Hc-velikonoce v Brně (emo-středa, punkovej čtvrtek, velkej finopalovej pátek, a v neděli vše vyvrcholí Poison Ideou, ufff!) odpálil koncert francouzských emáků Amanda Woodward s podporou. A když emo, tak jedině pod záštitou loser crew, kde jinde než v příjemném prostředí Yachtu.
Jak je dobře známo, ti co to mají nejblíž, chodí nejpozději, takže o stihnutí první kapely CML sem si mohl nechat jen snít. Doufám že příště budu v tomto ohledu š?astnější. Příjemně mě překvapuje návštěva - na to, kolik toho brněnské publikum v následujících dnech čeká, je návštěvnost parádní, odhadem bych řekl něco přes 120 kousků, dokonce včetně několika pražských cestovatelů.
Není to tak dávno, co jsem tu o překot vychvaloval poslední brněnský koncert Themy 11. Nakolik platí úsloví o vstupování do téže řeky jsem byl velice zvědavý. Tentokrát Thema jen se dvěma kytarama, ale zvuk přesto mohutný jen co je pravda. (Poté co jsou na Sony a vozí si bedňáky a zvukaře je to prostě o něčem jiném.) Začíná drtivá show, která smetla všechno co jí stálo v cestě. Hypnotizující tepající bicí, dvojí zboostrované kytary, doslova se mi dere na klávesnici „český Isis,“ ale Thema má krom těch valivých pasáží na skladě i pořádné sypačky. Mě osobně tyhle rychlé úseky s návaly agresivity moc nebraly, ale je fakt, že ustát pěti, šesti, sedmiminutovou hráz z vazeb by asi nebyla žádná sranda. Hodně mě bavily zpěvy (3) i když ten bubeníkův nebyl skoro slyšet. Zkrátka Thema obzvláš? poslední dobou vládne a je dobře ji slyšet, protože přináší do české muziky styl který tu chyběl.
Myslím že kucí z Amanda Woodward musí být sympatičtí každému snad už od pohledu. Vysloveně fajn kapela, která to s emo image vůbec nepřehání (patka a kostěné brýle patřily na tomto koncertě toliko jednomu hostu :--)) a místo na pózy se soustředí na muziku. Basák celej Jean Reno (až na ten pivas, ha!), bubeník, kterej mě dynamikou své hry opravdu dostal od prvního momentu, usměvavý kytaristi po každý straně a uprostřed zpěvák, na kterýho slovo frontman sedí jako, s prominutím, prdel na hrnec. Kdo nezná muziku AW, a? si představí mix hardcoru, nakopanýho rocknrollu, a ukřičenýho ema. To vše precizně vymyšleno a zahráno, žádný samoúčelný chaos, který v tomhle žánru občas překáží. Pro mě osobně hodně velké osvěžení na čím dál trendovější emo-vlně. Nevím ani jestli to náhodou nebylo kouzlo okamžiku, ale připadalo mi, že set má i jistou dramaturgii. Rychlé energické vály střídaly v pravou chvíli melancholicky sladké vybrnkávačky. Chvíli celej energií nabitej sál tančí a kdosi ti letí nad hlavou a vožungr ti leje pivo na gatě, zavřený oči, vždy? to znáš, tohle je emo, vole. Vyklidněnej vál, ve kterym se jen tak pohupuješ… Když mladí pánové chtějí opustit pódium, nějak to nejde. Opakovaný vytleskávání, další a další přídavky, dohromady trvá vystoupení AW přes jeden a půl hodiny a věřím že si ho užili stejně jako my, úsměvy rozhodně hýří.
Více na old.czechcore.cz
|
