Hydra Head/Conspiracy Records
Botch vydali posmrtné MCD. Jásám. Nebo? Botch jsou tou kapelou, která dala jméno stylu nazvanému chaos metal. Začínali experimentovat se zvuky a netradičními postupy už v době, kdy Converge ještě hráli thrash metal a Dillinger Escape Plan teprve přestupovali ze základky na střední.
Po natahování strun s názvem Spaim (intro?), následuje Japam – regulérní, ale poctivý pokračovatel We Are the Romans. Opět neuvěřitelně našláplý s monotónní basovou vsuvkou a zvukovou lavinou vzápětí, kterou na obalu nenajdete, protože tam je léto (v Nepálu?). Utahanéj lanýž z Framce a roztěkanéj schizofrenní učitel, utíkající před neopravenejma domácíma úkolama, úzkejma uličkama Marseille a končící svůj hektickej život pomalým pádem do hlubin přístavu (ta pasáž trvá asi 2 minuty… pěkně pomalej konec).
Vietmam? Proč se jim nelíbí n? Možná nemají radi neutrální přístup a tenhle song je jasným důkazem, že jedině radikální řezy mají pro někoho smysl a jestli proniknete hlouběji do textu, určitě najdete souvislost mezi názvem songu, atmosférou a obsahem. Možná poprvé a naposled v historii Botch. Protože kompletní snaha o proniknutí opět končí v přístavu v Marseille.
Afgamistam – píseň, která prolíná i vizuální stránku CD, kde najdete klip, fotky a další lahůdky. Absolutně vylidněná… až ambientní, naplno využívající piano a violu. Kdybys nahrál za Blue Lines od Massive Attack, asi bych nepoznal rozdíl. Z mýho pohledu bolest nad ztrátou a jestli nemáte tyhle situace rádi, tak raději přeskočte na závěrečnou Mikaragua, která není ničím jiným než zvukovým epilogem.
Pro ty z vás, kteří ještě nemáte dost… Excursion Records vydali diskografii obsahující oba 7“, dva songy ze splitka s Nine Iron Spitfire, Frequenting Mass Transit ze split 7“ s Murder City Devils, další tři songy z různejch kompilací a konečně dvě lahůdky, které byste jinde než na tomto CD, nazvaném Unifying Themes Redux, marně hledali. Celkem 16 songů v 70-ti minutách.
Více na old.czechcore.cz
|
