24.5.07, Brno Yacht
Když jsem někdy v dubnu objevil na czechcore propagandu ohledně chystaného tour američanů ASSHOLE PARADE, byl jsem trochu zaskočen. Měl jsem za to, že diskografie „StudentGhettoViolence“, která vyšla před bezmála 8 lety byla jejich labutí písní. Od té doby nebylo o AP moc slyšet a já měl za to, že se rozpadli. Jenže všechno je úplně jinak, takže mile překvapen, jsem se mohl těšit, že zas jednou uvidím svou oblíbenou kapelu až z daleké Amééériky.
I když to původně podle velkohubých tirád vypadalo, že pojedeme z Ostravy dodávkou (tolik lidí neochvějně tvrdilo, že pojede), konečná sestava se smrskla na tři kusy, ve složení já, Marta, Kyby. Kolem šesti jsme se všichni vymanili z pracovního procesu a v hnusném pařáku vyrazili na cestu. Někde u Prostějova jsem do přístroje vsunul diskografii AP. Přece jenom, člověk by měl být dobře připraven nejenom do školy, ale i na koncert. Není na škodu si oživit, kde že je ona stopka hodící se akorát k malému výskoku, a nebo rychlému vylétnutí za?até pěsti. Nebo co vlastně pěvec vřeští v refrénu. Taky je důležité zjistit, jak rychle je ten pomalý ubíjející riff, aby člověk netřepal hlavou mimo rytmus, že ano…
Do Brna jsme dorazili něco málo po osmé. Marta s Kybym vypadli za auta ven, zatímco já jsem ještě něco marně hledal v ba?ohu. Ani ne za minutu se otočím a na kapotě mi sedí Marta v zajetí tři nějakých podivných umolousaných individuií a balí brk. Vylezu ven abych zjistil co se děje. Z borců se vyklubou samotní ASSHOLE PARADE a jestli prý to co poslouchám je nová MELT BANANA. Né, nepatřím ani k sběratelům trsátek, zlomených paliček, ani si nenechávám podepisovat na holé tělo členy kapel, ale uznejte sami, že přijet na koncert, ani nevylézt z auta a během 45 sekund se seznámit s „hlavními hvězdami“ večera, které okamžitě identifikují moji nejmilovanější kapelu, kterou jinak v Čechách zná asi 6 lidí, je přece jenom trochu šok. Všechno bylo jak ve zrychleném filmu, dohulili jsme brk, vymlátili amíky ve fotbálku a už jsme mizeli na MASS GENOCIDE PROCESS, kteří dnešní dýchánek zahajovali.
MGP jsou už klasika: brutální lehce zmetalizováná precizně odvedená crustová pumelice. Bohdan se za škopkama občas směje jak jelito, což nádherně odlehčí tu ponurou dis-beatovou atmosféru. Moříno alias Kubánec svůj hlas posunul trochu výš. A deathový chrapot za něho převzal druhý kajtrista. Set MGP uběhl jako voda, a než jsem si stihl dát kofolu, už se chystali LAHAR. Jihočeské pozitivní kvarteto na nás vybalilo nemilosrdnou kostidrtící klepanici. Díky hodně thrashové kytaře Korka, to zní jako kolize HELLNATION a KREATOR, trošku šmrncnutá japonskými fast spolky typu SLIGHT SLAPPERS, NO THINK, nebo FLASH GORDON. Ty japonce mi připomíná hlavně Žroutův (bubeníkův) vokál. LAHAR sklízejí zasloužené ovace od spíše meditativního publika a přidávají dva covery-HELLNATION a NUCLEAR ASSAULT. A já teprve teď prozřím. Totiž když hráli před měsícem jihočeši v Ostravě, nějak jsem nerozuměl od koho, že má být ten cover, ale když začli hrát, ihned jsem poznal No a Fuckin´Anthem od 9SHOCK TERROR. Bylo mi sice trochu divné, že ten refrén hrajou úplně blbě a místo aby hráli 2 min. stejně jako originál, tak to useknou po 30 sekundách. Myslel jsem si, že to asi nemají ještě moc nacvičené, a zase se s klukama tak moc neznám, abych jim hned řekl, že to zahráli jak chuje. Za měsíc v Brně jsem pochopil, že chuj jsem já a že jedni američani vykrádají riffy od druhých.
