|
(Neurot Recordings)
Už jsem se skoro začínal bát, že jsem to opravdu prošvihl, ale nakonec ne. Déšť nádherně a prudce bubnuje do okna, je pár stupňů nad nulou a oblohou se v téměř pravidelných intervalech valí těžké černé mraky. Venku je zase ponuro. Já si nasazuju černé pletené bačkory, co už jsem uklidil do skříně, zapaluju vonou tyčinku a na gramofon pokládám poslední desku Alaric. Je mi totiž jasné, že lepší podmínky pro psaní téhle recenze už velmi pravděpodobně nenastanou.
Nevím, kolik z vás si bude ještě pamatovat Dead and Gone. V druhé polovině 90. let to byla dost výrazná a zpětně také zásadní kapela, navíc s poměrně zajímavým vývojem. Od prvních nahrávek na Prank (zejména kultovní lp TV Baby), které byly hodně strohé a nasáklé tím typickým Prank soundem, přes desku na Alternative Tentacles (God Loves Everyone But You) až k finálnímu albu Beautician na GSL, které zachycuje sice jakoby zklidněnou, ale přesto stále těžce znepokojující náladu. Dead and Gone do sebe v té době nasáli už zcela otevřeně klasické deathrockové vlivy a ve spojení s jejich neklidnou punkovou duší vznikla deska, ze které mrazí i po patnácti letech od jejího vzniku. A jsem přesvědčen, že je to právě Beautician, které je klíčem k plnému pochopení a docenění Alaric. Ti po debutním albu a splitu s Atriarch přichází s End of Mirrors. A všem vránám kroužícím nad zrcadly, pořád vládne hlas Shanea Bakera. Ano, je to právě zpěvák Dead and Gone, který v Alaric našel nové spřízněné duše a společně píšou další fascinující kapitoly temného punku, který rozvinuli do ještě více gotické podoby. Hned první skladba Demon má stopáž přes 8 minut, začíná dlouhým budováním atmosféry a ve chvíli, kdy už začínáte mít pocit, jestli nepřišla trochu únava materiálu, přijde riff, který veškeré pochybnosti odvane na věčnost. Okamžitě se ukáže, že tohle není žádná parta studentů uměleckých škol (nic proti), ale staré houně, které prošli kapelama jako Noothgrush, Jello Biafra and Guantanamo School of Medicine nebo UK Subs a kromě deziluze v sobě mají pořád i dost nasranosti a odhodlání, kytary jsou nahlas a bicí duní tak, že drnčí skleničky v kredenci. Naplno se to projeví v titulní skladbě, která zní, jakoby Dead and Gone vydali nový song a ještě trochu šlápli na plyn. Hned následující Angel nás ovšem vrátí zpátky do ponuré tmavé krajiny, kde je i měsíc zahalený v mlze, případně na špinavé předměstí, kde ze starých kazeťáků duní Christian Death nebo Killing Joke a naděje zmizela kdesi ve starých zatuchlých sklepeních. Přes tohle všechno (a nebo právě proto) ale zůstává End of Mirrors silnou punkovou deskou a navíc kurva současnou a aktuální, reflektující neutěšenou realitu všude kolem nás. A že vychází na lebelu členů Neurosis to vše jen podtrhuje, Alaric jsou úplně stejná krevní skupina. Takže, pokud chcete i na konci dubna zažít mrazení v zádech v důsledku nižší teploty a naopak vyšší hlukové hladiny, doporučuju dorazit 25.4. na Sedmičku nebo o den později do Plzně, bude to jízda.
The cops are watching my neighbors
They brought down the heat on my street
Someone is making a killing
Killing the hungry and meek
https://alaric.bandcamp.com/album/end-of-mirrors
|
