Když mi Béňa oznámil, že jedná o 16, vyhrkly mi slzy do očí. 16 jsou totiž jedna z kapel, která byla soundtrackem průserů mýho mládí. Nekontrolovatelnej nihilismus, vůně betonu, krve, detoxu a nikotinu. Stejně intenzivní pocit, jako když fotr od rodiny, kterej už nemá čas, objeví ve sklepě při generálním úklidu sbírku starejch porno časopisů a komixů. Melírovaný hlavy a stylizace 80. let, která zůstane nepochopená, nicméně v rukách pamětníka, absolutní regrese do dob mládí, kdy neexistoval čas. Komixy, nad jejichž provedením budou rostoucí ratolesti kroutit hlavou a v ruce mávat ovladačem Xboxu. Veškerej Marvel bude v dětských očích jen plasticky převedenej do filtrů moderní kinematografie. 16 byly odpoledne, kdy jsme s Tlusťochem naprali u něj doma hranolky do friťáku, sjeli diskografii Gloom Records, Youth Attack a na sklidnění přemíry oleje v žaludku a účinkům rumu v Radimově krvi, našlápli na věci z Pessimiser Records. Excruciating Terror, Phobia, Unruh a ve finále dokonalý přemostění mezi hard core attitudem Ire, The Black Hand vs. Unsane a Grief; geniální 16! To celý ve vizuální kulise absolutní klasiky Gridlock'd s Tupacem a Timem Rothem v pozadí. Bez zbytečnýho googlování; Drop Out od 16 má u mě stejně kultovní status jako Meantime od Helmet, Reign In Blood od Slayer, 1984 od Van Halena, Those Who Fear Tomorrow od Integrity a Enemy of the Sun od Neurosis. Zpomalený thrashový riffy s devastujícím účinkem. Smradlavý riffy, odvykací kůra, nenávist a parta dělníků, která použila parní válec po šichtě k vyřizování osobních účtů. Díky charakterový rozmanitosti a neustálejm problémům s drogama nebyli 16 dlouhou dobu schopni vycestovat na delší turné (když nepočítáme krátké japonské turné, díky spojení kapely s Pusheadovým labelem Bacteria Sour na samém počátku "kariéry"). Mohutný riffy tudíž zůstaly na dlouhou dobu zazděný v lokálních shows, krátkejch výjezdech na úzce profilovaný festivaly a štěky po Státech. To se mění až v roce 2007, kdy se 16 znovu dávají dohromady, aby podepsali smlouvu s Relapse a o dva roky později otevřeli novou kapitolu s deskou Bridges To Burn. Famózní návrat pak korunuje deska z roku 2012 nazvaná Deep Cuts From Dark Clouds. Nečekejte žádný retro! Tohle je koruna a žezlo stylu, kterej z jedný strany bustřej Unsane a z druhý ženou podladěný tóny New Orleans mraky Crowbar.
K dobru celý věci, která bude mít pouze 8 zastávek v Evropě, přihoďte ještě Grime z Itálie, který hrajou sludge, černej jak espresso na Autogrillu, hořký jak kaďák! Milovníci Iron Monkey, Eyehategod a Dystopia promnou pytle pod očima.
Slať tofužel nakonec hrát nebude. Nahradí je Marastic Blues, neznámá, ale vynikající bruska kloubící oldschool Grindcore a Punk ve vysoce výbušnou směs.
Ahoj Peťo, proč ten hejt? Ani píseň, ani klip určitě přímo nepomůžou lidem, kteří pomoc potřebují. Představuju si ale, že by se obojí mohlo stát malou součástí velkého společného vícehlasu a ten vícehlas by třeba mohl postupně pomáhat změnám - formovat atmosféru ve společnosti směrem k vět&sca.... (text zkrácen)
