Deadbutcher records
Toho, co vzejde z nahrávky, která na sebe nechala čekat pěkně dlouhou dobu, jsem se docela obával. Byl jsem připraven na něco jako nudný odvárek Action ve středním tempu s houpavě moshovými beaty u kterého si vyvrátíte nudou hubu v pantech. Občas jsem měl pocit, že právě k něčemu takovému muzika Abhorrence nenávratně směřuje a bylo víc než jisté, že pokud se něco nestane, vykope si tím kapela vlastní hrob. Leckdy je lepší být připraven na tu horší variantu. Pak se občas povede, že můžete být značně a teď samozřejmě myslím mile, překvapeni. Když slyším Burial of evil, beru předchozí 7“ jako odraz mladické nezkušenosti a rozkoukávání se po tom, kde by bylo nejlépe zapustit své kořeny. Během doby, kdy okolo kapely panovalo ticho, bylo evidentně dost času, ujasnit si další kroky tak, aby působily cíleně a sebejistě. Pakliže někomu Abhorrence nešli pod nos díky své názorové neústupnosti a máte s tím i nadále problém, máte samozřejmě opět smůlu stejně jako paní v lisovně, kterou jsem vážně nepřesvědčil o tom, že když je na potisku cd boxer a kapela ho má i v logu, neznamená to, že kapela jsou náckové. Kluci maj svou image a to je věc jistá. Ale o ní jsem psát nechtěl.
Cesta, kterou jsem nečekal, že Abhorrence nastoupí, vede od tough-guy moshe k řezavě melancholickým melodiím a naznačuje že někde v zákrytu je i přívětivější tvář, připravená pro slídivého posluchače. Pakliže živě se pro mě v minulosti jejich koncert po čtyřiceti minutách obrátil v nesnesitelnou kolovrátkovou torturu, musím vzít nyní svá slova zpět, protože s novým programem na sebe kapela strhává pozornost během celého setu, bez nejmenší nutnosti k něčemu vás přemlouvat a ještě si to báječně užijete.
Tak zpět k nahrávce... Intra obstarává stejný snímek, který byl použit kapelou Bleeding Through. Velkou devizou je pro kapelu hloubka zpěvákova hlasu. Je to klasické deathové vypouštěné umyvadlo, které kapele nedovolí sklouznout do holandského modelu hatecoru, ale drží si striktní zlou tvář. Úvodní A punisment for every crime je songem lehce rozehřívacím, který hned naznačuje všechny směry, kterými se noví Abhorrence vydávají. Taková o?ukávačka... Jeden z nejlepších moshových momentů proběhne v naprostém závěru následující White imbecility. Jednoduchý, ale sakra rozpohybuje leckoho z vás po bytě i v pitu. Ve Words of fuckin’ truth plné odhodlanosti jít si svou vlastní cestou, bych si dovedl hodně dobře představit melodický zpěv, který by ze songu udělal rázem From Autumn To Ashes, ale nemá smysl se pouštět do nejistých vod a tak se to tu muselo obejít bez něj. I tak má muzika dostatek prostoru vyniknout a potěšit svou líbivostí. Při živém vystoupení byla spousta z vás překvapena (a myslím, že mile) závěrečnou instrumentálkou. Tak tady je R.i.p.! A v celé své kráse. Není jen kdovíjakým drnkáním z bůhdarma do strun. Cítíte v ní vývoj. Skladba se někam ubírá, stejně jako plynou vaše myšlenky. Paráda! Od nastolené melancholie vás už stěží cokoliv jen tak odvede, ačkoliv ve False reality atmosféra trochu houstne a zrychluje se. Kdo má doma první singl Abhorrence, rozpozná, že skladbu Abandonment na něm již slyšel. Tentokrát do ní vypustil svůj vokál i diamantový Martin z Action. Jestli si mám vybrat song, který mě dostává víc než ostatní, volil bych poslední osmou skladbu Traitor. A k tomu mám hned dva důvody. Úplný úvod skladby s instrumentální kytarou a jeho přechod v heavymetalový riff s bitelným dvoukopákem, který má rozjížděcí schopnost a uvede song hezky do varu. Škoda jen, že se tu ten motiv již více než na tuto katičkou chvilku neobjeví.
Burial of evil je po všech stránkách super deska a mě nezbývá než jí krouhat dokola s vysokou frekvencí, pakliže chci poslouchat opravdu dobrou nahrávku z domácí produkce. Její ambice sahají ale mnohem, mnohem dál.
Více na old.czechcore.cz
|
