L.A. grinders BLOODY PHOENIX už jsou v Evropě a podle dosavadních ohlasů drtí na svém prvním turné po starém kontinentě vše živé! Tady je rozhovor z poslední Orby, pod ním najdete pár fotek z koncertů v Oslu a ve Stuttgartu a takhle vypadá rozpis jejich blížící se návštěvy v našich končinách:
18. 4. Vídeň – EKH (+ RADIOLOKÁTOR, LAHAR, RESTARTS)
20. 4. Žiar nad Hronom – MKC Zrkadlovka (+ BETON, ROXOR, ABORTION, EVIDENCE SMRTI)
21. 4. Praha - 007 (+ NEEDFUL THINGS, DECOMPOSING MANURE)
22. 4. Pardubice - Ponorka (+ NEEDFUL THINGS, LIFE POSESSION)
23. 4. Brno - Yacht (+ DISNEY, TWISTED TRUTH, SUPRAPHON FAMILY, SHEEVA YOGA)
24. 4. Ostrava - Bogota (+ TWISTED TRUTH, HOW LONG?)
HO: Kolik ti je přesně let? Já myslím, že dost na to, aby sis pamatoval začátky grindcore v Los Angeles na konci 80./počátku 90. let, ne? Můžeš se na tyhle časy hned z kraje rozhovoru trochu rozvzpomenout? Viděl jsi naživo tehdejší průkopníky stylu jak TERRORIZER nebo NAUSEA L.A.? Jaký to tehdy na koncertech v Los Angeles bylo?
Jerry: Je mi 36 let. Jasně, dost starej na to, abych si to pamatoval a abych byl součástí tehdejší scény. Ano, viděl jsem tehdejší TERRORIZER a NAUSA L.A., koncerty v pol. 80. let. Vzpomínám, že když jsem viděl prvně TERRORIZER, bylo to v centru volného času Hoover Park. Bylo to v tělocvičně, kde se tehdy konaly skvělé akce. Viděl jsem tam pár dobrých kapel. Ale nějak tak... no, když jsem tam viděl poprvé TERRORIZER, tak mě nezaujali. Zněli na hovno, možná to bylo aparátem. Znělo to jak hluková koule. A sál byl taky úplně prázdnej. Asi to bylo hodně tím apecem, protože jsem je viděl asi o rok později na koncertě u kohosi na dvoře a to vypadali, že si půjčili lepší aparáty anebo se možná naučili hrát, haha... no, musím říct, že zněli KUREVSKY ÚŽASNĚ! Tehdejší scéna, koncerty... LA bylo tehdy jiné, teď, když nad tím přemýšlím, tak mi to příjde jako úplně jiná doba... Hodně špatné tehdy bývalo násilí na koncertech, většina koncertů tehdy probíhala se spoustou rvaček. Ale jakkoliv násilné ty časy tehdy byly, tak byly fajn. Bylo to čisté. Zrovna před pár dny jsem se o tom bavil s Garveym z TERRORIZER/NAUSEA a Donem, který hrával v HATED PRINCIPLES a mluvili jsme hlavně o tom, jak násilné to tehdy bývalo ve srovnání s dneškem.
HO: Mezi těmahle staršíma kapela a tvýma kapelama EXCRUCIATING TERROR a BLOODY PHOENIX byly nebo možná ještě jsou celkem úzké personální vazby, řekni nám o nich víc!
Jerry: Podívejme se na to, je to spousta vazeb, ani nevím kde bych začal... Asi s Vitem (NAUSEA). Byl to kámoš ze školy... vzali ho do TERRORIZER poté, co Jesse Pintado odešel do NAPALM DEATH. Když Jesse zjistil, že si stále říkají TERRORIZER, tak je donutil změnit název, protože nechtěl, abych ho používali bez něj, takže se přejmenovali na NAUSEA... Vito pak do kapely přitáhnul Manda, což byl původní zpěvák a kytarista EXCRUCIATING TERROR. Mando E. T. opustil. Oscar z NAUSEA později požádal Victora (E. T.), aby nazpíval vokály na několika demáčích NAUSEA. Později chtěli do NAUSEA i bubeníka E. T. Martina, ale ten neměl zájem. Pak ještě náš tehdejší basák Javier opustil E. T. taky do NAUSEA. Zastoupil ho Frank ze STAPPLED SHUT a ten nakonec v NAUSEA skončil taky! Je to sranda, když si teď na to zpětně vzpomenu. S EXCRUCIATING TERROR jsme byli něco jako „farmářský tým” pro NAUSEA. Pokaždý, když někoho potřebovali, vytáhli někoho z naší kapely... bastardi! Ale v podstatě nám tím i prospěli, haha. Jednou zase naopak Vito začal hrát s náma, strávil na našich zkouškách víc času než na těch jejich. Dalo se to čekat. Pokud jde o vztah k BLOODY PHOENIX, tak Mando a Vito jednu dobu v téhle kapele hráli taky.
