(Southern Lord)
Boris jsou zpět po dvou letech, se samostatnou full length deskou. Od posledního alba Pink Boris spolupracovali s mnoha různými umělci jako Michio Kurihara (kytarista Ghost, The Stars), Stupid Babies Go Mad (japonská crazy punk`n`roll kapela), Ai Aso (velice mladá a talentovaná zpěvačka z Tokya), Doomriders (kapela z Bostonu, kde se sešli členové Converge, Cave In) a pár dalších a tak nastal čas přijít s novou samostatnou nahrávkou. Opět na Southern Lord a opět vám vyrazej dech.
Boris je kapela, která má obrovskej přehled, historii světové muziky mají v malíčku a právě díky tomu dokáží šokovat, rozesmát, uzemnit i zklamat. Nechybí jim nadhled a vtip a všechno tohle jen napomáhá tomu, aby jste si uvědomili, jak moc tuhle kapelu milujete a jak moc vás dokáží okouzlit a obalamutit. I ty, co je nemají rádi. Boris jsou jedineční, cítím z nich potenciál, který žádná jiná kapela neumí předat. Sílu, která na vás doléhá ze všech možných úhlů a zákoutí. Boris je jedno velký charisma. S touhle nahrávkou jsou zase dál, zase tam, kde byste je nečekali a název „Smile“ je logickým jménem pro tuhle novou desku. Až uslyšíte, tak pochopíte.
S lehkým úsměvem vzpomínám na první desky Boris a jak už s jejich druhým LP "Amplifier Worship" byli pasováni na krále sludge/heavy muziky. Jejich zvuk byl tehdá bahno, který jste jen tak neslyšeli, kytarový riffy trhaly repráky, zvuk byl prostě neuvěřitelně hutnej a nemocnej. Tohle si uchovali Boris pořád, jen dělaj víc písníčky a zkoušej nový věci, nový styly a přístupy k muzice. Nová deska je prostě Boris. Kdo měl rád Pink, bude mít rád i "Smile" a k tomu se občas pousměje nad některýma pasážema. Smile je vlastně Pink obalenej do Japan Hair Metalu osmdesátejch let. Stejně jako na Pink jsou tady rychlý songy s rock'n'rollovým duchem, jsou tady taky ty dlouhý songy, kdy vás Boris na ploše třeba 10-15 minut roztrhaj na kusy, ty skladby maj neuvěřitelnou gradaci, ale na Smile najdete i písničky, který maj až hitovej poteciál. Jsou "catchy" a přitom jsou obalený do Boris soundu. Celá deska je doprovázená různými samply, což u Pink nebylo až tak zásadní jako tady. A vokál v Japonštině tomu jen dodává mystiku a nádech vzdálený země a odlišný kultury.
Nechci se tady pouštět do přirovnání k podobnej kapelám, protože ať pátrám jak pátrám, tak podobný kapely není. Můžu jen říct, že Boris vykrádaj celou hudební histori od konce 60. až po konec 90. let. Nejsou jen pouhou kapelou, ale tajemným tělesem, který vás drží ve střehu a nechává vás přemýšlet nad tím, jak to vlastně s nima je.
Po úspěšné desce Rainbow se kapela rozhodla přizvat Michio Kuriharu i na tuhle desku, takže uslyšíte jeho řezající sóla a jeho neortodoxní hru na kytaru. Svým přispěl i Stephen O' Malley (Sunn, KTL), který pro tohle album vytvořil i docela netradiční obal.
Smile vychází 29. dubna jako CD, LP a tentokrát i v iTunes formátu. Japonská verze už je od začátku března venku a má úplně jinej mix než celosvětová verze, o který se postaral You Ishihara. V rámci jejich Evropského turné, kde jim bude předkapelu dělat vynikající duo z NYC Growing, se zastaví díky Silver Rocket a Two Shovels Events taky u nás a to 9. května v paláci Akropolis.
Boris myspace
Boris website
Southern Lord records
Více na old.czechcore.cz
|
