OK! BoySetsFire. Takhle kapela se mi na desce „Day The Sun Went Out“ strašně moc líbila. Bylo to takový živelný, energický, promakaný a zkrátka plný emocí. A stejně tak jejich první koncert na 007 byl opravdu výbornej. Jenže pak se mi to hodně oposlouchalo a tak nějak přestalo bavit. Až teď nedávno se mi dostalo do rukou jejich nové album, mimochodem na Victory, After The Eulogy. Měl jsem trošičku obavy, že mě to nebude brát, jenže od prvních tónů úvodní skladby „After The Eulogy“ až po závěrečnou „The Force Majeure“ jsem byl, jak by napsal M5, lapen. A protože ta deska je fakt výborná rozhodl jsem se, že se na ně zajedu kuknout i podruhé.
V Praze před nima otvírali dle mýho neskutečně nudní němci STATIC 84. Bylo to hrozný. Tuctovej, průměrnej hardcore/punk s příšerným zpěvákovým divadlem. Po první skladbě jsem odešel. To BOYSETSFIRE bylo jiný kafe. Začali přesně jako na desce: After The Eulogy, rise, rise, written signed off in the obituary… a už to jelo. Působilo to na mě opravdu hrozně moc emotivně, byly tam přesně ty pocity, které tolik obdivuu na desce, ale naživo 10x znásobeno. EMO ale přitom pořád živelný a nářezový. Dávali tam věci hlavně z nový desky, což mě trochu mrzelo. Čekal jsem, že se ke starším deskám vrátí víckrát než asi jenom 3x, z toho jednou coverem od Dead Kennedys. I přesto to však klapalo. Pouto kapela vs. lidi bylo vytvořeno a jiskra přeskočila hned prvním songem. Možná jsem čekal, že budou trošičku vážnější, že budou víc mluvit o textech, ale oni ani moc ne. Spíš jen tak vtipkovali, bavili a smáli se. Ale, jak říkám, i tak pohoda. Dali mi toho určitě víc než jsem si myslel, že si odnesu. Dobrej konzik.
Více na old.czechcore.cz
|
