Abychom předešli nedorozumění: naším cílem není odchod amerických vojsk z Iráku či jejich vystřídání místními elitami. Nezajímá nás jestli útlak pracujících má fasádu diktatury či demokracie. Nezajímá nás mír, za který máme prý být vděční, ale který může kdykoli přejít do kvílení poplachových sirén. Je nedůstojné přežívat v materiální a duševní bídě do jaké uvrhl lidstvo kapitalismus. Neviditelná ruka trhu nás jedním pohybem žene na válečná jatka nebo do pomalého umírání mírové produkce. Říkáme to rovnou: ani ta nejlepší ústava nás neuspokojí, ani nejhlubší reformy nám nevrátí kontrolu nad svými životy. Chceme více.
To, že s válkou v Iráku není něco v pořádku, se stává veřejným tajemstvím: zbraně hromadného ničení se nenašly, spojitost s útokem na newyorská dvojčata prokázána nebyla, naopak se píše o souvislostech se zásobami ropy, zakázkami pro kapitalistické koncerny a podezřelých praktikách Bushe a Blaira, jak zajistit podporu pro válku lží a manipulacemi. Hovoří se o tom, jak Blair odposlouchával šéfa OSN, a Bushovy militaristické výpady vylekaly i ty, kteří chtěli věřit tomu, že s pádem bipolárního světa zmizeli i "Velcí bratři". Je stále zřejmější, že militaristické dobrodružství USA nebylo výrazem jejich "klidné síly", ale spíše ekonomických potíží, souvisejících s krizí globálního kapitálu.
Válka je také ideální omluvou pro utahování šroubů domácí represe a dohledu na pracující, podrobené stále intenzivnějšímu vykořis?ování. "Teroristická hrozba" zrodila v USA orwellovské "ministerstvo vnitřní bezpečnosti" a "Patriotickou" legislativu, která si nezadá se Stalinovými zákony. V koncentračním táboře na Guantanamu jsou vězněny bez práva na cokoli dokonce i děti.
V Iráku umírají jak američtí vojáci tak irácké obyvatelstvo. Zničenou ekonomiku si včetně ropného průmyslu rozparceloval povětšinou americký kapitál, zatímco řada podniků a sektorů je v rukou bývalých baasistických funkcionářů.
Země prochází humanitární a sociální katastrofou. Potraviny, vodní zdroje, elektřina, bezpečnost, bydlení jsou více než nejisté. Nenáviděný stát se zhroutil ne kvůli proletářskému povstání, ale v důsledku invaze. Zbylý prostor se snaží vyplnit nacionalistické a náboženské síly. Bossové dosazení okupační správou připravují průmysl na privatizaci. Propouštění tisíců pracujících znamená sociální genocidu. Irácká pracující třída má ale zkušenosti s bojem již z dob Saddámovy diktatury.
Navzdory cenzuře masmédií irácká pracující třída vede boj o přežití tváří v tvář okupantům, islamistům, pohrobkům strany Baas kteří se uchytili v "nové" policii a státní správě, proti Irácké federaci odborových svazů, spojené se stalinisty, která pomáhá lámat stávky pod hesly o národní jednotě a obnově. Bojuje také proti nacionalistům, kteří se ji snaží rozdělit na Kurdy, Araby a Peršany.
Své pozice si budují také islamistické síly, které by rády pracující vykořis?ovaly samy. Středověká reakce zahájila pochod k moci. V téměř sekularizované zemi se mulláhové odvažují odsuzovat k trestu smrti mluvčí a představitelky dělnických a ženských organizací. Pod ochranou okupační správy vydává irácká Vládní rada zákony, opírající rodinné právo o islámský zákoník šaría. Tyto snahy ale pochopitelně vyvolávají odpor ze strany mnoha iráckých pracujících žen i mužů, bojujících proti náboženskému vlivu. Pro irácké pracující začíná další kolo boje.
By? se odehrává tisíce kilometrů daleko, týká se válka a okupace Iráku i nás. Pokud bychom ji ignorovali, přispělo by to pouze k cynismu, pasivní kapitulaci před hrůzami současného světa, a apatii. Zároveň bychom však z války a okupace neměli dělat téma vytržené ze souvislostí. Nebezpečí válečné ideologie spočívá i v tom, že válka, tisíce mrtvých, hlad a rozvrat v "cizí" zemi dobře funguje jako strašák, který nám dá zapomenout bídu vlastního života, protože - může být i hůř. Válka může fungovat jako alibi, legitimizující nedůstojné životní podmínky v zemi, kde se nevede. Pokud bychom na to přistoupili a volali "jen" po zastavení "války proti terorismu" a zrušení okupace jako všechny "mírové iniciativy", nechali bychom se chytit do pasti falešné volby, kterou nám válka a kapitál dávají: být "proti válce" znamená akceptovat "všední", "mírový" kapitalismus - a dát šanci válkám dalším, protože to byly právě potřeby "mírového" kapitalismu, kdo válku v Iráku zplodil.
