První číslo fanzinu z dílny pana Rajčete. Maličkej osobní časák o muzice a věcech kolem.  Nevím za jakej konec to vzít, takže si vypomůžu strukturou a vezmu to po pořadě, pěkně článek po článku.

Rozhovor s Osawatomie. Vzhledem k tomu, že v tom rozhovoru sám odpovídám, nebudu více rozebírat. Pokud Tě to zajímá, najdi si to, ale je to jako vždycky – moje rádoby vtipný bláboly, tentokrát ředěný smířlivým ostravským baskytaristou.

Rozhovor s Burning Brigit. Kapel z Francie, bubeník z Amanda Woodward. Hráli jsme s nima a nebavilo mě to. Nebaví mě ani rozhovor, nejzajímavější je pro mě pohled z venku na prezidentskou kandidaturu modráka Franze. Bezbohažel, pokérovanej ksicht alternativu nedělá, u pravičáckýho kryptonácka obzvlášť.

Recenze na desky. Většinou screamo věci, je znát, že to autora baví, nemůžu to číst kvůli šíleně šroubovaný stylistice. Jako by paní učitelka češtiny ve třetí třídě vyhlásila soutěž o nejdelší větu. Méně je někdy více, co si budeme povídat.

Rozhovor s Joshem Steinem (ex-Takaru). Takaru je pro mě jedna z nejzásadnějších kapel, mám strašně rád tu kapelu, její poselství, energii… takže rozhovor jsem si se zájmem přečetl, Josh tam vysvětluje obsah některých songů, zajímavý čtení. Podle všeho jde jen o půlku rozhovoru, takže nezbývá než si počkat na druhou část.

Rozhovor se Stay True! Zajímavý. Tuhle kapelu neznám, kromě F4W a Daydream neznám ani kapely o kterých mluví v rozhovoru. Podle všeho jde o hardcore s šušťákama a svalama.  Nebudu to soudit, třeba jsou to hodný kluci.

Black Eye Events. Miničláneček od pořadatele koncertů v Ostravě.

Bed Time Story. Článek od Vitamína. Vtipný psaní o masturbačním dobrodružství jeho retardovaného bratrance. Tentokrát žádný výlevy o deskách ani o venčení, takže mě to baví. Díky tomu článku jsem si navíc vzpomněl na spolužáka z gymplu, co hrdě vyprávěl jak doma stříká mámě do květináčů, a co vytvořil bravurní techniku šukání mezi dvě matrace. Prý je to možný bez odřenin, ale nezkoušel jsem to, tak nevím.

Rozhovor s Melete. Naši bratři z jiných matek. Pěkná vzpomínka na jednu z nejživelnějších kapel co jsem kdy potkal. Krásný lidi, doporučuju si sehnat singl Melete i desky jejich pohrobků (Leechfeast, HumanHostBody, PaperPlaneCrash – zejména pak split LP s Remek, haha).

Double rozhovor s How Soon Is Now Records a Middle Man Records. Dva screamo labely z US, spolu s Rajčetem vydali nějakou desku dohromady, takový milý povídání o DIY, výchově dětí, punku atd. Nic Nového, ale milý.

Na konci jsou ještě nějaký vevaň recepty a šmytec.

Celkově je Black and Pure Sin milej plátek, nic moc nového se tam nedozvíš, ale myslím, že tuhle ambici nikdo ani neměl.

Trochu výhrady mám ke sterilní grafice a odporný stylistice, naopak cením nadšení a upřímnost s jakou do toho autor / autoři šli.

Vyšlo ve formátu A5, 54 stránek i s obálkou, část nákladu spolu s CD-R Sin of Lilith. Seženeš u Pure Heart records, kontakt najdeš někde tady...

Takže DIY or Die, jsem zvědavej na dvojku.