Tlustej temnej funk, upírskej tanec v černým parku. Edie Sedgwick dodal magicky hravou věc, která je nebezpečně svůdná a plyšově ostrá, Aran Epochal překvapil kosmickým beatem. Tohle spojení je pro parket, na kterým se odehrává celej váš život. Tik, tak, tak jako písek. Nechtěj vědět, kdo je za těma dveřma.„
Jo jo …, dar takhle psát mají jen chlápci ze Silver Rocket!
Aran Epochal je hardcore/punk pseudonym Adama (Gnu), který používá na své sólové dráze, na které se potkává s panen Bourkem (Sporto), který má na triku jeho hudební doprovod. Adam je obrovskej chlapík s přibližně stejně velkým srdcem. Jeho cesta se zdá čistá bez postranních myšlenek.
Pro vydávání svých písniček zvolil skvělý nosič - sedmipalcový vinyl. Podobných kousků má venku už několik. Na splitu, o kterém je řeč, je vidět jasná koncepce a jednotná grafika. Baví mě Adamovu cestu sledovat. Vidím, jak se vyvíjí a netrpělivě očekávám jeho další mezníky. Směr, kterým kráčí, mi je sympatický, s nadšením archivuji singly, které po sobě zanechává. Jsou jako „pankejty“ kolem neprošlapané cesty. Dává to smysl a působí to na mě (a snad nejen na mě) velice inspirativně. Singly jsou láska a tuto lásku většinou s někým sdílíme.
Adam se umí vyjádřit, je básník. V jeho textech ale nečekej jednoznačné pravdy – tady se musíš snažit, abys ho pochopil. Nazval bych to akoholovým opojením s jasnou hlavou. Rýmy nejsou jednoznačné, hledat v nich je příjemná nutnost.
Aran má na své straně singlu „Trop Ten“, což je písnička o přežívání. Silná bassová linka, jistý zralý hlas, básnické obraty, přesnost metronomu a elektronický podklad. Tik, tak, to my jsme písek … . ( … a to, že na píseckém koncertě hrál předělávku Michala Tučného, mu přidává jen body navrch:) … ).
Pod jménem Edie Sedgwick se představuje chlapík z El Guapo, Supersystem a Antelope Justin Moyer. Tyhle kapely znám jen podle názvu a tudíž k jeho projektu přistupuji bez jakýchkoliv předsudků nebo očekávání. Zároveň mi hodně napovídá propojení s Dischord Records a tuším, že Eddie prostě nemůže být špatný. Předpokládám, že inspirací pro jeho umělecký pseudonym byla popartová diva Edie Sedgwicková (dívka, ze které Andy Warhol udělal - dá se říct přes noc - hvězdu). Ochutnala slávu i hlubokou prohru, ale o tom vám jistě rád víc poví vševědoucí St.Google. Já k tomu jen napíšu, že tento druh recyklace uměleckých jmen a pseudonymů mě opravdu baví ( v českých luzích a hájích mi to nedá nevzpomenou na Olga Hepnarová Records :)). Eddieho strana je oproti Aranově rozvernější a popovější. Od prvních tónů Eddie zaujme úžasným hlasem, jeho projev je něčím magický. Ať chci nebo ne, vtahuje mě do děje a strhává pozornost jen na sebe. Trochu mi snad připomíná Cedrica Bixler-Zavala – hlavně díky perfektnímu hlasu. Nakonec by mě ale zajímalo, kdo za těmi dveřmi stojí a stále klepe … . (S)
http://www.silver-rocket.org/
