Svět, v němž žijeme, je jiný než ten, který známe z oficiálních médií!
A zdaleka to není jen proto, že "se v nich lže". Často totiž nelžou: píší-li totiž noviny, že propouštět se musí, protože to pomáhá ekonomice , mají pravdu: akcie, hodnota firem, které propustí dostatek pracujících na dlažbu, stoupají. Poučuje-li nás televize, že člověk musí být flexibilní pracovní silou, která je ochotná zapomenout na vlastní život a stěhovat se tu a zase tam, rekvalifikovat se na to či ono, je to realistická výpověď o životě v kapitalismu: lidé jsou jen specifické zboží, pracovní síla, která má hodnotu jen potud, pokud ji potřebuje kapitál k vytváření zisku.
A že v obrazu, který podávají média, něco chybí? Že svět nenahlížejí z pohledu propouštěného pracujícího, prodavačky, která otročí v supermarketu, pracující, která vykonává degradující práci u linky v závodech tolik vychvalovaných zahraničních investorů, či studenta, který se protlouká mezi školou a brigádami, nebo je na škole s výčitkami, že je pro rodiče přítěží, která studuje díky jejich odříkání si? Že oficiální média nerozumí tragédii osudu "cizí" pracovní síly , která musí volit status nepohodlného "cizince", aby udržela naživu rodinu, odloučenou stovkami kilometrů (ekonomický imigrant, co jde "za lepším", se tomu říká, jako by lidský život šel změřit penězi a jako by člověk mohl donutit kapitál, aby potřeboval právě pracující v Ukrajině - kolika nám v ČR se povedlo přesvědčit zaměstnavatele, že kapitál potřebuje právě nás?)?
Že média nepodávají celý obraz o tomto světě?
Novináři nezamlčují celou skutečnost záměrně, jejich lži, tendenční zamlžování a odvádění pozornosti není povětšinou úmyslné: jen se řídí specifickými požadavky, které diktuje trh. Žurnalisté jsou specialisté, jejichž úkolem je reprodukovat kapitalistickou ideologii, zmatek a odcizení.
Oficiální média prostě jen nejsou "naše" média, ale média o nás...
kradou proletariátu (tj. nám všem, kdož nespekulujeme na burzách a nejsme na postu šéfa v bance či nadnárodním podniku) jeho každodenní zkušenost, berou nám naše životy - aby je spolkla a vyplivla jako jednu epizodu v odcizeném společenském spektáklu. Z tisíců našich každodenních ponižujících Sophiiných voleb se stávají statistická čísla, desetitisích drobných vzdorů, kdy zkoušíme na pracovištích, bydlištích či školách uchopit svůj život do vlastních rukou, se do médií nedostanou, za milióny našich přitakání systému není vidět to, jak se jim vzpíráme (a tedy potenciál vzpoury) - stávají se jen dokladem o životaschopnosti diktatury kapitálu . Všechno, co by mohlo obsahovat jen sebemenší zárodek radikální tendence a kritiky dnešní asociální společnosti, média interpretují podle potřeby jako konstruktivní kritiku, projev asociálnosti, impuls zdravého občanského aktivismu či omluvitelného (a pro kapitalismus tak potřebného!) idealismu. Tu otcovsky ocení, tu pacifikují, tam podpoří represi: a vždy poslouží systému, aby všechno absorboval, ovládnul - a ustál.
Naším cílem není dělat protiváhu oficiálním novinám: chceme jen vyjádřit naši každodenní zkušenost z života v kapitalistické společnosti, její reflexe a anarchokomunistickou tendenci , která je výrazem této zkušenosti: tendenci, která odmítá současný soukromý kapitalismu stejně jako státní kapitalismus, který vládnul východnímu bloku před rokem 1989, jako jen libovolné formy, které na sebe bere diktatura kapitálu.
Koneckonců, nejsme mesiáši, kteří by, jako leninistická levice, viděli jako svůj úkol komandovat pracující - naše činnost vyplývá z pochopení, že jinou šanci na důstojný, lidský život než odpor nemáme. A nechceme mluvit za ostatní, jen sami za sebe, nechceme svět vykládat, chceme jej změnit. Měli-li bychom parafrázovat známý výrok anarchisty Durrutiho ze španělské revoluce, "nový svět existuje a roste už v dnešním odporu proletariátu proti kapitálu". Opravdu, libertinsko-komunistické hnutí se rodí uvnitř staré, odcizené společnosti jako výraz její totální negace. Může se ztratit z dohledu, může se odmlčet - ale objeví se znovu, protože jeho potřeba bude existovat, dokud bude světu vládnout kapitál.
Jiný svět vybudujeme my sami - pracující, jejichž životy se rozplývají v teátru oficiálních médií, kteří jsou dnes propouštěni, nuceni dělat otupující, ponižující práci , kteří jsou přehazováni jako hromada písku, s nimiž kapitál smýká podle svých potřeb; kteří nejsou ničím jiným než (potřebným, nebo nadbytečným) zbožím na trhu (pracovní silou) - a kteří jím už odmítají být. Ostatně, dnes učinily dějiny jiný svět potřebným i možným.
