Hudební vesmír, v němž neplatí žádné fyzikální zákony - trojdimenzionální prostor náhle nefunguje a čas se stává relativním. Dilatace rytmu a kontrakce délek tónů vytváří poutavé disharmonie. Výsledkem je hudba, kterou byste nejspíše slyšeli v uších při přechodu na rychlost světla, kdy se vše kolem vás protáhne do nekonečné délky a kolem je jen zvuk. Mohutný a totální. Permoni si díky své jedinečné rockové alternativě a mnoha dosud vydaným albům (například Peřina, Demo - 2002 nebo Live in B - 2002) získali širokou fanouškovskou základnu. V současné době se pak můžeme těšit z nejnověji vydaného alba Nic (2014). 

Unna je spojení post-rocku, math-rocku a dejme tomu metalu. Základy postavený na Pelican a Russian Circles na který navazujou Kylesa s Torche, to vše zlehka nahlodávaný matikou, napadají mě třeba Obstacles. Dvě kytary podporovaný basou se navzájem doplňují a hodně specifický bicí tomu dávají originalitu. Všechno dokonale sedí, navazuje, má svůj začátek a konec. Post-rockový vlnění se prolíná s hrubšími riffy. Je to lavina, co neublíží, vezme s sebou a donutí přivírat oči, aby následně probrala ze snu. Dotýkáš se nebe, ale nohama stojíš pevně na zemi.

Primárně si Otra Vez kraulují ve vlnách noise-rocku, ale tradiční český underground jejich hudbou, dost možná, že i ne úmyslně, probublává jako vařící se asfalt. Jako vždy v podobných kruzích se tu nehraje na instrumentální dokonalost, čistý zpěv s velkým rozsahem a velké umění, ale na potřebu předat a sdílet. Klasický hudebník tak ohrne nos, ale syrové, špinavě rockové písně, někdy se blížící až k hranici zběsilosti, a jinde zas temné jako brodění se bahnem, mají v sobě energii, pevně zakódovaný názor a skvěle pracují s dynamikou.