HO: EXCRUCIATING TERROR se stali se svým zabijáckým old school grindcorem skoro legendou, ale řekl bych, že spíš díky slušné řádce kvalitních desek než kvůli koncertům, kterých jste mimo Los Angeles moc nenahráli - nemýlím se? Proč jste nikdy nevyrazili na nějaké turné? Hoď sem prosím kompletní diskografii E. T. a napiš, kterou z desek bys nejvíc doporučil lidem, co vás ještě neslyšeli?
Jerry: Díkec, Filipe. Když jsme začínali, tak jsme hráli hodně koncertů po LA. Jak jsme stárli, tak jich postupně ubývalo. Když už jsme byli pohromadě dlouhé roky, tak jsme si mysleli, že bude lepší nehrát tak často. Nechtěli jsme lidi unavit. Máš pravdu, mimo LA jsme moc nehráli. Měli jsme pár kratších výletů po západním pobřeží, v podstatě jen západní státy USA a taky jsme byli párkrát dole v Mexiku. Ale to je vše. Bylo víc důvodů proč jsme jezdili tak málo. Hlavně peníze. Byly jsme děcka bez prachů. Neměli jsme dodávku a nemohli si dovolit si nějakou pronajmout. Měli jsme v plánu celoamerické turné, evropské turné, přemýšleli jsme o Japonsku. Všechno jsme to ale museli zrušit. Musel jsem zrušit naše první turné po Americe, protože Victor skončil ve vězení. Měl jsem půlku turné zabookovanou, když mi odtam zavolal. Velké zklamání. Pak jsme museli zrušit naše první evropské turné, protože Martin dostal strach z letadla. Bylo to k smíchu. Už s náma předtím letěl do Mexika a zpátky a nebyl to problém. Myslím, že spíš už nechtěl hrát dál tuhle hudbu a vymýšlel si. Možná kouřil moc trávy. Možná se bál opustit domov. On a Victor neradi cestovali.
Diskografie: napíšu jen oficiální nahrávky, ne bootlegy nebo hromadu zkušebnových nahrávek a kompilací, hlavně proto, že si je všechny ani nepamatuju.
- „Visions of Terror“ 89/90? demo: to bylo v první původní sestavě, myslím, že je to z konce roku 89, může to být i začátek roku 90... vím, že se nahrávalo u mně v garáži. Nikdy to ale nevyšlo a většina lidí ani neví, že nahrávka existuje.
- „Vision of Terror“ 91 demo: jmenuje se stejně jako to první, mělo se jmenovat jinak, protože to byla jiná sestava, jiný zvuk, jiné skladby. Už to byla jiná kapela, ale přehlasovali mě. Stejně tak s názvem kapely. Chtěl jsem ho změnit, ne jen proto, že zní příliš otřepaně, ale taky kvůli jasné podobě s EXTREME NOISE TERROR. Ale zase mě přehlasovali. To byly moje první lekce v tom, jak a proč demokracie vždycky nemusí fungovat, haha.
- „Legacy of Hate“ 7“, „Expression Of Pain“ CD, „Live At Gilman“ 7“, split 7“ s AGATHOCLES, „Divided We Fall“ CD/LP. Doporučil bych „Divided We Fall“. To byla naše poslední a nejlepší nahrávka. Není potřeba ztrácet čas se starším matrošem.
