Začátek osmdesátých let rozhodně nebylo jednoduché období pro nezávislé rockové kapely. Všeobecné utahování šroubů vyvrcholilo v roce 1983 nechvalně proslulým článkem „Nová vlna se starým obsahem“, který ukončil kariéru mnoha rozjetým hudebním partám.
Do této atmosféry přišlo několik kamarádek, které začaly hrát punkovou muziku. Původně ještě pod názvem PLYN, později po drobné změně v sestavě už coby DYBBUK.
Děvčata pojala punk po svém a dá se říct, že jeho prapůvodní základ posunula mnohem dál.  Jejich svébytné podání punku bylo obohaceno o netradiční nástroje jako piano, saxofon nebo flétna. Vznikla tím pestrá hudební směs podpořená precizními instrumentálními výkony. O texty, stejně jako o zpěv se dělily všechny členky kapely.
Jejich inspirací byl neutěšený život v šedi normalizačních měst, běžné starosti puberťaček, i básně beatnických básníků.
V roce 1984 byl DYBBUK již etablovanou kapelou a oblíbeným cílem návštěvníků těch nemnoha existujících pražských rockových klubů. V dubnu toho roku hrál DYBBUK na Chmelnici.  Vůbec poprvé se tu k holkám připojila Kateřina Jirčíková se svým saxofonem. Na koncertě zaznělo devatenáct skladeb, které se na dlouho staly základem repertoáru Dybbuku. Část z nich po revoluci vyšla na jediné studiové desce DYBBUK, část se také v nových aranžích objevila na nahrávkách ZUBY NEHTY – pozdější transformace Dybbuku.
Jedinečnou koncertní nahrávku s výborným zvukem pečlivě remasterovaným z původní dochované kazety právě vydává na vinylu PHR Records.