(Victory Records)
Miluju Tima Burtona, starýho a úplně novýho Batmana, stejně jako Sally a Skeleton Jacka. Miluju i temný štýlo Karla Zemana v jeho brutálním, temným světě, kde vládne Krabat a o kterým jsem dodnes přesvědčen, že byl určen spíše dospělým než dětem. To, co ale obdivuju na plátně, se mi hnusí ve světě hudebního průmyslu. Misfits byli pouze jedni a to dlouhou dobu zpátky. Sebe-revival, kterej probíhá dodnes už je jen směšná parodie. No a abych se dostal k pointě. Kapely, zpívající o zlomených srdcích a topících se v rádoby depresích, i když nemusej, vyzdobený tunama make-upu, který se nemůžou rozhodnout, jestli chtěj bejt hollywoodskejma nebo rockovejma hvězdama, ve mně vyvolávaj břišní nevolnost.
Deprese? Dej si Joy Division. Ian Stuart měl v hlavě pravej guláš a je to z jejich desek sakra cejtit. Opravdová rocková show? Sakra, přeci Motley Crue!!! Těm se to dá věřit. Ale Aiden na Victory Records?! Tihle chlápci nevědí kudy kam.
Viděli jsme, jak se to povedlo Atreyu nebo From Autumn To Ashes. Můžeme hrát sóla jako Iron Maiden a vnýst do toho trochu Clou, aby sme vyrvali srdce u správnejch teenagerek. 45 minut je fakt neúnosná porce, po který tohle CD končí v koši. Sorry, na někoho to možná zabere, mně to ale trhá nervy a jsem si jistej, že se začínaj plnit Dwidova slova: Raybeez by se obracel v hrobě, kdyby slyšel, co teď vychází na labelu, kterýho byl součástí.
www.aiden.org
www.victoryrecords.com
Více na old.czechcore.cz
|