HO: Extrémní hardcore kapely z Los Angeles z 90. let jako E. T., DESPISE YOU, STAPPLED SHUT, 16 a další často používaly na obalech desek nebo v textech náměty týkající se ghetta, gangů, gangsterské kultury... jak moc to byla image a nakolik to bylo reálné? Co ruka zákona a členové E. T.?
Jerry: Nemyslím, že by jsme s E. T. někdy používali grafiku související s gangy/ghetty. Aspoň si na to nepamatuju. Možná některé fotky ode mně z garáže nebo ze dvora mého baráku tak mohly působit. Frank ze STAPPLED SHUT v tom jel hodně, to byl jeho reálný svět. DESPISE YOU... všechny ty fotky byl Chrisův nápad. Žije v Inglewoodu, kde je spousta násilí a zoufalství. Moje čtvrť je přímo uprostřed teritoria největšího hispánského gangu ve městě. Je to součástí našich životů. To je prostě život v LA. To, co denně vidíme, v čem žijeme. Nejsme děcka z předměstí. Nemůžu mluvit za kapelu 16, moc je neznám a nevím, odkud pocházejí.
Moje problémy se zákonem byl dosud jen minimální... pokuty za rychlou jízdu, špatné parkování, přecházení přes ulici a podobné kraviny. Taky musím s policií často něco řešit, když ji na nás zavolají sousedi. V mé čtvrti mají policajti lepší věci na práci než nás otravovat. Někdy jsou zelenáči v uniformách přespříliš akční, ale většinou nám dávají pokoj, což se o jiných částech města bohužel říct nedá.
Na druhou stranu Victor měl vždycky problémy se zákonem, odpradávna. Teď je snad ještě někde na útěku, ale taky může být v době, kdy tohle píšu, ve vězení.
HO: Kdy se přesně E. T. rozpadli a proč? Proč ses rozhodl rozjet novou kapelu, když s ní hraješ skoro to samé jako předtím? Čeho bys chtěl s BLOODY PHOENIX dosáhnout?
Jerry: Pro rozpad E. T. nebyl jen jeden důvod. Bylo toho víc. Ačkoliv my jsme se vlastně nikdy pořádně nerozpadli. Nikdy jsme se nesešli a neřekli si: „dost, končíme“. Spíš to nějak tak vyšumělo. Kapela existovala mnohem dýl, než měla, myslím si. Hlavním důvodem, proč už nehrajeme, byl Martin. Přešla ho chuť hrát tuhle hudbu. Přitom nechtěl odejít, ale ani pokračovat. Nechtěl cestovat, nechtěl zkoušet nebo hrát naživo. Hodně zlenivěl a bylo těžký s ním vyjít. Měl jsem toho dost, tak jsem se s ním přestal stýkat. Victorovy trable se zákonem byly taky problémem a časem se ještě zhoršily.Pokud jde o rozjezd kapely v podobném stylu, tak to nebylo od počátku nějak vykalkulované. Spíš to tak časem skončilo. Možná je to tím, jak vymýšlím hudbu. BLOODY PHOENIX zněl původně úplně jinak než dnes, bylo to víc do fastcore. Rád bych pokračoval v tom, co dělám, v psaní skladeb, nahrávání, cestování. Potkávat se s fajn lidma a užít si s nima skvělé chvíle. Jsme grindcore kapela a dosáhnout toho s ní můžeš jen málo.
HO: Jak se vůbec žije v centrálním/jihovýchodním LA? Jsou tam místa/nebezpečné čtvrti, do kterých není příliš bezpečné lézt? Zažil jsi rasové nepokoje v roce 1992? Máš na ně nějaké husté vzpomínky? Může se něco takového v budoucnu stát znova?
Jerry: Žiju v severovýchodním LA... život je tady prostě život, neznám jinej, takže těžko můžu srovnávat. Každá část města je jiná. Je tady spousta míst, kde bys určitě nechtěl skončit uprostřed noci. Záleží, kdo jsi a kde jsi. Ano, vzpomínám si na nepokoje v roce 92, ale stejně jako většina světa jsem je viděl většinou jen v televizi. Nezasáhlo to mou čtvrť, ale napětí ve vzduchu bylo cítit. Město zasáhnul chaos. LA je permanentně na pokraji chaosu.
HO: Existuje vůbec nějaké řešení na zlepšení situace s chudobou, sociálním vyloučením atd. ve městech jako je LA?
