11. dubna, Klub 007
"When it comes to hard core you've got one of the best sounds and uncomparable attitude. You are up there with Neurosis and Shellac. Big respect."
Tak přesně takovejhle komentář zanechal kdosi z fanoušků na MySpace profilu znovuzrozený Zeni Gevy a tím by v podstatě pozvánka na tenhle výjimečnej koncert mohla skončit. V těch třech větách je řečený všechno. Zeni Geva patří skutečně k naprosto základním kapelám noise-core a přestože od vydání poslední desky 10 000 Light Years na Neurot Records uplynulo už dlouhejch šest let, je tohle japonský trio pořád právě o ty světelný roky vepředu. Nemilosrdná, hustá a surová muzika.
Zeni Geva vznikla v Tokiu už v roce 1987 a název kapely by se dal přeložit jako "Násilí peněz" ("zeni" je starej japonskej výraz pro prachy a "geva" má údajně původ v německým "Gewalt", tedy násilí). Od samýho začátku je vůdčí postavou dneska už bezmála legendární kytarovej terorista K.K. Null, kterýho od roku 1988 doplňuje druhej kytarista Mitsuru Tabata (ex - Boredoms). V sestavě kapele se krátce mihnul Tatsuya Yoshida z Ruins, současným bubeníkem je Masataka Fujikake.
Desky, který za sebou Zeni Geva zanechala, jsou jako temnej kráter s ostrejma stěnama, hyzdící jinak nádhernou krajinu. K.K Null vede svojí tlupu od začátku po těch nejvíc nebezpečnejch stezkách. Totální rachot dvou zuřivejch kytar, megahustý riffy, neproniknutelná atmosféra a do toho všeho Nullův nekompromisní řev. Pozorovat tohohle chlápka při koncertě je jako dívat se na samuraje z dávnejch dob. K.K. Null totiž na pódiu tu hudbu DIKTUJE a dává si pečlivě záležet na tom, abysme POSLOUCHALI. Je to jedna z těch magnetizujících osobností typu Rollinse, MacKaye nebo Albiniho...
A když už jsme u Steva Albiniho: ten se nikdy netajil tím, že Zeni Geva patří k jeho vůbec nejoblíbenějším kapelám (nahrával jejich nejlepší desky včetně tý zatím poslední). Těžko říct, jestli právě kvůli tomuhle se Zeni Geva stala vůbec první japonskou undergroundovou "noise" kapelou, která jela americký turné třeba po boku Melvins nebo Shellac. Albini ale zároveň neopomene dodat, že to, co ho na Zeni Gevě baví nejvíc, je právě jejich vzpoura proti tupýmu přejímání západních "hodnot" (včetně těch hudebních) a jejich lpění na části japonskejch tradic.
Zeni Geva je zkrátka pevná, tvrdá, hrdá kapela. Všichni tři muzikanti v ní toho mají hodně za sebou - a pořád se ženou na samej okraj věcí a zvuku. Neuhýbají. Neklopýtají. Masakrujou všechno v dosahu, tvrdohlavě odmítají kompromisy a zkoumají nejzazší hranice. Jestli si vybavíte strhující koncert v Roxy v roce 1996, víte, o čem je řeč. Zeni Geva je magnetická bouře, tornádo. 11. dubna na 007.
Zeni Geva na MySpace
Web K.K.Nulla
Tumido na MySpace
Více na old.czechcore.cz
|
