Patříte-li do sekce lidí, kteří rádi, tak jako já, mluví o svých jizvách pojďme si prohlídnout nejčerstvější jizvu, kterou po sobě zanechala příbramsko – pražsko – plzeňská Balaclava. Nejsem fanda bilančních sumářů, hodnocení a závěru nejlepší kapela, knížka, film apod. Nemám v tom moc jasno a upřednostnit jednoho nad druhým mně přijde nefér, ale mám-li vybalit tuzemskou kapelu, mé generace, tasím bez pardónu - Balaclavu. Už párkát zazněla otázka, zda-li „punk dokáže měnit lidi“. A právě této partě se to povadle nesčetněkrát. Jen ze svého okolí znám pár jedinců, kteří po té co je viděli naživo, začali přinejmenším měnit své jídelníčky nebo koukat do sekcí nápojových lístků kam se běžně „normální“ lidi nedívají. Nemá cenu říkat, že mnozí z nich jsou teď úplně někde jinde, ale to patří k přirozenému vývoji. Tak jako nic netrvá věčně, tak i Balaclava se rozhodla ukončit svoji existenci (slova na rozloučenou jsou zde). Po 13-ti letech fungování tu přichází poslední šrám v podobě finálních studiových čtyř skladeb nahraných před třemi lety. Osvědčená porce živelného hardcoru u kterého bylo cítit s přibývajícími léty i převládající dávka emocí jak v hudební rovině (gradování skladeb a důraz na melodické mezi-pasáže) tak i po stránce textové. Hudební laškování s nástroji se jen prohlubovalo, ale ten zaručený rukopis i po těch letech je jasný. S poslechem tohoto nosiče si potvrzuju jak moc mi tento styl chybí a zároveň cítím jako moc byli ovlivněni skvělým obdobím švédského HC, tedy druhou půlkou 90tek. Nemá cenu se pozastavovat nad porodními problémy tohoto cd. Finální podoba papírového obalu je skvělá, decentní kresby nás provedou celým bookletem, kde nechybí poznámky k textům a finálnímu rozhodnutí. Další věc, kterou jsem na této partě miloval, nebát se mluvit. Věc za kterou byli nejednou zatracováni. Vedle zvukové stopy tahle placka obsahuje i video bonusy. Celý koncert z deset let starého vystoupení na Fluff festu a rozhovor, který je vlastně i taková poslední tečka a hlavně rozloučení za existencí Balaclavy.