Jerry: Pokud jde o chudobu v LA a dalších městských oblastech... může se vytěsnit. Bohužel je to v rukou naší vlády, která raději utrácí miliardy za válku, kterou vůbec nemáme vést, než aby je investovala do vlastních lidí. Sociální vyloučení není snadnou záležitostí k řešení, není to tak černobílé a není na to rychlý recept... jde to mnohem víc do hloubky. Hodně o tom přemýšlím a napadají mě různé věci, ale upřímně řečeno mě ještě nenapadl žádný realizovatelný nápad na řešení této situace, o který bych se mohl podělit. Určitě je zapotřebí radikální změny, změnit způsob jak lidé přemýšlejí a jsou vychováváni. Musíme strhnout zdi.
HO: V létě 2007 jste s BLOODY PHOENIX jeli turné po USA, řekni nám o tom víc - nejlepší a nejhorší místa, kapely se kterýma jste hráli atd. Tuším jsem četl kdesi že vás opustil během turné zpěvák, co se stalo?
Jerry: Turné byla skvělá sranda. Ačkoliv jsme měli nepříjemný začátek a spoustu problémů s dodávkou, tak nakonec to přežila. Měli jsme spoustu příjemných i nepříjemných chvil, ale celkově to byla skvělá zkušenost a skvělé časy. Nejhorší místo na světě je Crete, Nebraska. Nikdy v životě jsem zatím nezažil takové dusno a vlhkost. Byla to jedna z těch nocí, kdy se nám dodávka pokazila a museli jsme v tomhle městě přespat. Spali jsme přímo v garáži, kde opravovali naše auto. Byla to noční můra. Vzduch by se dal krájet, nedalo se skoro dýchat, tím míň spát, přidejte k tomu obrovské komáry a máte čisté peklo na zemi. MIZÉRIE! Ale lidi tam byli velice přátelští. Chicago stálo za hovno, když jsme dorazili na místo koncertu, tak nikdo o ničem nevěděl a týpci, co to měli zařídit, nebyli nikde k nalezení. Boston taky za nic nestál, vlastně to nebyl přímo Boston, ale Lowell, Massachusets. Nebyl to přesně typ koncertu pro nás, ale aspoň jsme si zahráli. Nejlepší místo... těch byla spousta. Minneapolis byl fajn, stejně tak Austin, Raleigh, Phoenix, Belen, abych jich vyjmenoval aspoň několik. Hráli jsme se spoustou dobrých kapel, ani nevím, kde začít... THOU z New Orleans byli úžasní, KUDZU, HIP COPS, CHAINSAW TO THE FACE, DROPDEAD, FLAK, THE PINE HILL HAINTS, STAGNATION atd. Hráli jsme na spoustě fajn míst, se spoustou skvělých kapel, ale co mě nejvíc dostalo byli lidi, se kterýma jsme se mohli potkat a se kterýma jsme zapařili. Na turné můžeš potkat tolik super lidí, ať už jsme byli kdekoliv, cítil jsem se pokaždé jako doma. Ano, jeden z našich zpěváků skončil turné už po týdnu a odjel domů. Stačí, když k tomu řeknu, že cestování pro něj prostě nebylo. Není potřeba to rozebírat, už jsme se s ním stejně rozešli. Nechám to radši tak, nebo bych musel vypsat dalších 20 odstavců, ve kterých bych ho trhal na kusy.
HO: V posledních cca dvou letech se dá pozorovat něco jako „návrat grindcore“ - aspoň tedy v USA, kde se mj. obnovují staré kapely (BRUTAL TRUTH, REPULSION, TERRORIZER...) a taky se zdá, že se velké labely jako Earache nebo Relapse opět zajímají o současnou D.I.Y. grindcore scénu... co si o tom myslíš? Projevil někdo z větších labelů zájem o BLOODY PHOENIX (nebo EXCRUCIATING TERROR)? Plánujete do budoucna fungovat dál v D.I.Y. scéně s deskama na malých labelech jako 625 a koncertama někde po sklepech anebo byste se rádi „zprofesionalizovali“ a „posunuli dál“?