Po LAHAR už se na pódium škrábali postarší skej?áci ASSHOLE PARADE. Amíci nás hned ze startu ubili dvěma klepačkami toho jejich klasického….no a teď klasického co??? U žádné jiné kapely jsem neměl tolik pochybností ohledně stylových nálepek jako u AP. A nikde jinde se neprojeví relativita škatulek a co si pod tím kdo představuje jako u nich. Poměrně často byli označováni jako „emo-violence“, ale a? jsem je poslouchal zepředu, zezadu, za celých 9 let co tu kapelu znám, jsem v jejich muzice tendle styl nenašel. Spíš bych řekl, že díky tomu, že se celou dobu pohybují ve společnosti všech těch emo-violence spolků, které jsou ze stejných končin (jihovýchod USA) jako oni, tj: THE END OF THE CENTURY PARTY, REVERSAL OF MAN, GUYANA PUNCH LINE, IN/HUMANITY, byli automaticky zařazováni pod stejnou škatuli. Pak je s nima občas spojován výraz „Thrash“ případně „thrashcore“. „Thrashový prvek v HC podle mě představuje hlavně kytara. No a zrovna v konfrontaci AP s LAHAR, to bylo slyšet nejvíc. Zatímco Korek mydlí ultrarychlé tlumenné 16-tky, tak typické třeba pro MUNICIPAL WASTE, kytaristi AP to drhnou klasicky punkově, jenom zrychleněji. Všechno to jsou, ale moje chytrolínské výplody, takže to berte s rezervou. Tak a dost fachidiotismu a zpátky ke koncertu. Amíci vypalují jeden třičtvrtě minutový zásek za druhým. Střídají fláky ze starých desek s novými a podle toho co slyším, tak na stará kolena ještě zrychlili. Abych dal ještě jednou průchod škatulkářství, je to čím dál tím víc power violence, ostatně přesně jak napsal Banán. Publikum v počtu asi 80-100 lidí si zachovává svoji meditativní náladu a část vypadá, že je to moc nebaví. Je to pro mě trochu překvapení, protože koncerty co jsem zažil na Yachtu, byly většinou dost divoké. No a když už nezabere ani americká kapela!!!:-)))) Lidi jsou už asi úplně zblí, jak furt dokola poslouchají ten kolovrátkový crust a nebo japonské spolky, z nichž drtivá většina zní, jako kdybyste na vinyl nalepili šmirglpapír, hodili to na gramec a pustili si k tomu kukačky po babičce.
No, ale abych zas těm lidem úplně nekřivdil, amíci museli 3x přidávat, což se vzhledem k tomu, že kytarista urval hned dvě struny, trošku protáhlo. I tak AP končí 10 minut před dvanáctou. Dneska to bylo hodně rychlé. Následuje menší nákup a snaha pokecat aspoň chvilku ze všema známýma co se dneska objevili. Když už se chystáme vyrážet zpátky k domovu, zastoupí nám cestu americký bubeňour, a že žádné takové, pěkně nahoru do knajpy, ještě jeden fotbal. Chlapci se nehodlali smířit s tím, co jim předtím Marta prováděla v útoku, takže nás čekala ještě půlhodina v předklonu. Poslední zápas skončil smírně, takže jsme se stejně smírně rozloučili, naložili nového člena posádky, kterým byl Honza Samuel a vyrazili dom. V Olmíku jsme vysadili Honzu a ve tři ráno už jsem sladce usínal s hřejivým pocitem, že jsem viděl dobrou kapelu. Ráno jsem si to potvrdil, když jsem ještě před mytím zubů hodil na plotnu LP „Embers“.
Skulda –SheevaYoga/Disney
Více na old.czechcore.cz
|
