Jo jo, jak se dostanete do určitýho věku, přestává to bejt evidentně sranda. Ne, že by to u těhle houní byla někdy kdovíjaká psina, ale jak postupujou na své životní cestě dál a dál bez toho aby jakkoliv slevili ze své vize, víc a víc mi to připomíná cestu po řece do nitra džungle, která končí čistou, zlou psychadelií. Kdo jste nedávno viděli Apokalypsu, tak trochu tušíte o čem mluvím. Jen v případě těhle kapel je tou džunglí město a zbraněmi muzika.

 Už obal naznačuje mnohé. Černý podklad a na něm obrázek kostlivců ve svatebním. V bookletu pak kresba ptáka oběšeného na větvi, na druhé straně texty, při kterých vám ztuhne krev v žilách i bez toho abyste slyšeli jedinej tón z desky. A když na to pak dojde, je to čistá paralýza. Napřed jsem si dal Alaric, protože už jsem je znal z jejich předešlého lp, ale to, co předvádí tady je nepochopitelný. V sestavě jsou lidi z Dead and Gone, Cross Stitched Eyes nebo Noothgrush, všechno temným punkem prokletý podivíni, kterým už zbylo jen tohle a přesně podle toho to zní. Na první dojem by se sice mohlo zdát, že Alaric je zatím jejich nejpřístupnější kapela, ale zdání opravdu klame, protože žiletky v tomhle černým dortu jsou zapečený hluboko. Z výše jmenovaných kapel jsou Alaric rozhodně nejblíže tomu, co dělali Dead and Gone, ale je tady ještě mnohem silnější deathrocková a post punková inspirace, takže to zní jako srážka "God Loves Everyone But You" se starýma deskama Christian Death, Killing Joke nebo Rudimentary Peni. Zvláštně pulzující muzika, která je opravdu temná, zádumčivá a znepokojující svou podstatou, přestože v některých momentech nepostrádá nádherné melodické linky, které ovšem ve výsledném efektu spíše působí jako pohřební chorál (což je evidentně účel). Stačí pár minut a jste v totální pasti, spirále melancholie, beznaděje a punkové zarputilosti, která dokonává dílo zkázy. Zapomeňte na všechny studentský pokusy o tenhle styl, tohle je očiš´tující exkurze do vlastního podvědomí od veteránských Bay Area punks a je to fakt hustý. Na druhé straně pak drží opratě Atriarch a jestli jsem měl pocit, že Alaric jsou úsporný, zaťatý a minimalistický, nevím, co říct o nich. Ještě trochu temnější a míň přístupný, struktura skladeb jednoduchá a sevřená a zároveň spousta kytarových tónů poletujích jak hejno černých havranů. Basa tvrdá jako prase, rytmika přerývaného srdečního tepu a zpěv, který vás bude v noci strašit. Někdy mi to trochu připomíná Swans, má to podobně nemocnou náladu, ale je to přeci jen hudebně víc punk. Což ovšem ve výsledném efektu vytváří kolizi, která zmačká všechno na sračku i díky nabuzenému, ale dostatečně špinavému zvuku. Přesně to samé se pak dá jednoznačně prohlásit o celé desce, která bude jednou naprostou klasikou. Moje srdce hoří jako politý napalmem.

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=gE8HwX2Xtbs

http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=q0CnT1pHp-0