Jerry: Pokud jde o tu první část otázky, tak to je pořád ta samá sračka. Něco se stane populárním a větší labely na tom hned zkoušejí vydělat. To je prostě americký způsob. Je to pořád stejné. Pokud jde o kapely, co se obnovily, aby na tom vydělaly, pak myslím, že je to smutné. I když jsem si jistý, že ne všechny to dělají jen pro peníze, Ale osobně si myslím, že když je kapela rozpadlá déle než dva roky, pak už by tak měla zůstat. Kapely, co se obnovují s odstupem času, kdy nebyly aktivní, už nikdy neznějí stejné. Je čas se posunout dál.
Žádný z těchto labelů nás nikdy neoslovil. O EXCRUCIATING TERROR trochu zájem byl, ale v té době jsme byli šťastní, že vydáváme u Pessimiser Records. Myslím, že ani nemáme jinou volbu než dělat dál naše koncerty/desky D.I.Y. způsobem, haha. Jsem starej mrzout a rád si dělám věci po svém způsobu. D.I.Y. scéna je jediná možnost, jak to právě takhle můžu dělat. Plně mi to tak vyhovuje. Ale přál bych si, aby naše desky měly lepší distribuci. Pořád mi někdo píše, že nemůže naše nahrávky nikde najít. Koncerty - nerad hraju na pódiu. Mám rád malé místnosti, lidi z očí do očí. Energie sálající z malých míst - o tom je pro mně živé hraní. Na Obscene Extreme, kde hrajeme teď v létě (rozhovor je z jara 2008, kdy se chystalo první evropské turné B.P., které ale kvůli úrazu bubeníka neklaplo - pozn. HO), budu z toho pódia dost mimo. Byl bych radši, kdyby byla D.I.Y. scéna profesionálnější, tedy lépe řečeno, líp zorganizovaná.
HO: Teď jsi to sám nakousnul - jedete na turné do Evropy, pro tebe je to úplně první evropské turné, máš o tom nějaké představy jaké to bude? Co evropská grind/HC scéna - sleduješ ji?
Jerry: Moje jediné očekávání je, že budu pít kvalitní pivo, často se opíjet a že potkám spoustu skvělých lidí. Těším se, že uvidím hromadu dobrých kapel. Ano, sleduju evropskou scénu, vždycky mě zajímala. Teď už ne tolik, co dřív, ale pořád se snažím. Haha, než se rozjel internet, tak jsem v tom býval aktivnější, teď, když je to jednodušší, tak paradoxně už tolik přehled nemám. Asi jsem opožděnej.
HO: Los Angeles mívalo vždycky (snad už od časů kdy hrávali BLACK FLAG) obrovskej problém s místama ke hraní - proč? Je to proto, že tohle město je násilničtější, policajti jsou brutálnější... proč? Kde se dá teď u vás hrát? Zrušili vám policajti někdy koncert?
Jerry: Je to spousta věcí dohromady. Většinou je to proto, že lidi v LA na všechno jebou. Násilí bývalo jedním z hlavních důvodů, ale to bylo dřív. Teď jsou to hlavně stupidní děcka, co nerespektují místa, kde se hraje. Kvůli nim se jedno místo za druhým zavírá, protože dělají venku bordel. Taky provozovat tady D.I.Y. prostor je hodně drahá sranda. Nikdy to dlouho nevydrží. Squaty tu neexistují. Přeju si, aby jsme měli něco jako Gilman jako mají v Berkeley. Základnu scény, co vydrží. Policajti jsou tady často pěkní hajzlové, ale většinou nás nechávají na pokoji, ačkoliv “obývákové” koncerty/párty rozhánějí často. LA se neustále mění, jde-li o prostory ke koncertům. Baráky, ložnice, garáže, bary, pod širým nebem, na dvoře, kluby, tělocvičny atd. Ano, měli jsme pár koncertů s policejní razií, obzvlášť za časů EXCRUCIATING TERROR to bylo v počátcích skoro pořád. Fucking pigs.
HO: Na deskách BLOODY PHOENIX nejsou otištěné žádné texty (a myslím, že s ET to bývalo podobně), o čem vlastně vaši zpěváci křičí a chroptí?
