Zjevení. To bylo první, co mě napadlo při poslechu a prohlížení singlu Boy. Jestli jsem tady nedávno psal, že tuzemský podzemní punkrock se začíná probírat z agónie, tak tahle deska to vše dvakrát podtrhuje. Protože kromě toho, že se Boy nebojí znít jako punková kapela, nebojí se tak i prezentovat se vším všudy a tím pádem vám už z obalu salutuje punk rock komando v plné polní, připravené na zteč.

Nechtěl bych tu vizuální stránku nějak přeceňovat, protože to, že se někdo navleče do křiváku a pyramiďáku z něj opravdu punkáče nedělá a úplně upřímě, v našich končinách to platí dvojnásob. Tam, kde je punková image "nejdokonalejší", stojí většinou samotná muzika úplně za hovno, o nějakém přesahu snad radši ani nemluvě. Špatnej rock´n´roll pro mě není punk rock. Nicméně tohle se singlu Boy opravdu netýká a právě proto mě tak baví. A  ten unifikovaný outfit členů kapely tady beru jako hrdé a jasně deklarované přihlášení se k punkové subkultůře, hlavně pak k jejím úplným kořenům na přelomu 70. a 80. let v Anglii, který Boy navíc okamžitě podtrhnou hned úvodní vypalovačkou "Anti-Social". Ta má takový tah, že jsem na chvilku zapochyboval, jestli opravdu poslouchám kapelu z Brna, protože způsob jakým do toho kapela vpadne jasně říká, že kluci mají úplně jasno v tom jak chtějí znít, což se u nás v tomhle stylu fakt moc nestává. Nabušený sound podpořený třaskavým zvukem, parádní dynamika songů a především hodně zajímavé kytarové nápady, tvoří sevřenou a kompaktní strukturu, která ale zároveň dává potřebný prostor každému nástroji včetně Kejklova vokálu v češtině. Úplně nejvíc se mi líbí ty chytře poschováné zvonivé melodie, které jsou na pár místech spíše instiktivně tušené namísto prvoplánové líbivosti. Tahle vyzrálost mě zarazila asi nejvíc, když vezmu v potaz, že "I´m Weird" je teprve první nahrávka a fakt jsem zvědavej na případnou velkou desku. Texty na singlu jsou nekomplikované, držící linni stylu a je na nich sympatické, že to nejsou jen nějaké bezduché říkanky, ale celkem jasně deklarované postoje ohledně místa ve společnosti, čímž se vracíme zase zpátky na začátek k tomu, že takhle nějak si představuju punk rock. Plně se to pak týká i toho, jak tenhle singl vypadá (úplně parádně a zároveň vlastně v určitém ohledu dost jednodužše) a že ho zpěvák Kejkla vydal na svém vlastním labelu.

"99% shit, 1% punk rock hooligans!"

http://www.boy-punk.com/
http://www.voltage-shop.com/