|
LP (Stoned To Death Records)
Dlouho jsem neslyšel kapelu z Maďarska, vlastně ano, asi 3 roky zpátky na Fluff Festu, ale nějako vytratil z paměti. Jsem ignorant ignoratnský, řekněme suše, páč se o tamní scénu skutečně nezajímám a mnohé roky žil v tom, že v této zemi, až na kapely Lecsa punk a Rákosi, punk neexistuje, nebo jde o grindcore. Sorry, to co neexistuje a ani grindcore né zas tak moc musím.
Berosszulás mi vytrhli trn z oka (a nebo ho tam pro změnu narvali) jelikož jejich produkce je naprostý opak.
Rozhašený narušený punk, jedna plus jedna bicí, jednoduchý riffy a zpěv jako od samotnýho Glooma. Nevěděl jsem, že v civilu polovina kapely působí víc jako intelektuálové z filosofické fakulty.
Zdání klame děcka, ale ten hluk co mi plive jed z repráků, ten ne. Berosszulás uháněj vpřed jako vyspídovaný tenisky a moje rytmické poklepávání nohou se je snaží dohnat. Kytary pískaj, maďaršina mi roluje uši, bubny tucaj tu svoji. Super, takhle se hraje punk...jdu se dovzdělat o tamní scéně.
Vídeňský komando vlastně jen dvojka parazitických snů na mě houkne z druhé strany, čekal jsem punk, vole, tohle je puch jako sto let nečištěný kanál, zvuk jak z řitě a primitivní metalický tóny mi jako skalpel vyřezávaj výrustky na uších. Začalo to seriózně, skončilo to černou mší.
Nejlepší split asfalt těchto vánoc. Podivíni vydaný labelem, který se absolutně nezabývá jednostylařením a jeho vydavatelké počiny vedle sebe šikují party folkařů, black metalistů, pankáčů, drone elementů až po harsh noise.
Grafiku obalu připravili Tom Mitura, kreslíř znetvořených figur, hardcore kids a prapodivných prostorů a Ferenc Szily bubeník Berosszulás.
Palec hore, hluku zdar.
STDRHQ
|
