CD (Sabotage Records)
Představovat Austina Lucase je myslím naprosto zbytečné. Spousta z Vás o něm minimálně zaslechla nebo – v lepším případě - viděla jeho živé vystoupení. Vydání CD verze alba „The Common Cold“ německým vydavatelstvím Sabotage Records mi umožňuje o něm napsat pár slov. Mám z toho samozřejmě radost, protože se tak mohu vyjádřit o desce, kterou považuji za skvělou, nabytou emocemi a autorovou osobností. Austin do ní dal velký kus sebe sama…
Moje první setkání s tímhle amerických chlapíkem žijícím v Praze, se událo před několika lety na koncertě (myslím že to byly Remains Of The Day, na ještě fungující „Papírně)“. Od samého začátku mně zaujal velice přátelským, srdečným a otevřeným vystupováním. V té době jsem dával dohromady singl jeho kapely K10 Prospect. Bonusem na něm byly jeho dvě akustické skladby, tehdy hrané ještě na elektrickou kytaru. Byl v nich znát potenciál a obrovský talent! Čas běžel, slovo dalo slovo a po nějaké době přišel s nahrávkou na své debutní sólové album. Elektrickou kytaru nahradila španělka, která jeho tvorbě dala ještě osobitější rozměr. Mezitím jsem ho viděl několikrát vystupovat živě a musím říct, že často pro velice rozdílná publika. Působil na mě fakt, že jeho skladby poslouchali lidé, do kterých bych to naprosto neřekl. Konečně, při prvním pohledu na „pokérovaného“ chlapíka v džísce s nášivkou Terrorizer, jen málokdo tušil, co od něj může očekávat. Nejspíš na podobné vlně překvapení, tónů a otevřenosti jsem si pak - stejně jako většina ostatních - mohl říct: „sakra to bylo neuvěřitelně dobrý“. Ten bod, kdy nás Austin dokáže upoutat, je důležitý, protože odráží jeho srdečnost a to, jaký je, se projevuje v jeho hudbě i textech. To jsou osobní výpovědi o jeho životě a věcech, které prožil nebo se ho nějakým způsobem dotkly. Jsou to skladby ze života. Zahrané bez přetvářky a tak jak je cítí nebo cítil. V tom je jejich síla, jsou to skutečné příběhy.
Album „The Common Cold“ je sólovým debutem. Přesto je zralé a dotažené k naprosté dokonalosti. Svým způsobem bortí hranice. Stylově by se o něm dalo napsat, že to je folk & country album. Dalo, ale ne-zcela by to vystihovalo jeho hloubku, Austin vyrostl na punku, má srdce a obě tyto části se projevují na jeho desce. Velmi svěží mi přijde svou upřímností, Austin si nedělá žádnou “imidž”, je sám sebou! Jako písničkář, hudebně spojuje prvky klasického amerického country s odérem kapel z Plant-X-Records či Against Me. Jeho tvorbě nechybí nadhled a lehkost, s jakou dokáže zpívat o smutných nebo nepříjemných věcech. Podobně povznesený přednes miluji na velikánovi Johny Cashovi.
Zpěvová stránka celé desky je kapitola sama pro sebe. Austin od mládí zpívá a jeho dominantní a podmanivý hlas je prostě krásný! Osobně ho považuji za nejlepšího zpěváka, co znám!
Často si pokládám otázku, čím to je, že svým stylem nachází publikum mezi tolika posluchači v hardcore, crust, metal, či indie scéně. Odpověď neznám! Snad je to tím, že je to úžasný člověk a má talent. Zároveň je to člověk několik hudebních tváří. Prošel spoustou skupin a kromě K 10 Prospect ho můžeme znát z pražsko – americké formace Guided Cradle, kde hraje na kytaru. Celkem by mně zajímalo, co by řekl například návštěvník „Porty“ nebo podobných folkových festivalů, kdyby viděl jeho živé vystoupení nebo jak by na něj působilo jeho album.
Textová stránka a hudba jsou dvě kapitoly, které jdou v jeho tvorbě ruku v ruce, ale zároveň se mohou posuzovat odděleně. Texty jsou velice silné, hodně intimní výpovědi. Nevím, do jaké míry se všechno týká jen jeho, ale je to podané tak, že nás vtáhne do děje. Doporučuji si k nim sednout se slovníkem v ruce a poznat i tuhle druhou – rozšiřující - dimenzi Austinovy muziky. Na „The Common Cold“ máme možnost slyšet devět skladeb - devět příběhů. Dětský strach, rodinné problémy, lásky, toulání, hledání i naděje … . Není špatné skladby! Určitě bych vyzvednul „The Common Cold“, podle které se i deska jmenuje. Je úžasná a mohu se jen domnívat, že v ní nacházím K10 Prospect na cestách a s Austinem prožívám podobnou únavu, jakou mohl cítit po padesáti odehraných koncertech, jak zde zpívá. Neboj, nebudu zde jednotlivé texty rozebírat a připravovat Tě o to hledání … .
Členové Austinovi rodiny mu s nahráním desky vypomohli. Jeho otec Bob Lucas hraje v několika skladbách na banjo a sestra Chloe s ním nazpívala úžasný irský traditional „Cruel Brothers“.
Velice rád bych k tomuto albu přistoupil neosobně a nezaujatě o něm napsal. Poslechl jsem ho ale již tolikrát, že nemám možnost o něm mluvit jinak, než takhle. Navíc jsem měl to štěstí Austina poznat osobně a to mne jen utvrzuje v pocitech, které ve mně tato deska vyvolala. Myslím si, že je to úžasné album, silné a křehké zároveň. Dle mých znalostí, podobná deska, alespoň v Čechách nebo teď již i Německu nevyšla. (S/J)
Sabotage Records
Austin Lucas
Více na old.czechcore.cz
|