Jerry: Abych pravdu řekl, důvod, proč na našich deskách chybí texty, je docela smutnej, je to proto, že naši zpěváci jsou lenoši. Kolikrát jsem jim dával termín na dodání textů a vždycky se na to jen tak bez důvodu vyflákli. Zdá se, že přitahuju do kapely líné zpěváky, je to moje prokletí. Už jsme jich měli sedm od chvíle, kdy jsme začali hrát a teď hledáme osmého. Texty se dotýkají spousty různých témat: aktuální politické a společenské problémy, válka, duševní choroby, ekologická témata, mediální propaganda, pokrytectví, které vidíme v našem každodenním životě. Máme taky skladby o závislostech. „9 Months“ je text o holce, kterou znal náš zpěvák. Píchala si speed až do porodu. Zpíváme o spoustě věcí, asi i proto, kolik různých zpěváků s různými vlastními nápady jsme měli a máme.
HO: Představ víc každého člena BLOODY PHOENIX...
Jerry: Já hraju na kytaru. Jsem teď na rodičovské dovolené. Mezi moje oblíbené kapely patří KUKL, TAPPI TIKARRASS, THE SUGAR CUBES, MINOR THREAT, DEFECATION, DROPDEAD, DEAD CAN DANCE, DETENTE. Mám rád alkohol v mnoha různých formách. Taky houby. Většinou jsem velmi náruživý a zároveň zahořklý člověk, prostě nepříjemný bastard... ale když se opiju, mám rád všechny, i lidi, co nenávidím.
Mike má 26 let, hraje na bicí, studuje uměleckou školu. Pracuje na částečný úvazek jako elektrikář a tesař. Jeho oblíbené kapely jsou HOLY DEATH, EXTREME NOISE TERROR, REPULSION, DEICIDE, LED ZEPPLIN, BEHEMOTH. Taky má rád houby. Taky se rád opíjí a mlátí svůj boxovací pytel.
Dana alias Diggity má 27, zpívá. Pracuje jako závozník pro nemocnice, firmy atd. Má rád NO COMMENT, CROSSED OUT, HERESY, INTENSE DEGREE, DAHMER, D.R.I., CAPITALIST CASUALTIES, HAIL OF RAGE. Z drog preferuje kokain. Je línej a neustále nemocnej. Chronickej stěžovatel.
Sergio alias Squirl má 25 a hraje na basu. Vyrábí černé skříňky do letadel, GPS systémy a naslouchadla. Má rád JOY DIVISION, BD BRAINS, DEVO, LACK OF INTEREST atd. Pokud jde o hudbu, tak je velmi otevřený. Miluje drogy, ale upsal se marihuaně. Skutečně ji miluje. Až tak, že mě to vytáčí.
HO: Fajn, poslední otázka - hrát nepřetržitě po 20 let grindcore, to musí mít zničující dopad na zdraví - hlavne uši musí být na odpis, ne? Jak bojuješ s tinnitusem a ztrátou sluchu? Mají tvoji kámoši z jiných kapel tyhle problémy? OK, to je vše, díky moc za rozhovor!
Jerry: Jasně, můj sluch je na tom dost špatně. Hlavně pravé ucho, v něm jsem většinu sluchu ztratil. Už mi nic nepřipadá dost nahlas. Kámoši mi většinou musí opakovat, když něco říkají. Musí to být otravné, pro mně je to určitě. Občas jsou uši citlivější a chytá mě v nich trochu bolest, hlavně v tom levém. Je to cena, kterou platíš za to, že hraješ celá léta hlasitou hudbu bez jakékoliv ochrany. Zkoušel jsem špunty do uší, ale nemám je rád. Hudba s nima mi nezní jak by měla. Takže teď už s tím nezkouším ani bojovat a říkám si, že už je stejně pozdě a navíc, že už jsem se dostal do bodu, kdy by se to nemělo dál zhoršovat. Možná je to ale jen zbožné přání. Spousta mých kámošů muzikantů si zkazila sluch. Někteří ale byli natolik chytří a disciplinovaní, že si začali dávat pozor a používají teď špunty. Ať se jim daří. Já ničeho nelituju.
Díky moc za rozhovor, Filipe, velice si toho vážím. Bylo mi ctí, že sis našel čas. Mír.
Více na old.czechcore.cz
|
