Rozhodně nesdílím všeobecný názor na německou hard core scénu, který je postaven na podivném předsudku, jehož typickým průvodním jevem je názor, že "na Fluffu je to ok až na ty hrozný namachrovaný Němce". Podobné kategorizování na základě státní příslušnosti je podle mě totální hovadina a ačkoliv mi může být spousta věcí nesympatických nebo cizích, musím podotknout, že drtivá většina lidí a kapel z tohoto prostředí, které jsem měl možnost poznat, byla naprosto v pohodě a v mnoha ohledech by mohli jít zdejší hard core scéně příkladem. Mluvím např. o striktním vymezení se vůči neonacismu (a to nejen v podobě bannerů na Facebooku), aktivním přístupu k organizování koncertů a otevřenému postoji k mnoha jiným hudebním stylům.

Tohle vše platí minimálně o Bury My Sins. Parta sympatických medvídků, kteří už mají v životě lecos za sebou a dělají kapelu hlavně kvůli sobě, protože jsou pro ně věci s tím spojené životně důležitou záležitostí. Nepřekypují zbytečně agresivní dravostí snažíce se vecpat všude, kde to bude jen možné, zároveň ale nerezignují na poctivost a zdravý přístup k věci. Teď poslouchám jejich novou desku, kterou má částečně na svědomí Damage Done Records a musím uznat, že i přes počáteční lehkou nedůvěru ji poslouchám už po čtvrté za sebou. To, o čem jsem psal výše je totiž jen jedna, byť důležitá část. Tou druhou je pak samotná muzika a Bury My Sins i tady vítězí na plné čáře. Jestli mě něco těší, tak fakt, že jsou pořád kapely, které tenhle metal hard core styl umí zahrát bez umělé překombinovasti a rádobyzajímavosti a jít ihned k podstatě věci. Je v tom cítit punková energie, která se netluče s metalovými postupy, ale jen jim dodává na naléhavosti. Pro mě jsou v tomhle nedostižní Darkest Hour a Bury My Sins si to asi myslí taky, protože z nich evidentně hodně čerpají. Teď to možná zní trochu nefér, tak jedním dechem dodávám, že se nemusíte bát, že by to byla jen nějaká čistá kopírka bez vlastní invence. Je to jen stejný styl, tedy rychlý a hodně energický mix metalu a hc, který stojí na dostatečně silných nápadech, tvrdých bubnech a naléhavém vokálu, který se naštěstí nepouští do žádným experimentů a drží se polohy, která mu nejvíce sedí. Občas sice zpěvák lehce změní barvu hlasu, ubere nebo přídá, vždy se tak ale děje s citem pro změny v muzice a vždy je to ku prospěchu věci. Stejně pak fungují i výraznější metalové prvky jako sóla nebo bubeníkova dvoušlapka, jakožto atributy, které dostanou více prostoru vždy v ten správný čas. Některé vyhrávky jsou pak totálně heroické a dávají vzpomenout třeba na první desky Shai Hulud, což se v případě téhle nahrávky týká hlavně druhé skladby s názvem "Oblivion the End", která je totální hit. Občas samozřejmě nechybí pomalejší sekaná pasáž s výbornou souhrou kytaristů a moshovým základem, nikdy to ale není degradováno na nějaký blbý rádobyhustý beatdown, což dost oceňuji. Líbí se mi i texty, které jsou psané spíše z osobního pohledu a je znát, že ten, kdo je psal dokáže postihnout vlastní existenci v trochu širším kontextu, což je pro mě vždy milé zjištění. Zvuk je samozřejmě precizní a hodně se mi líbí i kreslený obal a punková fotka s krysou pod kreditama, která opět odkazuje na zdravé kořeny na kterých Bury My Sins stojí. Finální skladba je pak povedená coververze od Life of Agony, což u mě otevírá staré rány. Pro mě je "Rats" jedním z nejpříjemnějších překvapení poslední doby a přeju kapele hodně štěstí na jejich poctivé cestě.

Album vyšlo na CD i na vinylu, konkrétně jako destipalec. Moje kopie je na parádním zlatém vinylu.

http://www.myspace.com/burymysins

http://www.damagedonerecords.com

http://www.myspace.com/sharkmenrecords