(Trustkill Records)
Doba, kdy byla slunná Kalifornie synonymem pro melodickej hard core nebo punk je pryč. Berte to tak a nesnažte se vyhrabat koloucha na skejtu z písku na pláži. Dnes je místem černýho kohouta, krvelačnýho vampýra a úplňku, za kterýho vyjou vlkodlaci. To je stejně jistý jakože Kalifornie není Skotsko. A že ani vlkodlaci nefungujou hned tak z fleku a musej si svoje místo na pláni, kterou si vybral úplněk jako místo setkání, pěkně vybojovat, toho jsou důkazem Bleeding Through. Když jsem před dvěma lety slyšel jejich debut 'Dust To Ashes', mávnul jsem znuděně rukou a možná poněkud unáhleně je poslal do druhý řady mejch cédéček. Asi to bylo i tím, že nepůsobili příliš výrazně mezi záplavou německejch metal core kapel, kterejch se v tý době vyrojilo až až. To by ale vzápětí nesmělo vyjít CD pod názvem 'Portrait of the Goddesss' na edge labelu Indecision Records. Napodruhý už se chytám. Taky za hlavu a za ruce, který šátrají po mým krku. Chemnitz 30. 6. 2003. Po Alamogordo a Atreyu se na pódiu objevujou Misfits s klávesistkou, která vypadala jako Tamara, to byla láska. Byla vražedná. Sakra, to nejsou Misfits. To je peklo na Zemi. Totální mosh v kotli i na pódiu, třetina zombies v sálu zná texty. Všechny hymny z portrétu bohyně podpořený chrámovejma klávesama. Zpěvák Brandan, kterýho si znalci pamatujou hoblovat kytaru z Eighteen Visions už podepsal smlouvu s ďáblem a je všude. V propoceným kotli, na ramenou a hlavách. Zpívá! Opravdu zpívá. Křičí a sahá sobě a všem přítomným na dno. Hard core se dnes definitivně hraje jinak! I modly se mění a tak stylově došlo i na cover od Danziga 'Mother'. To, co z Bleeding Through dělá jednoznačně hard core jsou texty. Leckdy hodně nekompromisní a pěkně tučný romány o tom, jak je někdy těžký odpouštět, ale i neuhnout, stát si za svojí pravdou a s ní i zemřít. Tahle deska mi dává sílu přežít mezi klaunama. "Přísahám, že teď je čas. Je tu naděje pro zítřek. Odvrátil jsi ode mne zrak. Bez tebe jsem teď silnější!" S chorálama, ve kterých se na vás snesou všichni andělé smrti se pod kůži zarývá chladnej břit. Caliban a jim podobný koko jugend se můžou jít tak akorát bodnout. Tohle je Marvel. Kolik ještě potřebujete, aby vám to došlo? 'This is Love, This is Murderous' je zatím poslední zásek od Bleeding Through. Já osobně jsem potřeboval opět trochu víc času na strávení. Zvuk je trochu špinavější, songy ne tak hitový jako na předchozím počinu. Na klávesy už nehraje Molly Street, ale nějaká Marta – upírka, sekretářka (mám takovej dojem, že se v mojí schránce objeví C4 s vizitkou Bloody Mary, ale proč ne? Ukonči moje trápení, bojovnice. Jen jsem žertoval. Jen a? zvony zvoní v červencovém snu). Obal je sice krásnej, ale na mě až moc. Můj typ na ideální pár k přestřelce je Husar vs. Kapucín a ne párek jak vystřiženej z 902 10. Trochu to smrdí nu- metalem. Tvůj úsměv mě pěkně dožírá. Je na co koukat a na nu- metal je tam až moc krve. Ha. Markantní rozdíl vidím v použití kláves, který už, tak jako kytary, vychytávají celou stopáž songů a z kolísání píš?al od varhanů hned v úvodní 'Love Lost In A Hail of Gun Fire' mi příjemně mrazí mezi třísly. Za jediný vydechnutí v nasazeným tempu je jednoznačně hitová 'On Wings of Lead', kde soupeří parádní riff, vypadnuvší snad z pera Dark Tranquillity s andělským zpěvem. Moje vize anděla však není kastrát, ale bojovník, hájící brány ráje. Možná i s AK- 47 v ruce, tak jako v 'City of the Condemned', kde bubeník Derek s přehledem grinduje. Rychlý bicí jsou možná jedním z atributů, který mi na týhle desce tak trochu chyběj. Z předchozích zkušeností totiž vím, že technicky nejsou problémem a alespoň vnášejí trochu divočejší krev mezi unylý včelíny všech metal core kuguárů. 'This is Love, This is Murderous' je hymna, se kterou chci odejít z tohoto světa. Prognózy nasvědčují tomu, že to nebude trvat dlouho. A pár si vás vezmu s sebou!
Více na old.czechcore.cz
|
