(Burina, Mad Schnauzer, No Spirit)

Začnu asi tím, že pojmenovat punkovou kapelu Antisociální Dovednosti je podle mě fakt dobrej nápad. Trochu mi to teda nesedí s tím, že kdykoliv její členy potkám na koncertě, skvěle si s nimi pokecám, ale na to si rozhodně nebudu stěžovat. Tím spíš, že se většinou bavíme o kapelách, které už (nebo ještě) nikdo nezná a ve valné většině se i shodneme, která je skvělá, která průměrná a která špatná. Logicky se ale nejvíce soustředíme na ty dobré a ty se pak evidentně odrážejí i v tom, jakou muziku Antisocial Skills dělají. V tom mají sice celkem jasno už od prvního singlu, nicméně na aktuální nahrávce to vše zase posunuli o notný kus dopředu. A to i přes to, že dilema ohledně toho, jestli zpívat slovensky nebo anglicky vyřešili z mého pohledu tím méně šťastným způsobem. Na druhou stranu musím ale jedním dechem dodat, že Maťova angličtina a frázování zní dost v pohodě, nijak netahá za uši a celková přirozenost vokálu mě dost překvapila. Má v sobě průraznost i srozumitelnost, což pak ostatně platí i o dobře napsaných osobně pesimistických textech reflektujících a glosujících neveselý svět kolem i uvnitř sebe. To, jak dobré má tato deska načasování nejlépe vystihuje skladba s lakonickým názvem 2020, kde je na pár řádcích řešeno vše potřebné. Slova tady působí jako katalyzátor emocí a ve spojení s podobně jednoduchou, ale plně účinnou muzikou perfektně naplňují moji osobní definici pojmu hardcore/punk. Energické, útočné a dobře napsané skladby, kde se potkávají vlivy kapel jako Career Suicide, Black Flag, skandinávského punku, ale i zapomenutých part z první poloviny nového tisíciletí jako např. Under Pressure nebo Runnamucks. Tedy alespoň já je tam slyším, zejména v těch punkrockovějších pasážích, kdy se Antisocial Skills nebojí trochu více rozvést a rozehrát silné kytarové motivy na trochu delší ploše a to paradoxně i když jim od minule jedna kytara ubyla. V těch chvílích tam pak nejvíc rezonují i Black Flag, zejména v té divnosti a znepokojivosti, kterou se jim dařilo vytvářet hlavně na posledních deskách. Když pak kapela šlápne na plyn, dostává se kromě zmíněných Career Suicide až někam k thrashcore vlně začátku milénia reprezentovanou třeba WHN? Dohromady to zní skvěle, je tam potřebná dynamika i diverzita, bez toho aby písničky ztrácely tah a začaly vás nudit, v mnoha ohledech jsou to hitovky! K tomu pak dopomáhá i vynikající zvuk z dílny Amáka, který dává písničkám hodně prostoru a akcentu, ale zároveň nepostrádá hrubost a detonační potenciál. Antisocial Skills na svou stranu narvali výbušnou hc/punkovou směs, natlakovali ji na maximum a je radost to poslouchat. Stejně jako ty zasvěcené rozmluvy o deskách!