|
Ahoj lidi! Tady je oficiální rozloučení naší kapely a pár řádků o posledním cd „JIZVY“, které právě vychází.
Že se rozpadneme, jsme se rozhodli už před lety. Zbývalo však vydat ještě 4 songy, které jsme hráli na posledních koncertech. Teď máte možnost si poslechnout 4 poslední písně, které jsme kdy udělali. Naše tvorba se tak uzavírá. CD digipack vychází na Cachabolik records (první a poslední počin mé značky) a nosič doprovází dva video bonusy - celý záznam našeho legendárního koncertu na Fluff festu (2003) a rozhovor s námi (konec roku 2010) jako pomyslné rozloučení a pokus o vysvětlení, proč už jako kapela nepokračujeme. Budeme rádi, když přínos, o který jsme se snažili celá ta léta pro nás samotné i pro vás, nebude jen vzpomínkou, ale vždy pozitivní energií, která se, jak aspoň doufáme, umí vlít i do vašich žil. Zdraví vás Jakub a Balaclava.
Digipack CD „Jizvy“ /2012/ za 190,- včetně poštovného.
Digipack CD „Jizvy“ /2012/ + triko „L´energie, c´est la vie.“ /2012/ + CD „Creativity“ /2007/ za 390,- včetně poštovného.
Objednávej na: balaclava@email.cz
NOVÉ ODKAZY:
YouTube: 7 celých koncertů, stačí zadat: balaclava diy punk
MySpace: Song „Černí jezdci“ z CD „Jizvy“ k poslechu na: www.myspace.com/balaclavakids
POSLEDNÍ SLOVA:
L´energie, c´est la vie.
Energie znamená život. A Balaclava byla zdrojem energie. Živě vidím, jak jsme se tahali do naší zkušebny, která byla až na samém kopci, s kytarama a činelama x let. Víkend co víkend, abychom udělali to, co nás tak pohánělo a bavilo. Dělat rámus a hrát, dokud to bedna psychicky a fyzicky vydržela, a my pak tu noc usínali s pískáním v uších. Tolik hádek a tolik nevyužitých nápadů, tolik společných momentů, kdy píseň najednou rostla a dál se rozvíjela sama pod rukama, a když bylo dílo dokonáno, nedovedli jsme pochopit, jak jsme to vlastně udělali. /A za týden hlavně už nevěděli, jak to bylo: ) /. Koncerty, to byla kapitola sama pro sebe a nemá cenu vás seznamovat s tim, co to pro nás znamenalo a jaké vzpomínky to byly a budou. Ovšem lidi se mění, vyvíjejí a to, co bylo pohonem, se mění v povinnost a to, co bývalo radostí, vystřídal po čase nezájem. Přiznal jsem to a půl kapely to uvítalo. Zbytek byl rozčarovaný, ale chápající. Z toho usuzuju, že to byl přirozený vývoj. Tak jak jsme se sešli, tak se i rozejdeme. Na začátku to energii dávalo, na konci to energii bralo. A energie znamená život. Díky každému, kdo nám kdy pomohl, díky každému, kdo nás poslouchal. JAKUB
Teď už je to 15 let, co jsem vlez do tý zkušebny a je rok 2012. Roky jsem dojížěl každej víkend do toho stejného sklepa, před tím jsem se stavil u kluků doma na oběd, probrali jsme nové desky a pak vyšlápli ten šílenej kopec o kterým psal Kuba. A pak jsme se hodiny dohadovali, měli radost, když se nám něco povedlo a stali se z nás kámoši. Nelituju ani jedný jediný vteřiny, jediný cesty vlakem, která trvala hodiny. Balaclava mě naučila, že každej může tvořit, realizovat svou vizi, jít svou vlastní cestou, bourat tabu - tohle pro mě byl, je a bude punk. Na začátku nikdo z nás neuměl nic, neznali jsme noty, neměli jsme pořádný aparát, ani nástoje, nikdo neměl ani náznak nějakýho hudebního vzdělání. Ale měli jsme odhodlání a jeden druhýho. Spousta situací nebyla úplně lehkejch, ale díky nim jsem se zase naučil, že člověk musí občas zatnout zuby i když ho to sere. Každej z nás je v podstatě úplně jinej a tak to bylo i na začátku. V té době nás ovšem absolutně ztmelovalo naše přesvědčení, úplná shoda na tom o čem a jak mluvit. Teď je ale rok 2010 a my jsme se každý dostali na své cestě někam jinam. Chvilku mi to sice trvalo, ale pak jsem si uvědomil, že by spíše bylo divné a nepřirozené, kdyby to tak nebylo, kdyby jsme zůstali stát na místě. Díky tomu pohybu mohl každý z nás realizovat ve svém životě spoustu skvělých věcí. Stejně tak to ale znamenalo, že pro nás bylo pořád těžší tvořit něco dohromady tak, abychom si za tím mohli pořád všichni na 100% stát. A tak jsme se rozhodli tuhle kapitolu ukončit, přestože to nebylo úplně lehké rozhodnutí. Ale vše má svůj čas a ten náš vypršel. Jsem šťastnej a vděčnej za všechno, co jsem z touhle kapelou prožil a jsem ještě šťastnější, že jsme i na úplném konci zůstali kámoši. Díky všem, kteří nás kdykolik a jakkoliv podpořili a nezapomeňte, že bez vás bysme nebyli nic. Hodně štěstí. Zůstaňte punk. MILAN
V době, kdy jsem na kytaru piloval rómské géčko a poslouchal Balaclavu, se mi ani nesnilo, že budu někdy hrát v rockové kapele, natož v milované Balaclavě. Pár let nato mě bubeník Honza vstupem do mého osobního prostoru nalákal na zkoušku a já si řek, proč si neopepřit životopis a nepokusit se povozit na cizí slávě. Bylo skvělé poznat, že mí bozi jsou sice výjimečné, leč hmotné lidské bytosti s velmi podobným smýšlením, podobnými problémy, otázkami a pochybami….těch několik let uteklo jako vodka, vzpomínky na jedno z nejkrásnějších období mého bytí mi už ale může vzít jedině Alzheimer. VOJTA
|
