Po FRAMTID, NK6/DUDMAN a D.S.B. bude miniturné VIVISICK v pořadí už pátou návštěvou ze země vycházejícího slunce v našich končinách a to během pouhého cca jednoho roku! Tokijská squadra VIVISICK smaží už od pol. 90. let nekompromisní thrashcore se 100% nasazením a energií a úderností/hitovostí refrénů klasických kapel japonské punkové historie jako SYSTEMATIC DEATH, OUTO nebo GAUZE a na své poslední nahrávce (debutní LP/CD „Respect And Hate“ – evropská verze vychází tento týden u nás na Insane Society) pak navíc ještě se solidní dávkou punk rockové chytlavosti. Narozdíl od většiny svých souputníků už VIVISICK procestovali půl světa - za sebou mají turné po Brazílii, Malajsii, Filipínách, Indonésii, USA, několik japonských turné (jedno společně s 9 SHOCKS TERROR) a nyní přilétají poprvé do Evropy a to jen na čtyři koncerty ve společnosti SEE YOU IN HELL www.myspace.com/seeyouinhellthrash
:
čt 4. 9. Vídeň – Tüwi (+ RUIDOSA INMUNDICIA)
pá 5. 9. Brno - Yacht (+ LAST CALL FOR PEACE, CLIMAX, DEZINFEKCE, GRIDE - začátek v 19:30!)
so 6. 9. Hradec Králové – Play Fast Or Dont Fest (tady bez SYIH, VIVISICK hrají od 19:30!)
ne 7. 9. Praha – 007 (+ HJERTESTOP a NIGHT FEVER z Dánska, pozor – začátek v 19:00/konec ve 22:00 přesně!).
Tihle zběsilci z Tokia jsou na pódiu podle spousty žijících svědků jednou z nejlepších kapel, které můžete v tomto stylu vidět a slyšet - přesvědčte se začátkem září sami! Tady jsou odkazy na stránky kapely:www.myspace.com/vivisick
http://vivisick.shouten.jp a tady je rozhovor přeložený z části z Maximum RocknRollu č. 290 a z části ze Short, Fast And Loud č. 15 – odpovídají Yuki (basa), Sunao (zpěv) a Ono (kytara).
Začali jste hrát v r. 1996, s jakýma kapelama jste tehdy v Tokiu koncertovali?
Yuki: Jasně, začali jsme v roce 1996, ale až o rok později jsme se pustili naplno do koncertování, tehdy to byly hlavně kapely jako FUCK ON THE BEACH, CHARM a EXCLAIM, se kterýma jsme nejvíc hráli.
V začátcích jste často vystupovali na koncertech „Tokyo Fast Night“, které organizovali FUCK ON THE BEACH, pomohlo vám to?
Yuki: Ano, jistě, dalo nám to možnost potkat se s různýma kapelama, ale nebylo to tak, že by nám to nějak zvlášť pomohlo. Jeli jsme si po své linii a tehdy to nebylo tak striktně oddělené jako dnes. Hrávali jsme s kapelama nejrůznějších stylů jako melodický punk, power violence, psychobilly, hardcore a až časem jsme se začali potkávat víc s kapelama čistě našeho stylu. Tehdy to nebylo jako „Hej, budeme hrát jen a pouze s hardcore kapelama“.
Když jste začínali, tak jste měli texty v angličtině a teď zpíváte japonsky, proč ta změna?
Sunao: Na prvním singlu jsem zpíval jednoduchou angličtinou. Jednak to tak chtěl náš původní kytarista a pak jsem ještě neuměl nacpat japonské texty do hardcore hudby tak, aby to neznělo jako pitomost, haha. Ale po druhé singlu jsem začal kombinovat běžně užívané anglické výrazy s japonštinou a časem jsme začali mít víc a víc textů japonsky. Pro mně je to tak přirozenější a líp se mi vyjadřuje to, co mám na jazyku. Slova jsou důležitá pro komunikaci a jejich smysl je pro mně důležitý.
Yuki: Když vydáváme nahrávky v cizině tak vždycky s anglickými překlady. Ale když je to v Japonsku, třeba na Dan-Doh Records, který nedistribuuje desky ven, tak tam necháváme jen japonské texty.
A když hrajete mimo Japonsko, tak na koncertech rozdáváte texty?
Sunao: Ne, to neděláme. Samozřejmě, že jsou texty důležité, ale naživo chceme vyjádřit a spolu s publikem sdílet ne smysl jednotlivých slov, ale spíš ducha a energii živého koncertu. Myslím, že to je pro mně důležitější, tohle a spojení mezi námi a lidmi, co na koncert přišli.
Proto taky často zpíváš přímo mezi lidma?
Sunao: Je to jen takový nápad, když koncertujeme, je to jeden ze způsobů, jak líp komunikovat, je to pro mně jednodušší, když jsem uprostřed davu. Na pódiu je to někdy moc daleko k lidem a takhle to můžu prožít mnohem intenzivněji. Snažím se co nejvíc rozjet atmosféru na koncertě, ale nedělám to tak vždycky, záleží, kde hrajeme.
Sunao, z jaké rodiny pocházíš?
Sunao: Můj otec je Japonec a matka je z Indie. Narodil jsem se a vyrostl v Japonsku. Dnes už to tady není tak výjimečné být míšencem, ale během mého dětství jsem moc cizinců neznal. Vždycky jsem věřil tomu, že jsem Japonec, ale společnost to kvůli svým stereotypům ne vždy akceptovala, takže jsem toho měl kolikrát už plné zuby. Když jsem pak ke konci svých teenagerských let objevil punk rock, tak jsem se od této „půl na půl“ schizofrenie osvobodil a začal se na sebe dívat především jako na lidskou bytost bez ohledu na původ a upevnil si tak svou vlastní identitu. Jinak ale samozřejmě Japonsko miluju a vždycky se zajímám o spoustu místních záležitostí.
