Otvíral jsem tu starou skříň opatrně, ale pak mi došlo, že tenhle kostlivec na mě stejně nemůže vypadnout jinak, než hodně hodně pomalu. Což je, uznávám, chabá výmluva. Na druhou stranu, ty mraky, co se teď válí venku po kopcích asi brzy přinesou další déšť, díky kterýmu bude hlína v lese konečně měká a hrob se pro něj bude dát vyhloubit jednodužšeji než v létě. Jak se říká, všechno má svoje pozitiva - což je teda zrovna u tohohle splitu docela dobrej vtip.

Málokteré domácí kapely v sobě totiž mají tolik negativity jako krušnohorští vlci a moravští bezvěrci. Přes vzdálenost celé délky téhle republiky bylo jejich spojení nevyhnutelné a ví to i barevná kočka na obalu. Trochu mě zhypnotizovala a tak jsem na okamžik znejistěl, jestli na mě někdo nemluví ze sklepa, ale ne, to jen Blues odstartovali svůj pohřební opus parádním intrem, které ovšem záhy přešlo v úvodní RIFF. Měl jsem pocit jakoby se se mnou zhoupla podlaha, přestože je z poctivého kamene. Zasmrádlej vír psychadelie zakódovanej ostatně už ve zmíněném obalu a názvu songu zvednul usazený prach a rozduněl špinavou fůzi funeral doomu a sludgové rašeliny. Devatenáct minut dlouhej destruktivní song se zlým vokálem a drtivým zvukem končí vrzáním, šustěním a šelestěním nástrojů a já mám neodbytný pocit, že z toho sklepa slyším dál podobné zvuky, i když kazeta už nehraje. Není to zrovna soundtrack pro ty, co se ve tmě bojí, ovšem druhá strana to v tomto ohledu opravdu nevylepšuje. V Rukou Osudu. Tam všichni jsme a tam taky svou cestu ukočímě. Chomutov a Krušný Hory, srážka brutální industrializace, pohnutých osudů ve válce i po ní. Příroda tvrdá jako skála, která na rozdíl od mnoha stromů odolala kyselým dešťům. Zkáza. Jestli má nějaká současná kapela v sobě hluboký otisk místa, ze kterého pochází, jsou to právě v Rukou Osudu. Staré štoly se propadají pod vibracemi smrtící a extrémě tvrdé muziky a pohřbívají vše, co bylo, je i bude.  Tak snad i naše kosti jednou najdou odpočinek v konejšivé hlíně a nezůstanou na věky ve skříni. Snad nám někdo (mě v tomhle případě Kubánec) odpustí.

truchlící nebe
plní černá kletba
slzy smutku kanou
dolů tmou
kde marnota
otevřela náruč svou
chmurná cesta bídných dnů
monotonie bídných dnů
spánkem dlouhověkým,
ani po uplynutí časů,
jsme neunikli temnotám
naše těla ocitla se
na pokraji zkázy

https://vrukouosudu.bandcamp.com/track/zk-za-2014
http://bluesfortheredsun.bandcamp.com/