprosté šílenství a divoká extáze. Zmítali se v divokém rytmu a společně zpívali anglický refrén písně. Hráči na pódiu stáli a jako divoká zvířata se svíjeli v rytmu hudby, kterou sami vyluzovali. Velmi často byl vidět tančící chlapecký pár. Z každého koutku úst jim visela jedna cigareta.. ."
  
Nelze se divit, že nacisté veřejné taneční festivaly zakázali. Jediným výsledkem tohoto zákazu však bylo, že se večírky přesunuly do soukromí. Pro hnutí Swing Jugend představovala jazzová hudba a tanec symbol spontánního a svobodného odporu proti uniformnímu stylu lidových tanců, který byl prosazován v Hitlerjugend. Stát pochopitelně neváhal proti takovým projevům kdykoli zakročit, například v roce 1940 bylo v Hamburku zatčeno více než 500 členů Swingové mládeže a obviněno ze zvráceností provozovaných při účasti na swingovém festivalu.
  
Kde se vzali, tu se vzali
Zatímco členové skupiny Pirátů protěže se rekrutovali spíše z řad dělnické mládeže, swingová scéna byla formou odporu pro příslušníky střední a vyšší vrstvy. Nacisté rádi zdůrazňovali sexuální promiskuitu swingové scény, pravdou však je, že zprávy o sexuální nevázanosti Swing-Jugend byly spíše výrazem chorobné nacistické posedlosti sexem než skutečného chování mladých lidí při tanečních večírcích. Izolované výstřelky byly démonizovány a využívány k vytváření obecných teorií o chování zkažené německé mládeže. Himmler dokonce navrhoval, aby byli nejvýznamnější představitelé swingové generace posláni do koncentračních táborů a potrestáni výpraskem a nucenými pracemi.
  
Protesty, kterými se německá mládež stavěla do opozice vůči nacistům, jsou důkazem, že do činnosti v Hitlerjugend se zdaleka ne všichni mladí Němci zapojovali dobrovolně a bez odporu. Hochy a dívky svým oblečením a veřejným obdivem k angloamerické kultuře vyjadřující nesouhlas s oficiální nacistickou ideologií je zajímavé srovnat se stejně starými vrstevníky, kteří sloužili a bojovali v řadách elitní obrněné divize Hitlerjugend v Normandii. Protestovat jistě nebylo jednoduché, následky mohly být kruté a ani trest smrti nebyl výjimkou. Alternativní formy protestu, a? už šlo o Piráty protěže či Swingovou mládež aj., ukazují, že nezanedbatelná část německé mládeže usilovně vzdorovala nacistické snaze dostat její život pod kontrolu.
  
Zdroj: publikace "Hitlerovo Německo" 2002
  
Možné souvislosti
Názor si uděláte jistě sami. Všimněte si však, jak tehdejší nacisté a představitelé režimu používali stejné rétorické metody proti svým odpůrcům, jako ti dnešní. Antinacisté pro ně byli jen chátra a lůza. Dělat si z toho vrásky, jak vidno, fakt netřeba. Tito lidé se prostě jen odmítli smířit tím, že nějaká samozvaná nazi (j)elita jim budou diktovat co smí a nesmí. Stejně, jak to odmítají lidé dnes. Metody odporu jsou pestré...jen je použít.
  
Další informace v angličtině An account of the German anti-Nazi movement of working class youth who fought against the regime.
  
Trailer k filmu Edelweiss Piraten tady
  
Převzato z: www.antifa.cz

Více na old.czechcore.cz