Je sobota večer na Sedmičce. Bubeník z Weekend Nachos pobíhá po klubu s fixou v ruce a s potutelným úsměvem píše vzkazy na plakáty Rise and Fall. Najednou se zastaví u plakátu Black Breath a s vážnou tváří mi oznámí, že tohle je současná nejlepší americká živá kapela, která to tady všechno smete a ať si rozhodně seženu jejich poslední desku. Pak se vrátí ke své původní činnosti a s vyplazeným jazykem, značícím velkou koncentraci, napíše na plakát Rise and Fall: Vince is a pussy!". Strávil jsem s tímhle bláznem po koncertě celou noc debatováním o muzice a jelikož jsme se téměř na všem shodli, zaškrtávám si v diáři datum 11.11. a jdu shánět "Heavy Breathing".
Upřímě řečeno, zase takovou práci mi to nedá. Tahle podivně se tvářící deska se válý v Rekomandu už několik týdnů, takže stačí vědět, v kterém odělení zalovit. Obalu vévodí odstíny černé a tmavě modré a zadní straně fotka, na které nechybí kozlík, svíčky a parta evidentně narušených borců. Zhluboka se nadechuju a jdu na to. Ticho knihkupectví je narušeno brutálním řevem, který obstarává úvod celé desky, hned v patách je mu řezavá kytara, která okamžitě zasmrdí starou švédskou školou. Několik intelektuálů lehce znejistí. Ostatně stejně jako já, protože nabudu dojmu, že někdo vyměnil disky v krabičkách a já poslouchám novou desku Entombed. Pak ale nastoupí taková vyhrávka, že mi dojde, že Entombed to můžou být jedině tehdy, že by hráli covery od Motorhead. "Heavy Breathing" je od prvních vteřin postavená na spojení deathmetalové agreasivity a špinavé rockové hrubosti a navíc je od začátku jasné, že se Black Breath rozhodně nebojí hrát rychle. Paráda! Agresivita, s kterou to hrnou nekompromisně kupředu mi dá solidní knock out a probere mě až zabijácké sólíčko, které si ukradne veškerou pozornost pro sebe. Jo! Jo! Jo! Následující brutálně tvrdá pasáž ve středním tempu, která svou lehkou neurotičností smrdí po Converge, mě ovšem zase pošle k zemi. V těhle chvílích staví Black Breath hlavně na přísných riffech, které čerpají z klasiky jako Dismember, ale hrají to s ještě trochu větší agresivitou. Další skladbu pak otvírá totální rozjezd ve stylu Motorhead, i v tomto případě ovšem hraný s nečekanou energií a navíc o dost rychleji. Dílo zkázy dokonává agresivní vokál a několik pohřebních melodií, které korunují těch několik málo pomalejších pasáží, které se na desce objeví. Většinu času je to ovšem až nepochopitelně heroická, špinavá, metal punková jízda, kterou mají na svědomí chlápci, jež byli odkojeni na deskách Discharge, Black Flag a Napalm Death a jdou do toho fakt prsama. Když k tomu přidáte zabijácké nasazení a neuvěřitelný zvuk z dílny Kurta Ballou, nemůže být výsledkem nic menšího než totální me(t)la, při které budete bušit pěstí do stolu a říkat si, už abych byl kurva zase na Sedmičce.
http://www.myspace.com/blackbreath
|