Demonstrace, by? sebevětší, končící u volání po zastavení války, nic neřeší - řešení spočívá v nalezení společného jmenovatele, který válku spojuje s mizérií života v "míru". Vzpomeňme slova jedné účastnice sociálních protestů v Bolívii, kde se bojovalo o základní životní prostředky: "Našemu boji pomůžete nejvíc tak, že budete bojovat své vlastní." Spokojit se s tím, že se diktatuře kapitálu postavíme v každodenním životě, vypadá možná méně úderně, než propadnout iluzi monotematických demonstrací "proti válce" - jenže: snadná řešení existují jen pro ty nejmocnější, ne pro ty, kdo žádnou moc nemají.
Válka je s kapitalismem spojena pupeční šňůrou. Systém vykořis?ování a útlaku nemůže být mírumilovný. Dnes neexistuje kontinent bez probíhající války. Kolumbie, doutnající Balkán, Kavkaz, Kongo, Blízký východ. Krize kapitalismu uvolnila prostor pro nacionalistické a náboženské síly. Celý svět je ovládán kapitálem a stejně globální je i jeho vnitřní konflikt. To
že se naše pozornost soustřeďuje na Irák je jen tragická shoda okolností. V budoucnu se v jiné formě může jednat o jiné země "Osy zla".
Odpověď na otázku, co proti tomu dělat, není samozřejmá. Alternativou rozhodně nejsou mnozí z těch, kteří se snaží vypadat radikálněji, staví se do role "odpůrců globalizace" a setkávají se na akcích s jednotícím názvem "sociální fórum". Jako celek jsou pro nás tato tzv. sociální fóra nepřijatelná. Jsou totiž organizována různými stoupenci reforem v rámci stávajícího systému a také bolševickými stranami a straničkami, hlásícími se ke zkrachovalým modelům "dělnického státu" a "diktatury proletariátu", což je diktatura kapitálu, přelakovaná narudo. Proto se neúčastníme shromáždění, svolaného na stejný den českými stoupenci a stoupenkyněmi tzv. sociálního fóra.
Válka nebo mír? Blízká smrt nebo pomalé umírání zaživa? Nepožadujeme po vládnoucí třídě nic. Nemáme s ní společné žádné zájmy. Když v médiích ukazují obrazy lidského utrpení, nejsme vděčni za mír, ale obviňujeme vládnoucí jako stejně zodpovědné vrahy. Nejsme vděční za laskavost, že smíme otročit v jejich robotárnách.
Nezáleží na tom, jestli v prezidentských volbách v USA zvítězí George Bush nebo John Kerry, není vůbec podstatné, jestli má kapitalismus tvář elit z USA, EU nebo například Číny. Je to stále ten samý nelidský kapitalistický systém. Naše jediná jistota spočívá v tom, že v případě sebemenšího projevu nevděku si skvělá humánní demokracie oblékne železné rukavice. V tomto světě kde není možné se svobodně nadechnout ani snít, nechceme upadnout do pasti vyjednávání jak má být dlouhé naše vodítko, jak prostorná má být naše klec. Máme na práci něco lepšího. Zničit všechny sociální vztahy které nás ponižují. Zničit kapitalismus.
Nebojujeme ani za obnovu národních států, ani nastolení vlády těch "osvícených". Naším cílem je globální společnost sobě rovných lidí bez hranic a států, bez soukromého majetku a bez útlaku člověka člověkem, která nebude ovládaná kapitálem, ale bude fungovat pouze podle našich potřeb. Společnost bez vlády a hierarchických vztahů.
DEMO:Proti válce a okupaci v Iráku
Přijďme odmítnout jejich válku i jejich "mír", který znamená okupaci, vykořis?ování a represe. NENÍ KAPITALISMUS BEZ VÁLEK ! PŘIJĎTE DÁT PROTESTU KREATIVITU ! Přineste sebou transparenty, vlajky, pikety a píš?alky ...
KDE A KDY?
20.března 14 hodin
BRNO - Náměstí Svobody
PRAHA - Náměstí Míru
Federace anarchistických skupin >>>web
Organizace revolučních anarchistů – Solidarita >>>web
Československá anarchistická federace >>>web
Antifa Praha >>>web
Zdroj: irak.anarchismus.org
PROPAGACE AKCE: >>>leták k tisku a šíření a >>>plakát
Více na old.czechcore.cz
|
