Při poslechu třetí desky švédských Abandon, si vzpomenu na dopis co mě před třemi lety poslal vydavatel Emil z Black Star Foundation. Vrátil se zrovna z pohřbu svého kamaráda Johana Carlzona, který ve svých 32 letech se předávkoval. Emil se ve svých slovech vyrovnával se ztrátou svého známého, popisoval jak se jeho přátelé dali dohromady a finančně pomohli mrtvé tělo převést zpátky do Švédska a o tom, že má v plánu vydat posmrtně natočený materiál kapely Abandon ve které Johan zpíval. Loni se jeho slova proměnily v činy a my máme tak možnost prozkoumávat zpětně svět ve kterém Johan nejen zpíval, ale byl i autorem textů a celé grafické stránky Abandon. Právě smrt Johana se vám bude stále více rvát na mysl při koncepčním sledování této kapely. Jak slova tak i tajemné výjevy v obrazech a samozřejmě hlavně hudba jako by si s tou druhou stranou ne jen slabomyslně pohrávaly. Album „The Dead end“ dosahuje neuvěřitelně dlouhé stopáže a tak přes 100 min je rozděleno na dva disky. Abandon se po tu dobu stanou osobními průvodci do světa, kde jednoznačně neplatí základní fyzikální pravidla, den se nestřídá s nocí a slovo „naděje“ je jedno z prvních vyryto na blacklistu. Zde se nikam nepospíchá, stopáž jednotlivých tracků musí být pěkně natáhlá a aby to celé fungovalo tak jak má, musí být zachováno pravidlo devastujícího zvuku, které tady zaručeně najdete. Sludgové riffy krájí vaše životy. Pekelně pomalé tempo a samozřejmě monotónní opakování dává zabrat. A aby toho tajemna nebylo málo na záhrobní atmosféře přidávají ruku k dílu neradostné varhany. Odlehčující zvuky jsou záhy smeteny drtivou neúnavnou težkotonážností. Do toho se ozývá Johanův apokalyptický řev, který nastolenou zkázu světa přivolává a tak vhodnější soundtrack pro výjevy usýchajícího posledního stromu na Zemi, budete marně hledat jinde. Další album, které vám na radosti nepřidá a prodávat by se mělo jen po předložení zbrojního průkazu.
Slať tofužel nakonec hrát nebude. Nahradí je Marastic Blues, neznámá, ale vynikající bruska kloubící oldschool Grindcore a Punk ve vysoce výbušnou směs.
Ahoj Peťo, proč ten hejt? Ani píseň, ani klip určitě přímo nepomůžou lidem, kteří pomoc potřebují. Představuju si ale, že by se obojí mohlo stát malou součástí velkého společného vícehlasu a ten vícehlas by třeba mohl postupně pomáhat změnám - formovat atmosféru ve společnosti směrem k vět&sca.... (text zkrácen)
