Kdybych měl na gramofonu nějaký počítadlo, který by zaznamenávalo, kolikrát jsem za posledních 5 měsíců přehrál jakou desku, tak by debutní LP francouzských Baton Rouge (vlastně jsou to Daïtro bez zpěváka) s přehledem zvítězilo. Je to jednoduše punkrocková deska postavená na neuveřitelně silných písničkách a zároveň důkaz toho, že ani v tomhle stylu ještě nebylo hudebně vše vyřčeno.
Na tuhle desku jsem byl hodně zvědavej, těšil jsem se na ní a běžel jsem si jí pustit hned poté, co mě 12XU (kde hraje polovina BR a na jejichž LP psal nedávno recenzi Banán) po své poslední návštěvě v Praze obdarovali a zabouchli za sebou dvěře. Dost možná je to tím, že k těm lidem mám nějaký vztah a asi je fér to do recenze napsat. První poslech mě zaskočil tím, jak moc „písničková“ deska to je. A nemyslím to vůbec špatně. Snad každý z 8 songů, které na desce jsou, by mohl klidně být zahrán v akustické verzi. Věšinou je tahle vlastnost víc na škodu než k užitku – to když jsou melodie příliš vlezlé – ale tady to prostě funguje. Podobný pocit mám třeba u 1000 Travels of Jawaharlar, The Vicious nebo 1981, i když všechny tyhle kapely jsou hudebně trochu jinde než Baton Rouge. V jejich případě jen těžko hledám nějaká přirovnání. Některé pasáže připomínají Amanda Woodward nebo žlutou desku od Daïtro, jinde zas Bruce Springsteena nebo sólovky Davida Sandströma z Refused. Punkrock. Zvonivý, starý zvuk ne moc zkreslené kytary doplňuje nepřeslechnutelná basa. Baví mě, jak kytary často pužívaj takovou tu páku, co je u kobylky (je docela umění jí použít, aby to neznělo debilně). A celé to podmazávají punkové bicí, za nimiž sedí chobotnice sázící do středního tempa jeden přechod za druhým, ale tak plynně, že to postřehnete, jen když se na to zaměříte. O vokály se starají Julien a Gwen, stejně jako v 12XU, a i když zpívají melodicky, tak to docela rvou. Tak to mám rád. Navíc mají super frázování, což z některých pasáží dělá vyložené hity. Hlavně čtyřka Que Les Fils u nás doma vládne železnou pěstí. Většina písní je vlastně nasázená na A straně a na B straně je jeden dlouhej a pomalej song zakonečenej noisovou pasáží. Stejně je ale ten popis na nic, radši si to poslechněte.
Nahrávka je vyryta na průhledném narůžovělém vinylu a zabalena v pěkném červeně vyvedeném obalu. V Evropě vyšlo na Purepainsugar a v USA na Bakery Outlet.
Baton Rouge zahrají 23.2.2012 v Praze v café Na půl cesty ve společnosti Remek.
|