Alarm! alarm.solidarita.org
Alarm, magazín libertinského komunismu, vydává Organizace revolučních anarchistů - Solidarita (ORA-S) , všechny články však nebudou naše vlastní. Protože jsme však organizací, která stojí na principu kolektivní odpovědnosti k jednotné teorii/praxi, považujeme za poctivé kolektivní postoje ORA-S odlišit:
- pod kolektivní zodpovědnost ORA-S budou tedy spadat ty články, které budou podepsány členem/členkou ORA-S (nebude-li ovšem zdůrazněno, že se jedná o jeho/její osobní názor, například proto, že otázky, o nichž text pojednává, leží za politickou shodou ORA-S);
- naopak texty našich členů/členek, které vyjadřují jen jejich osobní názor, články našich sympatizantů/spolupracovníků, monitory či překládané texty jiných skupin vydáváme proto, že je považujeme za přínosné a inspirativní pro teorii/praxi, v něčem by však s nimi ORA-S možná nesouhlasila.
Co v Alarmu najdete...
Nechceme se tvářit, že jsme byli u všeho - jen proto, že umíme přepsat zprávy z iDnes či Českých novin. Zprávy postavené na informacích jak z oficiálních zdrojů, tak například z A - Infos či IMC chceme oddělit od vlastních: ty najdete v rubrice Zprávy (a přiznáváme, že těch bude spíš méně), přejímané zprávy v rubrice Monitor.
Rozhovory najdete v Rozhovorech a kratší úvahy, komentáře a zamyšlení z pera členů/členek kolektivu Alarmu, opět překvapivě :), v Glosách.
V rubrice Třída v boji chceme přinášet krátké zprávičky o odporu proletariátu z celého světa.
Eseje, analýzy budou obsahovat delší texty, které mají nějaký vztah k libertinsko-komunistické tendenci nebo pro ni mohou být výzvou či přínosem. Znovu, ne pod všechny bychom se "podepsali", ale mohou přispět k pochopení historie a světa okolo nás.
V Anoncích se dozvíte o chystaných diskusích, přednáškách, výstavách i demonstracích a do rubriky Recenze chceme pochytat to nejzajímavější z knih či koncertů atd., co bude v našich skrovných silách.
V rubrice Prohlášení najdete projevy, letáky či plakáty... a ona prohlášení taky :).
Zajímavé internetové stránky všeho druhu bychom chtěli jednou za čas představit v Tipech z netu - a s tím, co by vypadalo trochu nepatřičně ve shora uvedených kolonkách, se setkáte v Podivuhodnostech.
Menu dojde nejspíš časem svého rozšíření - ale to, že jedna rubrika schází, víme už teď. Kdy zřídíme rubriku Dopisy a reakce, však záleží jen na vás!
... a co ne?
V Alarmu se nesetkáte s tradičními rubrikami jako "domov" - "zahraničí" či "hnutí" - "společnost", které zdomácněly i na stránkách anarchistických tiskovin (včetně našich) - a není to jen formální nuance jako spíš vyjádření našeho postoje.
Separace hnutí a společnosti často odráží fakt, že se s arogancí aktivistů přehlíží to, co se děje mimo prostor, který je nazýván hnutím . Jenže, jak určit, co je ještě hnutí, a co už ne? Je projevem hnutí spíše ta "nejmarginálnější" a třeba i nejneúspěšnější vlastní praktická aktivita (akce) pracujících z toho nejopomíjenějšího pracoviště či čtvrti, o níž se aktivisté začasté ani nedozví, nebo často nudné a stereotypní a myšlenku a akci neprovokující akce, které děláme? Za rýsováním a fetišizací terénu hnutí může prosvítat ustrašenost o to, že aktivisté přijdou o své privilegium, o svou posvátnou půdu, a neschopnost pochopit to, že tendence ke vzniku reálného libertinsko-komunistického hnutí se derou na povrch, tak jako vždy v historii třídního boje, bez ohledu na to, nazývají-li se či přizná-li jim někdo milostivě nálepku "hnutí".
Nenajdete u nás ani rubriky "Z domova" a "Ze světa". Ani to pro nás není jen formální libůstka. Je to vyjádření toho, že proletariát nemá vlast. Hranice nevedou mezi národy, státy či rasami, ale mezi buržoazií/kontrarevolucí - a proletariátem/revolucí. Pracující z Francie či Brazílie patří, na rozdíl od "naší domácí kapitalistické třídy", do stejného světa stejných třídních zájmů jako my.
Odmítáme, by? riskujeme, že budeme označeni za "lifestylisty", z našeho života separovat kulturu jako něco druhořadého či výjimečného. Jsme přesvědčeni, že libertinský komunismus je zrušením separací mezi "prací", "kulturou", "zábavou", "volným časem" či "vzděláváním" - a že to, co v dnešním světě zbožní ekonomika založená na kapitalistickém výrobním způsobu odděluje, splyne v tvořivou společenskou aktivitu člověka.
1.7. 2002
Autor: redakční kolektiv Alarmu
ORA-Solidarita
Takže jdeme na to? Alarm!
Více na old.czechcore.cz
|
