Při poslechu třetí desky švédských Abandon, si vzpomenu na dopis co mě před třemi lety poslal vydavatel Emil z Black Star Foundation. Vrátil se zrovna z pohřbu svého kamaráda Johana Carlzona, který ve svých 32 letech se předávkoval. Emil se ve svých slovech vyrovnával se ztrátou svého známého, popisoval jak se jeho přátelé dali dohromady a finančně pomohli mrtvé tělo převést zpátky do Švédska a o tom, že má v plánu vydat posmrtně natočený materiál kapely Abandon ve které Johan zpíval. Loni se jeho slova proměnily v činy a my máme tak možnost prozkoumávat zpětně svět ve kterém Johan nejen zpíval, ale byl i autorem textů a celé grafické stránky Abandon. Právě smrt Johana se vám bude stále více rvát na mysl při koncepčním sledování této kapely. Jak slova tak i tajemné výjevy v obrazech a samozřejmě hlavně hudba jako by si s tou druhou stranou ne jen slabomyslně pohrávaly. Album „The Dead end“ dosahuje neuvěřitelně dlouhé stopáže a tak přes 100 min je rozděleno na dva disky. Abandon se po tu dobu stanou osobními průvodci do světa, kde jednoznačně neplatí základní fyzikální pravidla, den se nestřídá s nocí a slovo „naděje“ je jedno z prvních vyryto na blacklistu. Zde se nikam nepospíchá, stopáž jednotlivých tracků musí být pěkně natáhlá a aby to celé fungovalo tak jak má, musí být zachováno pravidlo devastujícího zvuku, které tady zaručeně najdete. Sludgové riffy krájí vaše životy. Pekelně pomalé tempo a samozřejmě monotónní opakování dává zabrat. A aby toho tajemna nebylo málo na záhrobní atmosféře přidávají ruku k dílu neradostné varhany. Odlehčující zvuky jsou záhy smeteny drtivou neúnavnou težkotonážností. Do toho se ozývá Johanův apokalyptický řev, který nastolenou zkázu světa přivolává a tak vhodnější soundtrack pro výjevy usýchajícího posledního stromu na Zemi, budete marně hledat jinde. Další album, které vám na radosti nepřidá a prodávat by se mělo jen po předložení zbrojního průkazu.
