Wage of Sin (New York, USA) se daly dohromady v říjnu roku 2000. V té době se právě rozpadla kapela Indicesion a Rachel Rosen hrající zároveň v jiné, poměrně známé kapele Most Precious Blood, tak měla čas na to splnění svého dávného přání, založení all-girl kapely. Chtěla dokázat, že v hardcore scéně jsou holky, které umí hrát a dělat písničky. Poté, co dostala nahrávku od zpěvačky Melissi, začala s ní a bubenicí Vanessou Newsted cvičit a psát písně. Původní basistkou kapely byla Jenn Christiansen, ale po nahrátí prvního alba „The Product of Deceit and Loneliness,“ na kterém se podílela i autorsky, kapelu kvůli studiu opustila. U čtyř tlustých drátů ji nahradila Laura Zaino a od té doby se sestava nezměnila. V září 2003 vyšla kapele druhá a zatím poslední nahrávka „A Mistaken Belief in Forever.“
Jak jste spokojeny s posledním albem? Máte na něj už nějaký ohlas? Přistupovali jste k němu odlišně od vaší předchozí desky?
S novým albem jsem spokojená. Cítím, že se nám povedlo vyvinout náš vlastní zvuk, a všechny jsme dospěly jako muzikantky. Bylo také fajn nahrávat s Laurou. Nahrávaly jsme už na přelomu dubna a května 2003 – je tedy jasné, že dnes, když jsem ty písně slyšela už tolikrát, jsou věci, které bych změnila nebo nedělala vůbec, ale na zlepšování a rozvoj je místo vždycky. Tohle album se od prvního trochu lišilo v tom, že jsme ho musely nahrát hodně rychle kvůli povinnostem holek v dalších kapelách. Bylo těžké dohodnout si dobu, kdy Vanessa není na turné s Most Precious Blood a zároveň Vanessa s For All It‘s Worth. Finální mix jsme posílaly po celé zemi, aby jsme dostaly konečný souhlas od všech členek kapely. Další rozdíl je v tom, že na novém albu zpívají back-up vokály jak holky, tak kluci. Na našem debutu jsme chtěly jenom holky, aby jsme ještě více zdůraznily naše poselství o tom, že tu existují talentované holky, které umí dělat muziku. Při práci na A Mistaken Belief in Fortever jsme cítily, že už fungujeme dost dlouho, naše poselství jsme už přinesly, a tak jsme na desce chtěly mít naše kamarády bez ohledu na to, jestli mají nebo nemají penis. Hardcore znamená jednotu, nehledět na naše rozdílnosti, a tak chceme působit i s kapelou. Jsme v tom všichni společně. Co se týče ohlasů, měly jsme pár vážně špatných recenzí. Nicméně, některé větší časopisy o nás psaly pozitivně, což je fajn. A našim fanouškům se nové skladby zdá se líbí, na koncertech je lepší odezva. S tím, co jsme udělaly, jsme spokojené, a to je to nejdůležitější.
Máte jako kapela nějakou zvláštní myšlenku, kterou chcete propagovat? Jste veganky nebo straight edge? Nebo je kapela jednoduše místem, kde vymycujete své osobní duchy?
Tak jak jsem už řekla, původním záměrem kapely bylo propagovat ženy v hardcore scéně. A myslím, že to pořád děláme prostě jen tím, že fungujeme, a nemusíme se zaměřovat výlučně na holky nebo být výhradně dívčí kapelou. Vlastně jsme měly několik kytaristů-mužů, kteří zaskakovali na našich turné. Chceme jenom, aby byli všichni otevření a respektovali ostatní. Vanessa a já jsme straight edge, ale namísto kázání o sxe zpíváme o respektu k sobě a ostatním. Já jsem vegetariánka a zbytek kapely jsou veganky a na koncertech šíříme literaturu o právech zvířat. Všechny naše písně jsou založené na osobních zkušenostech, vztazích a názorech. Být kapelou nám umožňuje vytvořit prostředí, do kterého se cítí být zapojeni i ostatní, a to nám umožňuje šířit naše myšlenky pozitivní cestou.
Myslíte si, že je vůči vám hardcore komunita v USA otevřená? Měly jste někdy problém s jinou kapelou nebo fanoušky v publiku?
Většina lidí se k nám chová uctivě. Je trochu těžší získat si místní lidi v New Yorku, ale to proto, že nás viděli hrát od samého začátku, kdy jsme nestály za nic, a teď je těžké dostat od nich druhou šanci. Jakmile hrajeme někde v Texasu nebo Kalifornii, kde se na nás jdou lidi podívat jako na hotovou kapelu, je pro ně jednodušší být otevřít se naší muzice. Občas nás někdo buzeruje, když jdeme do klubu, protože nám nevěří, že v kapele hrají holky. A pak se k nám chovají o poznání lépe, když nás vidí hrát! A vždycky jednou za čas na nás někdo z publika řve nějaký nadávky, ale většinou jsou koncerty super a lidi nás podporují.
Stane se vám často, že si uvědomíte, že hrajete pro partu kluků, protože holky byly vytlačeny dozadu díky moshi? Povzbuzujete holky, aby šly dopředu a přidaly se?
