Ty vole. Dave Laney evidentně překlenul složitou životní situaci, kterou obtiskl do předchozí desky Auxes, nadechl se a v tom nejlepším slova smyslu se vrátil zpátky do svých sedmnácti let. Protože to, co předvádí na "Ichkannichtmehr" je prostě punk jako prase.

Přiznám se, že jsem se v projektech D. Laneyho před pár lety trochu ztratil. Milemarker se rozpadli, pak se zase dali dohromady, do toho vydávali nové desky Challenger, pak jsem zaregistroval Auxes a spoustu projektů, na kterých Dave hostoval. Z toho všeho mi v hlavě utkvělo hlavně to, že poslední deska Milemarker nestála za nic a jednostraný dvanáctipalec Challenger byl naopak super. Auxes jsem okázale ignoroval, neboť jsem si myslel, že to jsou odpadové nápady ze zmíněných dvou kapel a ještě zahrané na španělku. Z omylu mě vyvedla až deska "Sunshine", která mě dala poctivý direkt. Navíc jsem pak s Davem seděl na baru na Sedmičce a on vyprávěl o období, kdy ta deska vznikala. Že se přestěhoval zpátky do Severní Karolíny, koupili si se svou přítelkyní dům a ona mu pak utekla.....s nějakou slečnou. V té desce je to cítit, je hodně smutná a hořká, ale zároveň evidentně působí jako terapie a to jak na toho, kdo ji poslouchá, tak na toho, kdo ji napsal a nahrál. No a teď je Dave zpátky, opět obklopen svými přáteli (např. Noah, bubeník Milemarker, samozřejmě Al Burian a další) a připraven všem i sobě ukázat, co to znamená být punk, když už máte lecos za sebou, ale pořád vás to baví a dost věcí vás stále přivádí do varu. Když jsem si "Ichkannichtmehr" pustil poprvé, málem mě to odfouklo a první co mě napadlo bylo, že úvodní skladba je snad cover "Rise Above" od Black Flag. Příval energie koncentrovaný do poctivých punkových riffů, dost rychlé tempo bicích, které nakopává skladby konstantně do zadku a intenzivní zpěv. Když ale bude poslouchat pozorně, tak zjistíte, že v těch písničkách se toho hrozně děje, ale nikdy to není na úkor celkové kompaktnosti, což je důkaz velkého nadhledu a vyzrálosti bez rezignace na úplné kořeny stylu = přesně to, co totálně uznávám. Navíc se pak v celé nahrávce odráží obrovský hudební záběr a tak vás Auxes ani na chvilinku nenudí, protože pořád pulsují a půjčují si postupy napříč celým punkovým spektrem a skládají to dohromady s absolutním přehledem. V zadumanějších pasážích, postavených na výrazné base, znějí téměř jako Murder City Devils, geniálně jednoduché kytarové nápady postavené na pár tónech evokují jednou Naked Raygun, jindy zase Gang of Four, ale mnohem víc nasraný. Skvělé jsou doprovodné vokály, které na několika místech podbarvují muziku takovým tím "hóóóhóóhóó",což mě většinou sere, ale tady si to užívám. Ve třetí skladbě "International Rates" znějí Auxes velmi podobně Hot Snakes s podobnou uhrančivou intenzitou a dokonalým dvouakordovým motivem, u kterého máte pocit, že byste ho zahráli taky, jenže fór je v tom, že by vás to nikdy nenapadlo. Jindy vám zase vyrazí dech kovová a burácivá basa a celková tvrdost, odtud vedou nitky k Shellac a kapelám z Chicaga celkově. Tenhle element není nijak dominantní, ale velmi účinně zabraňuje tomu, aby deska působila unyle. Dave Laney se prostě na "Ichkannichtmehr" totálně vyřádil, zcela evidentně ji skládal s obrovským enthusiasmem a vůbec bych se nedivil, kdyby ji měl danou do kupy za několik dní. Další rozměr jí pak dodal svými texty, které komentují svět kolem z pohledu sarkastického a lehce zahořklého člověka, kterému zbyl jen punk rock a pár kámošů a ještě neztratil úplně všechnu naději i když k tomu nemá daleko. Naprosto přesně vím, o čem je řeč a to je asi taky důvod, proč tuhle desku poslouchám už po několikáté za sebou. A zcela jistě ne naposled. 13 totálních pecek, které si na nic nehrajou s nabušeným zvukem a poslední se jmenuje "Coffee Time!". Jízda, jízda, jízda!!!!!!!!!!!

http://www.myspace.com/auxes

Koncerty Auxes v dosahu:

22.3. - Bratislava, A4

24.3. - Praha, 007

25.3. - Hradec Králové, Klídek

26.3. - Točník, Bárka

27.3. - Brno, Skleněná Louka

28.3. - Babice, KD Babice

29.3. - Olomouc, Mitril