Tak jsem se zase po nějaké době dostal v Brně na koncert. Tentokrát v klubu Kashmir, sklep restaruace Zámeček na Milady Horákové. I z výrazu personálu bylo zřejmý, že hc akce se tady zrovna ob den nekonají, nicméně klub se slušně zaplnil, odhadem tak padesát lidí (možná víc, nevim) plus dvě distra.
Místo avizovaných Crucify Yourself zahráli Hymn Of Dead Nation, což mě trochu mrzelo vzhledem k tomu, že C. F. jsem ještě neviděl ani neslyšel a docela jsem se těšil, na druhou stranu tahle crustová čtverka ve mně zanechala velmi pozitivní pocity, když jsem je viděl naposledy před víc než půl rokem v Hangáru 16., šlapalo jim to, zvláš? bubeník to fakt prožívá, Kuba zase s kulichem basující a chrčící vedlejší vokály, zpěvák opět prořval většinu setu otočenej k publiku zády, ke spoluhráčům čelem, no a flegmatickej kytarista si hrál to svoje a vypadal, jako že si jen tak trochu cvičí doma v pokoji. Paráda. Chtělo by to nějakou nahrávku, v lednu padla nějaká zmínka o chystaným splitku s Battle Of Disarm, to? Kde to vázne?
Jako druzí nastoupili mě zcela neznámí Amíci Remains Of The Day. Přiznám se, že ve vodách, ve kterých se pohybují, zrovna moc doma nejsem. Hodně hutnej hardcore s technickýma bicíma a občas nějakou tou sypačkou, dost kvalitní řev, ponurý melancholický melodie. Plus holka hrající na housle. Někde, myslím že na plakátě, jsem četl emo violence. Emo je pro mě španělská vesnice, ale myslím, že R. O. T. D. nějaký ty emoce ve svojí hudbě zakomponovaný mají. Není to zrovna můj šálek čaje (chvílema mi to, možná díky těm houslím, připomnělo Silent Stream Of Godless Elegy, ale jako celek to neznělo špatně, hlavně se mi líbil ten skvěle hutnej, drtící sound. Po skončení koncertu jsem kdovíjak dal řeč s kytaristou a křiklounem v jedné osobě, ani jeden z nás nebyl zrovna nejstřízlivější, ale celkem jsme si rozuměli, v Evropě se Amíkům prý moc líbí a nejraději by tady zůstali (hlavně jim myslím chutnala zdejší vodka, kterou prakticky bez oddechu objednávala u baru houslistka). Mark si stěžoval na rasimus ze strany chlupatejch v USA, vůči černým, Mexičanům a Asiatům, žádná novinka, a pochvaloval si portlandskou scénu jako nejpolitičtější ve Státech (původně bydlel někde u Jezer, odkud se pak přestěhoval do CA). Jinak Remains Of The Day vyšlo elpíčko na německým labelu Yellow Dog, http://www.yellowdog.de (nezapomeňte poslat fotku svýho hafana), taky tam najdete odkaz na rozhovor z Maximum Rock ´n´ roll, kde si R. O. T. D. třeba berou na paškál prezidenta Bushe apod.
Autoritär, kteří na to vlítli jako v pořadí třetí kapela, zná asi každej. V jejich nahrávkách se moc norientuju, takže jménama skladeb neposloužím (zachytil jsem jen cover EMI), ale naživo jsem je viděl podruhé nebo potřetí a bylo to moc dobrý. Skvělej rychlej crust v duchu švédských kapel, s občasným menším výletem do grindcorových vod. Dvojka zpěváků v odrbaných riflích a džískách pokrytých nášivkama mi vzhledem k mojí drobné postavě způsobovala menší mindrák ... ty dvě hovada váží dohromady určitě přes dva metráky a celá kapela dohromady asi nebude mít daleko do půl tuny. Autoritär se moc líbili (přidávali) a dostali do slušnýho varu pár fandů v předních řadách.
Na hardcore koncerty se zase tak často nedostanu, takže snad není až tak hrozná ostuda, že tahle akce byla pro mně prvním setkáním se See You In Hell naživo. Kapelu pochopitelně nemusím představovat. Nutno říct, že jsem bylo dosti příjemně překvapenej. Z demáče to neznělo špatně, ale moc mi neseděl vokál, a právě ten byl naživo o sto procent lepší. Vůbec výkon zpěváka Jožky (super jméno pro hc muzikanta) byl pravděpodobně nejpřesvědčivější z toho, co se tam ten večer odehrálo. Hopsal, klečel na kolenou, běhal kolem a řval jak o život, songy uváděl trefnýma komentářema. Taky F. F. se svou kytarou mě dost příjemně překvapil, alespoň oproti kazetovýmu demu určitě. Celkově rozhodně super, pokud jste je ještě tak jako já ještě neslyšeli (o čemž, ale silně pochybuju), tak se rozhodně běžte příště podívat, je to nářez.
Všechny kapely měly slušnej zvuk a lidem se líbily, a personál klubu asi zase hodně dlouho nevytočí tolik škopků (a pokud zas brzo nepřijedou Remains Of The Day, tak asi ani nerozleje tolik vodky), takže předpokládám, že spokojenost byla na všech třech stranách. Vstupný 70 korun za dvě český, jednu německou a jednu americkou kapelu je v podstatě zadarmo (taky se mi líbilo razítko "Otevřená listovní zásilka"). Moji non-hc kámoši něco takovýho nikdy nepochopí, nota bene když jim zkouším vysvětlit, že je to proto, že "ty Američani hráli jenom za pivo a za nocleh".
Více na old.czechcore.cz
|
