Brněnská kapela Brünner Todesmarsch už delší dobu víří vody české hc/punk scény. Některé texty jejich předchozích nahrávek se staly nadžánrovými hesly a autentickou výpovědí, stejně jako se riffy krátkých a úderných válů podepsaly pod nezaměnitelný rukopis téhle party. Pár jejich koncertů, který jsem měl tu čest vidět, mě nenechalo na pochybách, že Brünner Todesmarsch patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v současnosti v českém prostředí najít.

Slunný odpoledne, během kterýho jsem si byl na poště vyzvednout tenhle dlouho očekávanej novej desetipalec, se po jeho umístění na gramofon jakoby rázem proměnilo v temnou špinavou hmotu. Brünner Todesmarsch jsou manifestem doby. Je to doba plná nechutných proklamací, nenávisti, mocenského soupeření, sbírání politických hlasů (a to i tam, kde ještě nedávno politika nehrála roli), frustrace, strachu a nenaplněných nadějí. Celá tahle změť křivých emocí a chtíče krvelačného publika je na „Legální lágry, ilegální lidé“ podrobena nekompromisní sociální kritice, na kterou jsme u Brünner Todesmarsch už zvyklí. Nejde ale jen o Miruusovy texty, které se pro mě staly už ikonické, a které každým slovem tisíckrát vystihují fázi rozvratu (české) společnosti roku 2017. Zdrcující slovní palbu žene dopředu ze řetězu utrženej stroj, kterej ani na vteřinu nepoleví. Kytary řežou jak drátěnej kartáč a zběsilý bicí nedaj posluchači oddychnout. Není těžké si vzpomenout na koncerty na Yachtu, vzpomněl jsem si taky na Dropdead, ze kterých cítím podobný feeling, ale neotřelý frázování u BT všemu dává výrazně svojskej drive.

„Legální lágry, ilegální lidé“ podle mě skvěle zachycuje energii na koncertech, která se kolem kapely šíří v jakýchsi vlnivých, postupných vibracích, jež kloubí divokou naštvanost, chaos, skepsi, ale taky jakýsi nádech „fuck off“ přístupu ve spojení s určitou mírou zvláštní ležérnosti. Miruus na pódiu spíš tak podivně chodí a kroutí se, nejde o žádné agresivní mlácení vlastní produkce do publika. O to více je možná celý výsledek řezavější, bolestivější, srozumitelnější a hlubší, což platí i pro celou desku.

To, co by sociální kritici rozpitvávali v tisícovkách (často vyprázdněných) textů, je napěchováno v pár minutách vinylových drážek, ale vyšperkované jakýmsi vlastním vhledem, jenž mísí vztek a určitou drzost, která je bez skurpulí servírována přímo do ksichtu s nemilosrdnou výstižností. Ve spojení s hudebním podmazem jde o na český scéně ojedinělou věc. Brünner Todesmarsch novou deskou dokazují, že za pár let existence ani o píď nepolevili ve svém hudebním směru, a neuhnuli z razance, kterou ukazují prostředníček do očí „slušnýmu češství“. Pro mě asi top politická kapela u nás.

„Světlo na konci tunelu jim ozářilo tváře

a už je jim i jedno jestli Bůh, bedna nebo vlak

Amen – rozteklé mozky slaví triumf

Konečně zas ví, ke komu pokleknout

Sliby bezpečí

Tak málo chtěli

fízl, rodina, vlast

plnou pěstí vpřed

spořádaní Češi

až z uší teče krev

krev…

Kuratorium pro výchovu lidstva

systém míru s lidskou tváří

Kuratorium“

Poslechnout ukázku můžeš tady>>>

Obrázky