Většina lidí v hardcore jsou kluci. Takže je samozřejmé, že jich je na koncertě víc než holek. Ale myslím, že na našich koncertech je vždycky spousta tancujících a s kapelou zpívajících holek, což je super. Chceme, aby se holky cítily tak, že můžou dělat cokoliv chtějí. Nejpůsobivější pocit je, když za mnou po koncertě chodí holky s tím, že je naše kapela inspirovala. Oproti době, kdy jsme my začaly chodit na koncerty, existuje dnes o tolik více kapel s holkama v sestavě, o tolik více holek chodí na koncerty a moshuje na nich – a je super tohle vidět!
Proč podle tebe tak málo holek vystupuje na pódiu, nebo se učí hrát na nástroje, zvláště ve scéně jako je hardcore, která je údajně hrdá na svou otevřenost?
Vím, že mě nikdy ani nenapadlo, že bych mohla zpívat v kapele, než jsem viděla kapely jako Crisis, Walls of Jericho a Fast Times. Prostě mě to ani nenapadlo. Vím, že to zní hloupě, ale způsob zpěvu v hardcore, tedy hlavně řev a křik, není právě ženský, a tak podle mě nejsou holky zpěvačky tolik akceptovány. Není tolik kluků, co by chtěli randit s holkou, co pro zábavu řve a kope kolem sebe! Ale dostat se do hudební oblasti obecně je pro holky těžší. Holky jsou více kritizovány za to, jak vypadají, nebo o nich začnou kolovat pomluvy, že si svou pozici zajistili přes postel, nebo jim jejich slávu koupil otec atd... Pro ženy je těžší, aby je braly vážně, a je to tudíž riziko být prostě svá a být akceptovaná jako muzikantka. Vím, že je pro mě těžké a stresující číst recenze, kde se píše o tom, jak jsem tlustá, šeredná nebo mužská namísto toho, jaká jsem zpěvačka. Myslím ale, že dnes jsou lidé více otevření vůči ženám v kapelách, a chodí na jejich koncerty z dobrých důvodů. Pro mě je povzbuzující vystupovat s dalšími kapelami, ve kterých jsou holky. Dokazuje to, že věci se mění.
Hudebně nemají Wage of Sin moc společného s tím, co se od holek „normálně“ očekává. Myslíš si, že vám to pomáhá, nebo spíše škodí? Jaké kapely vás ovlivnily? Přispěly k tomu, že jste vzaly do rukou nástroje a začaly řvát, riot-grrl kapely, nebo jiné kapely s účastí žen?
Upřímně, opravdu nevím, jaký typ muziky se od holek normálně čeká! Zdá se, že bez ohledu na to, co holky dělají, každý do toho musí kecat. Ale, máš pravdu, řev a hraní heavy metalu není holčičí věc. Ale my to milujeme, tak to děláme tak jako tak! Podle mě díky tomu, že někteří lidé to pro dívky považují za nevhodné, se o nás hodně lidí začalo zajímat. Ze zvědavosti, jak bude znít dívčí metalcore kapela.
Osobně poslouchám všechny možné ženy muzikantky. Moje nejoblíbenější je pravděpodobně Tori Amos. Nenechá si vnutit hranice a omezení, a to je obdivuhodné. Madonna je pak člověk, díky kterému jsem chtěla být zpěvačkou od svých pěti let. Zapůsobil na mě způsob, jak se prosadila, jako silná žena. Potom jsem poslouchala kapely jako 7 Year Bitch a L7. Laura a Vanessa taky poslouchají riot-grrl kapely, jako jsou Babes in Toyland, Sleater Kinney, Bikini Kill. Vanessa je velkou fanynkou Crisis. Všechny jsme se do muziky z různých důvodů, ale naše láska pro hardcore a metal a vliv ženských muzikantek z nás udělal takovou kapelu, jaká jsme dnes.
Jaké to je, když jen tím, že jste celoženská kapela, konfrontujete určité členy hardcore komunity a jejich chápání toho, kdo může a nemůže dělat muziku? A jaké to je, když můžete ovlivňovat další lidi, kteří kvůli vám popadnou nástroje a začnou hrát?
Někteří lidé si myslí, že být all-girl kapelou je divný, ale pro nás to je způsob předávání myšlenky, tak, jako existují straigt edge kapely nebo vegan kapely. V množství je síla. Myslím, že čtyři talentované holky na pódiu donutí posluchače přemýšlet o dalších holkách v kapelách, které jsou stejně, nebo ještě více talentované. A jak už jsem řekla, je působivé, když od nich dostáváme jejich demo nahrávky nebo když nám děkují za to, co děláme. A Albany za mnou jednou přišla holka a řekla mi, že hraje v kapele proto, že jí inspirovalo naše demo! Díky těmto věcem jsem opravdu hrdá na to, co děláme.
Díky za rozhovor.
www.thewageofsin.com
www.immigrantsun.com
Na otázky odpovídala zpěvačka Melissa. Rozhovor je převzatý z Rancid News č.5 a mírně zkrácen o jednu otázku týkající se výhradně UK.
Více na old.czechcore.cz
|
