Tohle je jeden z dalších kompromisů, který dělám, ačkoliv jsem si slíbil, že se zatahujícíma mrakama budu psát a dělat věci, který mi dávaj smysl. Těch, z mýho pohledu, bezcenejch je kolem mě totiž sakra moc a když nechám kola univerza plout, určitě se jich chopí někdo, komu něco přinesou nebo jim ve svejch slovech a jednání dá novou dynamiku.
Action z Teplic jsou na "scéně" už pěknou řádku let a nedá se jim upřít status Kapely číslo JEDNA na poli tough guy metal hard core (tahle škatulka je jen orientační paskvil, neboť kolaborací metal vs. hard core tratil hlavně hard core na všech frontách. Ano, dřív jsem poctivě otevíral každej profil kapely, která chtěla překročit hranice svojí scény. Dnes už kapely tohohle stylu úspěšně přehlížím, protože tolik nenávisti, póz a absenci kvalitní lyriky neustojím ani já). Pod příšerným obalem, kterej je tributem všech ranejch východoněmeckejch Lifeforce releasů typu Rancor, Caliban nebo Dead Eyes Under se skrývá naprosto stylová deska, s dokonalou produkcí (i když na mě tlačí moc umělej zvuk), která nepopírá ovlivnění Slayer, Hatebreed (sorry, tahat sem kapely, který to zkoušej stejně asi nemá smysl) a starších Arkangel (tady si nejsem jistej vkusem, ale já to tam slyším) a občas tam zakvílí i deathcore, aby si i kluci a holky s kaňkama na trikách přišli na svý. Nenechte se mýlit - celý to hudebně maká skvěle, Benny tam cpe víc thrashe a tak beatdowny vzápětí spíš lahodí než nudí.
Osobně bych upřednostnil kratší stopáž a to ze dvou důvodů: 10 songů je fakt rychta a pokud se nemůžete chytnout ironickejch nebo vtipnejch textů jako třeba v případě Bishop nebo Until the End - pak je to fakt sada. Cheap Coat v závěru disponuje super sólem, ale Days of Affliction - remix je tragickej a já se musím uchýlit ke Kazateli, abych dohnal opravdovou ironii, i když chápu, že xPapa Rukhonox už musí bejt otrávenej repertoárem v UnicoMe Clubu v Teplicích a chtěl přiložit ruku k dílu na stolku DJ's.
Nevím jestli jsou texty stigmatem většiny kapel typu Action, ale jsem rád, že díky Martinovu zbarvení hlasu jim není moc rozumět. Taková dávka klišé vás donutí v neděli rozbít výlohu knihkupectví a doplnit deficit vzniklej četbou bookletu Silence Is the Enemy.
Závěr: po hudební stránce poctivě odvedená práce, kterou si po útlumu aktivit Deadbutcher Records kluci vydali sami, za což maj u mě respekt.
Slať tofužel nakonec hrát nebude. Nahradí je Marastic Blues, neznámá, ale vynikající bruska kloubící oldschool Grindcore a Punk ve vysoce výbušnou směs.
Ahoj Peťo, proč ten hejt? Ani píseň, ani klip určitě přímo nepomůžou lidem, kteří pomoc potřebují. Představuju si ale, že by se obojí mohlo stát malou součástí velkého společného vícehlasu a ten vícehlas by třeba mohl postupně pomáhat změnám - formovat atmosféru ve společnosti směrem k vět&sca.... (text zkrácen)