Jak se vám povedlo zorganizovat turné po Jihovýchodní Asii?
Yuki: Nejdřív jsem skoro v tu samou dobu dostal dva e-maily – jeden od indonéské kapely MORTAL COMBAT a druhý od singapůrské kapely CARBURATOR DUNG, obě nám nabídly, že můžeme přijet, kdykoliv budeme chtít, na to jsme odepsali: „Ano!“ Časem jsme začali dostávat víc nabídek z jihovýchodní Asie a sice nám trvalo měsíc, než jsme dali turné dohromady, ale nakonec to byla spousta skvělé zábavy.
Překvapilo vás, že vás tam tolik lidí znalo?
Yuki: Reakce publika byly tak půl na půl. Většina lidí nás vůbec předtím neznala vůbec, ale na některých místech to byl totální odvaz, zatímco jinde to bylo jen ticho. Ale celkově byla odezva naprosto upřímná a ať už při našem hraní lidi šíleli anebo ne, tak se k nám všude chovali velice férově.
Předpokládám, že společné brazilské turné s HELLNATION a MUKEKA DI RATO muselo být úžasné!
Ono: Jasně, to bylo v květnu 2004. Hráli jsme 8 koncertů, bylo to skvělé.
Je to nebezpečné místo na turné? Měli jste nějaké problémy?
Yuki: Naši japonští kámoši nám před turné říkali, že to je nebezpečná země, ale my jsme byli většinu času společně s MUKEKA DI RATO a dalšími brazilskými přáteli, takže to nám hodně pomohlo.
A co se stalo, když se jednou v Brazílii Ono napil vody z kohoutku?
Yuki: Hahaha! Ono říkal, že se napil, když si čistil zuby. Dostal pak strašnou bolest břicha a málem jsme museli zrušit kvůli tomu následující koncert, ale jedna kurevsky silná medicína, která v Japonsku dokáže vyléčit i sexuální choroby, ho zachránila. Ne jen Ono, ale všichni jsme chytli v Brazílii bolesti břicha. My, slabí Japonci, s tím máme v cizině problém vždycky, proto sebou vozíme tyhle léky!
Když jste byli na turné po USA, tak co myslíte – je to jednodušší mít punkovou kapelu v Americe než v Japonsku?
Sunao: Nevím. Myslím, že je to v obou zemích rozdílné, protože prostředí je tam rozdílné a nemůžeme to jen tak srovnávat. Ale mně fascinuje a zajímá to, jakým způsobem organizují americké kapely DIY koncerty a závidím jim to. Myslím, že takhle je to to pravé vyjádření ducha hardcore. Ve Státech jsou koncerty u lidí doma, ve squatech a různých dalších místech, že? V Japonsku je to skoro nemožné a i když by jsme něco takového zkoušeli, stejně by nás to stálo spoustu peněz. Taky se snažíme hrát na místech, kde by to moc nestálo, ale je to dost těžké. Pokoušíme se o to. Na druhou stranu je taky fajn hrát a sledovat koncerty v klubech, kde je zajištěna naprosto kvalitní aparatura tak jako u nás. V každé zemi jsou různé způsoby, jak dělat koncerty a myslím, že tak je to fajn. Věřím v to, že skrz odlišnost může vznikat originalita.
Myslíš, že tyhle kulturní rozdíly se promítají i do punkové scény?
Sunao: Jasně, sice existuje něco jako DIY hardcore etika nebo soubor pravidel po celém světě jako „hardcore musí být takhle nebo takhle... blablabla“ a někdy to vypadá, že když přesně podle toho nehraješ, tak pak tvoje názory nemají váhu. Ale každá země je jiná, má různou historii, kulturu, zvyky, prostředí, ekonomickou situaci a jeden každý člověk žije svůj vlastní život odlišný od ostatních, takže si myslím, že je jen přirozené, když jsou rozdíly v tom, co a jak lidi vyjadřují nebo co dělají a jaké role hrají. Myslím si, že nejdůležitější je, se co nejvíc snažit právě v tom prostředí, ve kterém žijeme. Punk je o způsobu života a v Japonsku máme své vlastní věci, co chceme říct, vlastní způsob života a vlastní postoje. Není důležité podrobovat se hardcore normám, ale upřímně mluvit o tom, co ve svém životě cítíme a hrát to, v co věříme. Každé místo má něco do sebe a naše hudba je odrazem toho, odkud jsme. Punk rock je mnohem zajímavější, když v něm můžeš slyšet různé vlivy z různých končin.
Když jste už hráli skoro po celé planetě, tak co mají podle vás punks na všech těchto místech společné?
Yuki: Určitě lásku a nadšení pro hardcore. Samozřejmě že tím, jak jsou z různého prostředí, tak vyjádření toho je různé, ale základem je láska a vášeň! A každý jedinec má stejnou energii a duši. Stejný duch rodí stejnou myšlenku všude a protože si myslíme, že HC je vyjádřením emocí a myšlenek, tak pro nás je důležité napojit se právě na ně. Láska a nadšení. Myšlení je různé, ale pocity jsou pravé a ty se nedají schovat nebo obelhat. Pocity a energii vypouštíme na pódiu a spousta lidí v různých koutech světa na to reaguje a ztotožňuje se s tím, což znamená, že máme nakonec všichni uvnitř stejného ducha a že to jde od srdce.
Více na old.czechcore.cz
|
